Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

SDFSDFSDF

Beer Culture - Anglicky psaný blog o českém pivu od Evana Raila. Evan napsal Průvodce dobrým pivem pro Prahu a Českou republiku. Pořizovat si anglicky psaného průvodce Českou republikou zní sice absurdně, tohle je ale nesmírně užitečná kniha pro všechny milovníky kvalitního piva a mini pivovarů. Na blogu najdete čtivé tipy na hospůdky i pivovárky.

Dropkick Monkey - Reklama vtipná, originální a vynalézavá je vděčným objektem zájmu YouTube příznivců nejen v období Super Bowlu. Blogů s podobnou tématikou je více než dost, já si oblíbil tenhle. Navrch přidám ještě tip na seriózní český blog Perfect Crowd, který se zabývá efektivitou reklamy, fungováním značek a marketingem obecně.

22. února 1996 -- vyšlo SNES verze Turbo Tournament

Kirbyho jsem dohrál už o vánočních svátcích, ke zhodnocení jsem se ale dlouho nedostal. Popravdě, byl jsem ze hry zklamaný a nechtěl jsem s ní trávit víc času, než bylo nezbytně nutné. Produkce Nintenda mě jen zřídka takhle znechutí - zpravidla jsem z ní nadšen, v nejhorším případě prostě shledám, že ta či ona hra zkrátka není pro mě, ale kvalitu vždy má. Má jí nejspíš i Kirby, nicméně já navzdory všeobecně pozitivnímu přijetí (v českých médiích namátkou - Hrej za 9, Games.cz za 8 a Doupě za 9, nadšený byl i jinak věčně nespokojený Dave) 

Handheldy jsou prima. Ať vzpomínám, jak vzpomínám, spokojen jsem byl prakticky se všemi, které jsem kdy měl - nejvíc samozřejmě s Game Boyem (a později GBC, GBA a GBA SP), ale doslova stovky hodin mi do očí svítily i oba displeje Nintenda DS a ještě o pár stovek hodin víc i PSP. Před mnoha lety jsem sice marně toužil po Nomadu (přenosný Mega Drive, obrovský krám s děsivou spotřebou), ale zato jsem (byť většinou až dávno po jejich ústupu ze slávy) vlastnil Lynxe, NeoGeo Pocket, Game Gear i N-Gage. Handheldy mám zkrátka rád a nejsou pro mě zdaleka jen povyražením na cesty - to zmiňuju proto, že mi řada známých (často náruživých hráčů) říká, že by handheld nevyužili, protože jednoduše necestují. Myslím, že to je nepochopení podstaty kapesních konzolí - pro mě jsou (a dnes sem samozřejmě řadím i mobilní telefony či iPady) v první řadě zosobněním jakési herní svobody. Game Boy a jeho následovníky vytahuju nejen v metru nebo letadle, ale i na záchodě, na lavičce v parku, ve frontě na poště nebo kdekoliv jinde, u počítače při instalaci Windows, v posteli, za volantem v nějaké šílené koloně (!!!) nebo třeba u televize při reklamní přestávce.

Něco je možná trochu přitažené za vlasy a zcela správně můžete namítnout, že ke stejným účelům používáte knihu, ale pointa je zřejmá - handheld můžete na rozdíl od PC a konzolí použít kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv. Stačí pár minut relativního klidu, kterých průměrný člověk během dne minimálně šedesát nastřádá. Já tedy rozhodně a i když je často věnuju i těm knihám, časopisům nebo hudebnímu přehrávači, máte už určitou představu o tom, jak vřelý je můj vztah k handheldům.

3DS jsem měl poprvé v ruce kdesi na výstavě a samozřejmě jsem si s ním pohrál i v době, kdy byl čerstvě na trhu, s nákupem jsem se ale tentokrát rozhodl ze zřejmých důvodů počkat - nebyly hry. A tak se svým hodnocením přicházím až nyní, bezmála po roce od premiéry v březnu loňského roku. Vezmu to hezky popořádku, jedno po druhém...

3D: Možná i tohle všechno je důvod, proč mi zatím Nintendo 3DS k srdci příliš nepřirostlo. Alespoň tedy jeho základní prodejní lákadlo v podobě 3D obrazu bez brýlí. Prostorový obraz vnímám bez potíží a bez bolesti či únavy, jen v něm zkrátka nevidím nic zajímavého, což platí vedle 3DS i pro 3D televize a do značné míry i pro IMAX kino. Z těchto tří případů mi navíc 3DS vychází nejhůře - zatímco u prostorového obrazu v televizi a kině jistý přínos (daný větší obrazovkou a s tím související imersí do děje) vnímám, u 3DS jde jen o gimmick. A co je horší, zatímco 3D v televizi a v kině mohu ignorovat a zvolit stejný program ve 2D, u 3DS jsme díky jedinému SKU nuceni k pořízení drahého přístroje bez alternativy.

Věřte mi, snažím se na věc dívat pozitivně a doufám, že časem přijdou i tituly, ve kterých bude 3D obraz opravdu pozoruhodný či sugestivní a třeba bude mít i své opodstatnění v hratelnosti, stál bych první ve frontě na odlehčenou verzi, jakési Nintendo 2DS. Při svém testování (dosud jsem s přístrojem strávil přibližně 10 hodin, tedy zcela jistě méně než v podrobnějších testech, které jsou dostupné na českém internetu) jsem 3D efekt po několika minutách vypínal, ať už šlo o jakoukoliv z cca šesti her. A musím si ještě jednou přisadit - nebylo to jen kvůli tomu, že mě 3D prostě nebaví, ale i proto, že mě tu štve. Nutnost držet stejný úhel a podobnou vzdálenost jakož i drobné zpoždění při ostření očí mi kazí onu svobodu, o které jsem mluvil v prvním odstavci a které si na handheldech tak cením.

Další featury: Že Nintendo používá 3D obraz jako hlavní lákadlo nového handheldu je evidentní, mě osobně jako nejzajímavější připadají jeho sociální funkce a jsem přesvědčen, že je v dlouhodobém horizontu ocení i běžní hráči. Jsem velmi zvědavý, jak budou hráči vnímat 3D obraz za rok či dva - nejspíš by bylo naivní očekávat, že si ho všichni vypnou a zejména mladá generace jej podle všeho bude považovat za samozřejmý standard. Věřím však, že výhody StreetPassu ocení bez výjimky všichni.

Podobně čekám nápadité věci od akcelerometru a gyroskopu, i když si nemůžu nerýpnout a nepoznamenat, že je NGP v tomto směru vybavena viditelně lépe - navíc má GPS a kompas, k tomu i zadní dotekový touchpad, o 3G nemluvě, viz dále.

Obecně jsem také v očekávání... - online služby blabla

Design:

Hry:


 (byť rozhodne netvrdím, že všechny věnuji hrám)

w

Nad ránem Nintendo oznámilo své plány, jak zvrátit nepříznivé finanční výsledky a Satoru Iwata zmínil řadu věcí, které má firma pod jeho velením v plánu v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Pro příznivce Nintenda jde o nezbytné čtení - místo summary třeba na Wired nebo Polygonu doporučuju rovnou anglický transkript japonského briefingu. Mám k tomu pár postřehů a vlastní shrnutí, či chcete-li interpretaci. Začnu jedním určujícím citátem, který je pro mě definicí toho, čím mě Nintendo dlouhodobě přitahuje bez ohledu na to, že tato strategie přináší vedle úspěchů i selhání...

"Nintendo is not a resource-rich company, with only a little more than 5,000 employees on a consolidated basis. We cannot achieve a strong presence by imitating others and simply competing in terms of size. We have often received advice on overcoming our weaknesses in comparison with other companies and have been questioned about why Nintendo doesn’t follow suit when something is already booming. From a medium to long-term standpoint, however, we don’t believe that following trends will lead to a positive outcome for Nintendo as an entertainment company. Instead, we should continue to make our best efforts to seek a blue ocean with no rivals and create a new market with innovative offerings as a medium to long-term goal."

Fakt: V krátkodobém horizontu se Nintendo bude snažit o oživení Wii U, a to na několika frontách. V rámci Virtual Console bude i na velké konzoli publikovat staré hry z Nintenda DS (dosud to nebylo možné kvůli blíže nespecifikovaným technickým komplikacím), značně urychluje spuštění konzole a posléze hry (v plánu v rámci letního updatu), zaměří se na podporu NFC funkcí, a především obecně na zdůraznění konkurenční výhody v podobě GamePadu. To prý bude jednou z hlavních letošních priorit Shigeru Miyamota a jeho týmu.

Komentář: Nemyslím, že je ještě možné Wii U zachránit (snad v případě zlevnění konzole, to ale Iwata výslovně odmítl) a působí to na mě dojmem, že Nintendo pouze redukuje škody. Pokud na Wii U vyjde ještě pár špičkových first-party her (což určitě vyjde), budu spokojen, ale stejně tak budu spokojen, pokud Nintendo nebude tuhle klinickou smrt zbytečně prodlužovat a včas vrhne síly na další konzoli. Zmíněné plány nemohou nic zásadního změnit, jde vlastně o drobnosti. Snaze zaměřit se na inovativní využití GamePadu sice tleskám, nicméně přichází s křížkem po funuse. Před pár dny jsem dohrál nového Donkey Konga (vychází na konci února) a při hraní na televizi je GamePad kompletně černý - funguje výhradně jako ovladač. Miyamotovi přeju hodně štěstí, ale pokud ho teď osvítí nějaká kreativní idea, my se jí dočkáme někdy v roce 2016. Čili to, o co tu teď běží, jsou hry. Jakékoliv first-party hry. Jako třeba Mario Kart 8, který byl potvrzen na květen.

Fakt: Nintendo 3DS je prý v dobré kondici, celosvětové prodeje dosáhly 42.74 milionů kusů a platforma je tak údajně rentabilní. Iwata je, zdá se, spokojen.

Komentář: To rád slyším. Netajím se tím, že mám 3D efekt dlouhodobě vypnutý a k 3DS tak nemám kdovíjak blízký vztah. XL je super kus hardwaru, ale s Vitou trávím daleko víc času (převážně kvůli vynikající indie podpoře). U 3DS hraju prakticky výhradně first-party tituly Nintenda, těch je ale poměrně dost a bývají to zpravidla hodně vydařené a robustní hry na desítky hodin. Takže fajn, byť si to asi Nintendo původně malovalo trochu jinak.

Fakt: Herní konzole zůstávají přes ony nové plány (viz druhá část) hlavním byznysem firmy. Nintendo věří, že mají specializované herní konzole stále budoucnost. Vágně tu je zmíněno probíhající plánování a vývoj budoucích konzolí, v této souvislosti pochopitelně i nezbytnost inovací. Konkrétně je uvedena snaha o unifikaci na úrovni jednoho účtu, který nebude vázán na konkrétní hardware. Účet má být dostupný nejen z platforem Nintenda, ale třeba i z mobilních telefonů.

Komentář: Unifikovaný účet je něco, co má konkurence už řadu let. V tomhle je Nintendo hodně pozadu a mě to jako zákazníka štve. Bezplatná rada: vyřešte to rychle a bez zbytečných řečí. Pokud jde o budoucí konzoli, z následného QA (reportované jedním z analytiků, viz tento a tento tweet)  se zdá, že by mohlo jít o hybrid televizní a kapesní konzole s unifikovanou architekturou.

Fakt: Chytré telefony hrají v plánech Nintenda důležitou roli, což bylo vděčným mediálním tématem posledních dnů. Iwata o těchto plánech ovšem hovoří velmi vyhýbavě a neurčitě - na jedné straně se vymezuje vůči zprávám, podle kterých bude Nintendo produkovat na telefony plnohodnotné hry a tvrzení, že na telefonech vyjde Mario hra, by podle něj bylo zavádějící, na straně druhé říká, že k využití potenciálu chytrých telefonů vyčlenil malý tým vývojářů, nijak ho neomezoval a dokonce ani nevyloučil vývoj her s použitím postaviček Nintenda. Nějaká aplikace prý vyjde ještě letos.

Komentář: Přeberte si to sami, já se nechám překvapit ;-). Pokud jde o hry, možná, že ani Nintendo samo ještě úplně přesně netuší, co chce. Minihry? Interaktivní promo? Možná. Rozhodně je ale cílem nikoliv prodej, ale výhradně propagace, byť zábavná a podmanivá. Z dílčích vyjádření pak vyplývá, že může jít klidně o aplikace, se kterými bude možné spravovat účet a například přes ně nakupovat hry. Fajn věc, ale nic nového pod sluncem (Steam i konkurenční konzole). Zajímavá bude spíše avizovaná snaha oslovit tímto kanálem nové zákazníky. Otázka za miliardu dolarů: Jak?

Fakt: Nintendo chce upravit byznys model a vytvořit například jakýsi věrnostní systém s flexibilními cenami. Zvýhodněni by mohli být hráči, kteří kupují hry pravidelně, ale třeba i ti, kdo ke hraní přizvou kamarády. Snahou je motivovat zákazníky k tomu, aby hráli více her, aniž by třeba nutně museli více utrácet. Toto je střednědobý plán, ale experimentovat s ním chce Nintendo ještě na Wii U.

Komentář: Tohle zní jako prkotina, ale je to chytrý nápad typický pro Nintendo a klidně se z toho může vyklubat něco zajímavého. Místo aby zkopírovali klasický jednoduchý předplatitelský model konkurence, vymýšlí vlastní koncept. A proč vlastně ne? Koneckonců, Nintendo už s tím v poslední době experimentovalo, viz nejrůznější vánoční promotion u 3DS her. Tweet zmíněného analytika dokonce naznačuje, že by se cena mohla upravovat podle celkového počtu hráčů - čím jich je více, tím bude levnější. Mhmm...

K zásadnímu oznámení ohledně nové platformy zaměřené na zdraví se vyjádřím v druhé části v nejbližších dnech.

Výborná stealth puzzle je na iOS ve slevě, během tohoto víkendu si jí můžete pořídit za $1.99 (běžná cena je $4.99). Stealth Inc je od Curve Studios a vyšla původně na PC pod názvem Stealth Bastard Deluxe, později na PS3/Vitu pod nezávadným názvem Stealth Inc. Dotekové ovládání na iOS sice není tak komfortní jako tlačítka a navíc tu chybí level editor, přístup ke komunitním úrovním (resp. je zpoplatněn jako IAP) a další drobné featury, nicméně při téhle ceně prostě nelze váhat. Za pouhé dva dolary dostanete senzační logickou akci, ve které si s vámi jako kočka s myší hrají vysoká obtížnost a chytlavý koncept kombinující Metal Gear Solid a Super Meat Boy. Výborně to vypadá, je to vtipně napsané, chytře nadesignované a i na iPadu se to dá docela slušně ovládat, ačkoliv pro zážitek bez kompromisů doporučuji verzi pro Vitu - i za těch 270 kaček je to dobrá koupě.