Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Hry od Rake in Grass, alespoň tedy ty casualovské (pro které je tuším určena značka 300AD), jsou trochu zvláštní - příliš hardcore pro běžného hráče casual her a naopak příliš casual pro hardcore hráče. Zřejmě to takhle vývojáře baví. A proč ne, mě totiž taky. Strategie prakticky nehraju (naposledy World in Conflict, který jsem bohužel stále nedohrál a bůhví jestli vůbec dohraju), ale tahle nová mě chytla. Jmenuje se Be a King a jde o velmi primitivní realtime strategii s trochou toho budování a bojování. Je sice tak primitivní, že zcela jistě odradí jakéhokoliv jen trochu zkušeného hráče RTS, ale zároveň je tak primitivní, že možná zaujme ty, kdo si s tímhle žánrem zas tak moc netykají. Jako mě.

Na každý pád, Be a King ještě nevyšel! Vy máte jedinečnou šanci si vyzkoušet krátkou betaverzi (tutorial plus pár úrovní) a případně napsat krátký feedback autorům (kontakt je ve hře). Žádný vítěz prodejních žebříčků to nebude, ale já u toho sedím už od půlnoci, což něco znamená. A kromě toho, fakt mě fascinuje (v dobrém slova smyslu), že se tvůrci s takovými hrami moří, když by daleko jednodušeji mohli udělat nějaký casual klon a nepochybně na něm vydělat víc peněz. Inu, asi je to takhle baví.

Update: Rake in Grass vydali zdrojový kód Styrategu, své předchozí strategie (tahové fantasy). Používá Torque Game Builder.

Koncem roku jsem přemýšlel, že si opět po roce předplatím noviny. Tisk jsem si i vloni kupoval pravidelně, ale není nad to, najít noviny ráno ve schránce a přečíst si je hezky doma v klidu u ranní kávy. Jistě, většinu obsahu dnes najdete na internetu a někteří z mých oblíbených novinářů či komentátorů mají osobní blogy (Hoffman, Steigerwald, Šídlo aj), ale já jsem zkrátka ze staré školy a mám rád papír. Žádné překvapení, že. Celý ten proces výběru ze tří deníků nemá smysl popisovat, ostatně jsem se ani zatím nedobral výsledku. Je to totiž o jménech. O tom, kdo píše poutavě a inspirativně, kdo má zajímavé názory, komu věříte, kdo je (v rámci možností) nezávislý, kdo si plete zpravodajskou stránku s komentáři a podobně. A když noviny čtete pár let, v těch značkách autorů se prostě chtě nechtě vyznáte.

No nic. Vlastně jsem chtěl jen napsat úsměvnou zkušenost, kterou jsem učinil s MF Dnes, konkrétně s jeho zástupcem šéfredaktora (!), Viliamem Buchertem. Ten mě poprvé pobavil na konci listopadu, kdy si dovolil v interview postavit se prezidentovi Klausovi a oponoval mu se slovy "Otázky tady kladu já...". Jen jsem se lehce pousmál, ovšem naprosto stejnou repliku Buchert protlačil do svých tří následujících celostránkových rozhovorů v průběhu prosince: s Vladimírem Železným, s Petrem Machem a s Miroslavem Kalouskem! Fakt, nekecám. WTF? Ten člověk má evidentně nějaký problém. Od druhého rozhovoru jsem u inkriminovaného místa přestal číst, po čtvrtém jsem přestal kupovat.

OK, technicky vzato už mám dvoudenní zpoždění, takže jde o podfuk a předpověď neplatí, ale stejně si tu věštící hru neodpustím, je to totiž náramná zábava. Ještě než se do toho pustím, doporučuji k přečtení tenhle pohled do budoucnosti v podání BBC, která vyzvala k vyjádření několik slavných osobností herní branže (jen čert ví, proč tam je i Fatal1ty s vrcholně trapnou odpovědí). Neříkal Garriot nedávno, že končí? Zdá se že si to rozmyslel. Pozornost si zaslouží i opatrně pesimistická prognóza Paula Barnetta. Ale k věci, takhle následujících dvanáct měsíců vidím v poněkud odvážné věštbě já...

• The Sims 3 bude po celý rok dominovat žebříčkům nejprodávanějších her (jakož i jeho první datadisky), na Spore si už na konci roku nikdo ani nevzpomene. Will Wright bude letos o svém dalším projektu mlčet.
• Budeme svědky častějšího a frekventovanějšího vydávání bonusového obsahu ke hrám, často kontinuálně i řadu měsíců po jejich vydání. Za drobný poplatek i zadarmo, vše s cílem odradit hráče od bazarového prodeje.
• Microsoft spustí digitální prodej her na platformě Games for Windows ve snaze konkurovat Steamu, dokud to jde. Valve na E3 oznámí své další plány (Episode Three a Portal 2 včetně multiplayeru plus něco překvapivého, např. Black Mesa Source), ale vydat je nestihnou. Steam implementuje možnost stažení plných verzí s časovým omezením hraní (jiná forma dema).
• Ačkoliv vloni 3D Realms vydali první obrázky z Duke Nukem Forever, hru nevydají ani v roce 2009. Zato už se dočkáme prvních detailních informací a kdo ví, třeba i příslibu vydat hru na konci roku. Nesplněného. Bude to legrace.
• Stále budeme čekat na kvalitní a hlavně divácky masivně úspěšný film podle herní předlohy, která by spustila lavinu dalších her po vzoru boomu komiksových snímků. K tomu ovšem dojde až v roce 2010.
• Sony překvapí a oznámí existenci PSP2! Microsoft přijde s redesignem Xboxu 360. A Nintendo? To k něčemu takovému nemá důvod, tak alespoň nabídne různé barvy Wii, i když možná jenom v Japonsku.
• Nintendo výrazně zlepší third-party podporu (částečně to bude důsledek krize a snahy vydavatelů omezit vysoké investice do vývoje na ostatních konzolích). Převážně pro casual zájemce, ale spokojení budou tentokrát i hardcore hráči (Mad World aj). Nintendo ohlásí novou Zeldu, Metroid a Golden Sun. Všechny budoucí Wii hry budou muset povinně mít implementaci Motion Plus, což pomůže.
• Home se výrazně neprosadí. Sony nebude schopna PS3 zlevnit tak, aby dostatečně konkurovala Xboxu a v průběhu roku si "pojistí" své třetí místo. A to přesto, že zde vyjde až překvapivé množství kvalitních exkluzivních her (Killzone 2, Uncharted 2, God of War 3). S čestnou výjimkou Heavy Rain ovšem minimum third-party.
• Ohlášeny budou hry Burnout Paradise 2 (resp. pokračování série), nové IP od Bungie (multiplatformové), nový díl Hitmana (ten také vyjde), další datadisk k World of Warcraft, nová hra od Team ICO, nový Twisted Metal (od Davida Jaffeho) a nový Mario na DS.
• Po vzoru her jako World of Goo a Braid vyjde mnohem více AAA indie her (na konzolích i PC) a budou lépe přijaty širokou veřejností. Tento model se budou s rozdílnými úspěchy snažit využít (i na PC) velcí vývojáři a vydavatelé včetně Activisionu, EA či 2K (nemyslím remaky nebo spin-offy ale nová IP).
• Resident Evil 5 bude obrovským hitem, stane se dalším "BioShockem" (bude mu ovšem vytýkána přílišná podoba se čtvrtým dílem) a zařadí se mezi nejlepší hry roku. Nejúspěšnější bude ovšem opět Call of Duty, z nových IP pak bude největším hitem Alan Wake.

Ještě než zítra sepíšu svou předpověď herních událostí nového roku 2009, vrátím se na okamžik k předpovědi pro rok 2008, kterou jsem tu zveřejnil druhého ledna před rokem. Je to docela zajímavé čtení (včetně diskuze pod článkem!) - někde jsem se trestuhodně seknul, jinde se mi, myslím, věštba celkem podařila. Obecně jsem s výsledkem docela spokojený, i když musím přiznat, že jsem nebyl kdovíjak odvážný. Zítra to snad napravím! Jednotlivé tipy přetiskuji s komentářem a školním hodnocením toho, jak přesně jsem se trefil. Jako průměrná známka mi vychází lepší trojka.

Pátý díl nepravidelných neformálních rozhovorů s osobnostmi české herní branže (dříve jste si mohli poslechnout Tomáše Pluhaříka, Martina Klímu, Františka Fuku a Karla Papíka) přináší interview s člověkem z dosavadní sestavy široké veřejnosti možná nejméně známým, ovšem rozhodně stejně zajímavým. Nejsem si ostatně jist, jestli existuje jiný vývojář, který je podepsán jak pod Mafií, tak i pod Operací Flashpoint. Karel Matějka se (v různých fázích své kariéry jako grafik, programátor i designér!) podílel i na řadě dalších her (mj. i Hidden & Dangerous nebo Brány Skeldalu) a nyní pracuje (a spoluvlastní) Centauri Production, kde také před pár týdny dokončil adventuru Memento Mori. Karlovo poutavé sedmdesátiminutové vyprávění o své kariéře si můžete stáhnout zde (84 MB). Omluvte místy zhoršenou kvalitu zvuku, najít klidnou hospodu je nemožné. Díky bohu.

Tento indie tip je určen výhradně starším čtenářům, kteří si pamatují 8bitový hit Bruce Lee z roku 1984. Je to jedna z těch her, které lze dohrát za slabou půlhodinku a jež se lze naučit tak dokonale, že v ní neztratíte jediný život, přesto je ale můžete hrát stále dokola a skvěle se bavit (podobné je to mimochodem se Super Mario Land na Game Boye). Remake přináší několik různých grafických verzí včetně té originální (na obrázku níže vidíte moderní verzi) a pro šílence mj. i obtížný režim Survival. Stahujte odsud (30 MB).

Mimochodem, jde o účastníka soutěže Retro Remakes Competition 2008 s celou řadou dalších hodně zajímavých freeware remaků. Seznam účastníků byl včetně možnosti downloadu zveřejněn právě dnes, takže vybírejte...

Desátého prosince 1993, tedy přesně před patnácti lety, byl vydán Doom. Popsány o něm byly stohy papíru (například), takže se nebudu opakovat a volím osobní vzpomínku. Bylo mi tehdy šestnáct let, na stole jsem měl 386ku běžící na frekvenci 33 MHz, uvnitř úchvatné 4 MB RAM, harddisk o velikosti nějakých 120 MB (CD mechaniku jsem pochopitelně ještě zdaleka neměl) a před sebou malý CRT monitor. S filtrem, abych si nekazil oči! Typickým pracovním prostředím byl modrý Norton Commander, ale většinu času jsem beztak trávil hraním. A že bylo co - ve stejném roce vyšly hry jako Day of the Tentacle, Flashback, Frontier: Elite II, Lands of Lore, NHL Hockey, Simon the Sorcerer, Syndicate nebo třeba Lost Vikings. Chtěl bych vidět někoho, kdo by z nich dokázal vybrat jednu jedinou, nejlepší. To se mělo rozseknout až v prosinci. Desátého.

Tenkrát se toho o nových hrách příliš nenapsalo. Podíváte-li se na dobové herní časopisy, zjistíte, že hned za obsahem a úvodníkem často na čtvrté straně následovaly rovnou recenze. V prvním čísle Score se sice kraťoučká zmínka objevila, ale k dnešnímu hypu to mělo hodně daleko. O existenci nějakého Dooma většina lidí (zejména těch, co celý rok hráli Wolfenstein 3D) asi něco málo tušila, ale stejně se všichni zabývali hlavně současností. Ostatně, bez internetu to ani jinak nešlo. Jo, internet... měl jsem tehdy vedle monitoru ještě malou krabičku, modem o rychlosti 2400 baudů. Což znamená přenosovou rychlost 2,4 kb za vteřinu. Nekecám! Místo webu se tehdy "surfovalo" po tzv. BBSkách, což byl v podstatě počítač s vlastním telefonním číslem. Díky tomu jsem tehdy mohl Doom (resp. jeho první epizodu vydanou jako shareware) stáhnout hned druhý den po vydání - trvalo to celou noc, ale to nevadilo. Ráno měly nastat předčasné vánoce.

Nenastaly. Doom mi na mé mrzké konfiguraci běžel plynule pouze na nízké detaily a se zmenšeným oknem. Jo, dohrál jsem ho, několikrát, ale ty pravé herní orgie přišly až o pár měsíců později na novém Pentiu s 8 MB RAM a zvukovkou Sound Blaster AWE32 (ta hudba, to bylo něco!). To už jsem měl samozřejmě plnou verzi (pochopitelně kradenou, id Software jsem dluh splatil až o pár let později), stahoval si z BBSek amatérské úrovně (většinou tragické kvality) a byl známou firmou v jedné pražské herně, kde se hrál deathmatch. Majitelé mě museli mít rádi, trávil jsem tam celá odpoledne a utrácel všechny peníze. Záhy jsem všechny přehrával, ale jednou přišel starší chlapík a vyklepl mě. Hrál na myši. Rychle jsem se to naučil taky, brzy si našel spřízněné kámoše a místo herny hrál z domova přes modem. Pořád ten jeden jedinej level (to už byl venku Doom II), vždy pouze ve dvou. Hezky poctivě, několik hodin denně. Když nebyl soupeř, překonával jsem rychlostní rekordy na Ultra Violence a trénoval s brokovnicí proti Impům. Dooma jsem hrál snad i ve snu.

Možná celý rok nebo dva jsem nespustil žádnou jinou hru. Nebylo proč. Nezapomněl jsem na něj ale ani mnohem později. I po vydání Quaka, Duke Nukem 3D nebo Unreal Tournamentu jsme "staříkem Doomem" na nejrůznějších LAN party s velkým úspěchem prokládali nekonečné týmové bitky. Vlastně i letos, někdy před půl rokem, jsem si jeden vzpomínkový deathmatch v Entryway zahrál a oprášil staré herní návyky. Triky jako sbírání plazmy bez výtahu, wall run nebo zabíjení výstřelem z BFG poslaným do jiné místnosti než kde je nepřítel, se mi okamžitě dostaly pod kůži, jako bych hrál Dooma naposledy před týdnem.

Patnáct let je na počítačovou hru zatraceně dlouhá doba. Zub času byl k Doomu milosrdný, hra dodnes neztratila mnoho ze svého šarmu a herního charisma. Ale vzpomínky na to, co se kolem téhle hry dělo v polovině devadesátých let, ty bych nevyměnil za nic na světě. Těžko se tomu ještě něco vyrovná. IDDQD!

Shodou okolností na den přesně před třemi lety jsem tu doporučil deset knih s herní tématikou. Seznam je to stále platný a dodnes je to perla vedle perly, nicméně během těch tří let se samozřejmě objevilo několik dalších zajímavých publikací. Chcete-li tedy někomu (nebo ještě lépe sami sobě) udělat radost, máte nejvyšší čas na objednávku z Amazonu - pokud to stihnete dnes nebo zítra, měla by vám zásilka i při volbě nejlevnější metody zaslání dorazit včas před vánoci (vyzkoušeno na vlastní pěst před týdnem).

This Gaming Life - Kniha Jima Rossignola, freelancera v britských herních magazínech (zejména PC Gamer) a spoluautora populárního blogu RPS je jakousi osobní zpovědí hráče (tedy nikoliv akademika, to je tady asi nejzajímavější) o společenském vlivu počítačových her z různých úhlů pohledu a v různých místech světa. Podrobnější recenze například tady.

On the Edge: The Spectacular Rise and Fall of Commodore - Nikdy jsem nebyl náruživý amigista, ale příběh Commodore je v mnohých aspektech (kreativita, vizionářský přístup, nepochopitelné přehmaty) stejně zajímavý jako historie společnosti Apple. Kniha na více než 500 stranách (a rozsah to není zrovna ideální, klidně mohla být poloviční) sumarizuje historii Commodore na základě velmi cenných svědectví vývojářů i manažerů. Velká pozornost je kladena především na osobní počítače PET, VIC-20, C64, C128 či Amigu a následný kolaps. Pozor, začátkem příštího roku vyjde aktualizovaná edice, kde by neměla chybět ani zajímavá zpověd Jacka Tramiela. Radím vyčkat.

ZX Spectrum / Commodore 64 Book - V průběhu roku vyšly dvě knihy zaměřené výhradně na herní obsah dvou 8bitových velikánů. O první jsem psal podrobněji tady, obsah druhé je koncipován shodně - více než dvě stovky her sestavených chronologicky s krátkým popisem a několika obrázky na jedné stránce. K dostání jsou výhradě na webu malého vydavatelství s poměrně drahým poštovným (ZX verze je navíc beznadějně vyprodaná a teď si jí můžete pořídit pouze v dražší hardback edici), ale dárek pro fanoušky ZX nebo C64 je to nepochybně parádní!

Rogue Leaders: Story of LucasArts - Dle všech indicií už vyšla, na Amazonu (kde je oproti oficiálnímu obchodu nakladatele podstatně levnější) jí zatím nemají na skladě. Zjevně to bude unikátní kousek stavějící převážně na obrazových materiálech, navíc mapující historii extrémně atraktivního vývojáře, který přitom tradičně není zrovna z nejsdílnějších.

Arcade Mania - Pokud se zajímáte o japonskou herní kulturu, neměla by vám uniknout publikace, která západnímu světu představuje bláznivý svět japonských heren s jejich úchylnými hrami, náruživými hráči i vynalézavými vývojáři. Autorem je Brian Ashcraft, japonský reportér blogu Kotaku. Ještě jsem nečetl, ale dost se na ní těším.

Game Boys - Trochu povrchní, ale svým způsobem rozhodně zajímavá kniha zaměřená pro změnu na svět progamingu. Je psaná laikem (autorem je bývalý sportovní redaktor), což jí na některých místech docela devalvuje, ale i když je nejspíš určena v první řadě nehráčům (třeba právě fanouškům tradičního sportu), právě tahle forma (například místy působivý komentář zápasů) mě paradoxně občas docela pobavila.