Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Úžasný kousek se podařil nadšeným fanouškům LucasArts adventur, kteří z různých zdrojů sehnali originální artworky v hi-res verzích, všemožně je "restaurovali" a upravili, aby nakonec poskytli ke stažení vysoce kvalitní verze ve stylu a kvalitě filmových (cca 10MB jpgy v 200 dpi). Lahůdka, teď už není problém vytvořit si libovolný wallpaper nebo vytisknout plakát (pokusím se některý z artworků protlačit i na plakát do Score). Ke stažení jednotlivě na uvedeném webu (tam jsou i ve střední kvalitě, dostatečné pro wallpaper), nebo v kompletním balíku hi-res verzí zde na lokálním mirroru (218 MB).

Pokud si stále myslíte, že platí rovnice "casual hra = 20 dolarů", rychle se probuďte. V poslední době už byla tato hranice dávno prolomena. Dost možná tomu napomohla cenová politika konzolových služeb jako je XBLA nebo PSN, kde je za hraniční považovaná částka 10 dolarů (v několika extrémních případech 15 dolarů), postupem času se zkrátka i na PC objevila řada nabídek v tomto cenovém ranku a chcete-li, obvykle za tuhle částku koupíte prakticky jakoukoliv casual hru, včetně těch nejnovějších. Jednak to jsou služby jako Steam (například Gumboy Tournament aktuálně za 4 Eura), dále prakticky každý casual server typu Big Fish nebo iWin nabízí různě koncipované klubové slevy (tj. pokud například garantujete nákup 12 her v následujícím roce, za jednu zaplatíte pouhých 7 dolarů) a činí se na svých webech i samotní vývojáři - PopCap například právě teď prodává Peggle za 5 dolarů / euro, čeští 300 AD zase mají v rámci svého Game Clubu (podmínkou je pouze registrace!) všechno za polovic, tedy 10 dolarů (mimochodem, zrovna ode dneška je tu v prodeji ostrá verze Be a King).

Je samozřejmě otázkou, nakolik tahle cenová "bitva" prospívá vývojářům. Alespoň soudě podle lidí z 300 AD dvakrát více her při poloviční ceně rozhodně neprodají a je celkem nasnadě, komu se při klubové slevně 7 dolarů ukrojí zisk nejvíce (ne, Big Fish to fakt není!). Ale samozřejmě, pro nás pro hráče je to dobré. Velmi dobré!

Do toho dnes Amazon v relativní tichosti spustil betaverzi prodejny casual her (úplné překvapení to nicméně není, vloni přece koupili Reflexive) a zdá se, že by tím mohl posunout cenovou strategii zase o pár kroků dál. Nabízejí totiž veškerou herní produkci bez jakýchkoliv klubových omezení nebo podmínek sakum prdum za deset dolarů! A někdy i levněji, viz Jets'n'Guns Gold za 7 babek! Pravda, pro nás je to zatím v rovině teorie, protože je veškerá nabídka k dispozici pouze zákazníkům v Severní Americe, ale je patrně pouze otázkou času, kdy se podobný obchod objeví i na evropských pobočkách Amazonu (byť pravděpodobně za eurové ceny, co už naděláme). Bude zajímavé sledovat, jak si v tomhle pro něj trochu netradičním segmentu Amazon povede... osobně si troufám tvrdit, že by se to mohlo povést o něco lépe než u mp3 (kde Amazon nemá proti iTunes nejmenší šanci) a díky své vysoké návštěvnosti, navíc tvořené ideální cílovou skupinou (notabene jinou než má typicky Big Fish, o Steamu nemluvě), by se mohl stát jedním z velkých hráčů. Celkem mu to přeju, mám Amazon rád (už kvůli fantastickému logu).

Když už jsem u tohoto tématu, ještě jedna drobná poznámka - když nakupuji indie nebo casual hry, vždy se snažím najít přímo stránky vývojářů a pokud tam není hra nějak výrazně dražší, nakupuji u nich (s vědomím, že tak do vývojářské kapsy spadne podstatně větší podíl). Je to občas detektivní práce, velké prodejní servery totiž s hrami nakládají jako s houskami a kreditem vývojářům se příliš nezatěžují (většinou je jen malé logo ve hře a někdy opravdu ani to ne). Mám k tomu ale ještě jeden dobrý důvod - drtivá většina velkých webů prodávajících casual hry (včetně Amazonu, i když jeho řešení je docela sympaticky jednoduché) tlačí s hrami své otravné loadery a v podstatě dnes nelze stáhnout čistou demoverzi aniž byste se na serveru nemuseli složitě registrovat a stahovat si s hrou nějaký downloader, který vám zabírá paměť a cpe další hry. Jasně, i Steam jsem zpočátku instaloval s nedůvěrou, ale z něj se časem stala komplexní služba s řadou užitečných (nejen komunitních) featur. Tyhle casual downloadery nejsou ničím jiným než osinou v prdeli a já děkuji všem vývojářům, že na svých webech mají čisté demoverze, nepožadují po mě zadání e-mailu a potvrzení jeho platnosti a nabízejí férovou cenu. Ale co si budeme povídat, to bychom se mohli bavit o šunce, rajčatech, benzínu a čemkoliv jiném.

PS: Mimochodem, nikde není psáno, že se Amazon časem nepustí i do digitální distribuce velkých her. Pokud by ale chtěl uspět, měl by tak učinit co nejdříve.

Jen krátce, o Dead Space už jste určitě mnohokrát slyšeli. Zvláštní hra. Mohl bych dlouze vyprávět o negativech - počínaje slabým scénářem přes všudypřítomná klišé (jmenujte jakoukoliv hororovou hru a buďte si jisti, že jí Dead Space vykrádá) až třeba po určitou schématičnost, ale nakonec musím uznat, že jsem se bavil výborně. Asi bych byl trochu kritičtější než jindy přísné Tiscali, kde dali devítku (mimochodem, je opravdu na místě v dnešní době akční hru dlouhou 12 hodin považovat za krátkou?), ale když kvůli ničemu jinému, tuhle hru si musíte zahrát kvůli fantastickému zvuku. Řekl bych, že by se u ní bavil (a bál) i slepý!

Po loňské zkušenosti jsem už letos návštěvu automatové výstavy ATEI v Londýně vynechal (reportáže z let 2006 až 2008 si přečtěte tady, tady a tady), soudě podle reportáží na internetu jsem ale dost možná udělal chybu - letos bylo k vyzkoušení několik pozoruhodných nových exponátů počínaje light-gun střílečkou Castlevania od Konami a konče třeba novou vylepšenou verzí populárních motorek Harley Davidson od Segy. Podrobnou reportáž s přehledem nových her najdete na Arcade Heroes, zdaleka nejvíc mě zaujala Sega s projektem Brick People - ten je sice zjevně cílen především na děti, ovšem přináší hodně originální "ovládání" pomocí kostiček Lega, které stavíte před obrazovku, aby po nich postavičky ve hře mohly vyskákat do výšky. Systém je přitom údajně velmi primitivní, přítomnost kostek automat detekuje jednoduchým infračerveným senzorem. Soudě dle ohlasů na internetu je hratelnost frenetická a počítá se zapojením několika hráčů/dětí zároveň. Více informací v tomto článku, ještě lépe hru představí video na YouTube. Tedy, ne že bych u toho vydržel dlouhé hodiny, asi bych si to jen ze zájmu vyzkoušel, oceňuju ale snahu Segy přijít s jednoduchou hrou, kterou ovšem nelze žádným způsobem převést na domácí konzole včetně Wii. Pěkné.

PlayStation 3 v nárůstu prodejů Metal Gear Solid 4 nijak výrazně nepomohl a bylo by tedy bláhové předpokládat, že se to povede Killzone 2. Nicméně nikde není psáno, že to není vynikající hra. Je, jakkoliv nepochybuju, že si na ní majitelé Xboxu smlsnou, tak jako to je ostatně možné u jakékoliv hry na jakékoliv platformě. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde - a u druhého dílu Killzone je těch holí docela dost. Já například dohrál single-player kampaň (na střední obtížnost) za necelých sedm hodin, v průběhu celého hraní jsem postrádal jakékoliv nezapomenutelné momenty (takové ty kulervoucí okamžiky, o kterých si nadšeně vyprávíte u piva: "robotizace" v Quake 4, následky jaderného výbuchu v Call of Duty 4 a podobně) a byl jsem také překvapený, jak svázaná, lineární a extrémně naskriptovaná hra to vlastně je.

Jenže (když už jsem u těch přísloví)... bylo by hloupé pro stromy nevidět les. Killzone 2 možná postrádá památný herní moment, ona jím ovšem je jako jeden velký celek. Skutečně neznám jinou střílečku, která by dokázala zpracovat válku tak intenzivně a autenticky. Nejsem si jist, jestli tohle samo o sobě bude všem hráčům stačit, hratelnost totiž rozhodně není v žádném směru převratná a už vůbec ne rozmanitá (čímž rozhodně nechci říct, že to je slabé, to ani náhodou), ale mě to stačilo více než bohatě. Brutální atmosféra industriálního prostředí a díky podařené AI nepřátel velmi intenzivní hratelnost (zejména ke konci hry) mě prostě bavila. A že to není revoluce, jak se slibovalo? To je škoda, ale čert to vem. Tyhle věc už tak neprožívám.

Co se týče grafiky, jistě - zřejmě je to technicky nejdokonalejší konzolová hra současnosti, i když náskok před Gears of War 2 není velký. Opět ale musím nad technologií vyzdvihout fantastický vizuální styl - barevná paleta je nesmírně odvážná. Prakticky se nehne z odstínů hnědé, je temná, zablácená a ponurá, pro řadu hráčů jistě až příliš. Ale právě tohle vypiplané realistické zpracování industriální planety s kontrastním použitím efektů, stínování a nejrůznějších filmových filtrů asi nejvíc přispívá vynikající atmosféře Killzone 2.

PS: Měl jsem možnost zahrát si hodinku multiplayer proti vývojářům. Vypadá slibně, ale těžko soudit, samozřejmě jsem zdaleka nestihl vylepšit postavu tak, abych si mohl vybrat vlastní třídu nebo si dokonce vytvořit nějakou vlastní. A upřímně, ovládání konzolových stříleček jsem sice dávno přivykl, ale rozhodně ne tak, abych je hrál s nadšením dlouhé hodiny online. Tady stále nedám dopustit na myš.

Pokud indie scénu sledujete pozorně a poctivě zkoušíte kdejakou zapadlou hříčku, možná je vám také divné, jak nahlas se o některých hrách hovoří, ačkoliv by si to jiné zasloužily daleko víc. Tak třeba Archibald's Adventures od Rake in Grass - jistě to není nejlepší indie plošinovka všech dob, ale nepochybně je lepší než spousta těch rádoby uměleckých děl v low-res grafice, které se objevují na populárních indie sajtách. Zmínku o Archibaldovi abyste hledali lupou a nic na tom nezměnila ani vynikající konverze pro iPhone. Podobné to bylo před časem i s Gumboyem (když už jsme u těch českých příkladů). Je to škoda - pro hráče (zábava) i vývojáře (zisk).

O Puzzlegeddonu jsem se dozvěděl z nejpodivnějšího možného zdroje - z recenze v Edge, kam se jinak dostane jen absolutní špička indie ledovce. Zřejmě ve hře našel kdosi z redakce osobní zaujetí a rozhodl se udělat dobrý skutek a pomoci autorům s publicitou, která jim trestuhodně chyběla. A protože výsledek 7/10 není na poměry Edge vůbec špatný, záhy jsem stahoval demo a brzy v tom byl až po uši.

Inu, není to kalibr typu Puzzle Questu, ale rozhodně to je zajímavá puzzle s poměrně originálním přístupem. Posouváním řad a sloupců tady sestavujete kostičky stejné barvy (trochu to připomíná Rubikovu kostku), přičemž za svůj výkon získáváte zdroje k obraně a útoku proti ostatním hráčům (lépe snad osvětlí trailer). Ten probíhá v reálném čase a výsledkem je hodně hektická akční mechanika, která ovšem nepostrádá hloubku, je rozmanitá a vyžaduje taktický přístup. Úvodních deset minut strávíte v tutorialu a další hodinu budete nechápavě kroutit hlavou, pak vám to ale postupně sepne a přijdete tomu na chuť. Koneckonců, do hry se dostanou i speciální schopnosti a další nuance, o podpoře multiplayeru až pro šest hráčů (!!) nemluvě. Puzzlegeddon každopádně doporučuju jen freakům do logických rychlíků. Ti budou nadšení, ostatní raději zůstaňte u Tetrisu nebo Bejeweled.

PS: Autorem je malý švédský tým Pieces Interactive - téměř na den přesně před rokem jsem psal o jejich plošinovce Fret Nice ovládané kytarovým ovladačem pro Guitar Hero. Třetím projektem je vizuálně hodně zajímavá, ale herně myslím trochu překombinovaná akce Walkie Tonky. Taky zkuste.

Asi jste tu čekali spíš tip na Puzzle Quest Galactrix (včera vyšlo demo), ale musím přiznat, že s ním zatím dost válčím a po fantastickém Puzzle Questu jsem (po cca dvou hodinách hraní) trochu zklamaný. Sci-fi mám rád, některé nápady jsou parádní, ale stále je to dost podobné, hexagony jsou podstatně méně intuitivní a hratelnost mi celkově vzato připadá poněkud náhodná. I Puzzle Quest byl sice od samotného počátku poměrně obtížný, nicméně jsem v něm měl pocit větší kontroly. Dodnes jsem ostatně autorům neodpustil, že na PC nevydali rozšíření původní hry s názvem Revenge of the Plague Lord (vyšlo vloni na XBLA a PSN).

Takže indie tip z trochu jiného soudku. Freewarová arkádová shoot-em-up střílečka Nemesis Online je pochopitelně remakem stejnojmeného hitu z automatů, MSX, NESu a Game Boye (mimo Japonsko je známější jako Gradius). To by samo o sobě bohatě stačilo, ovšem pozor - v tomto remaku si můžete zahrát online až se sedmi dalšími hráči (takhle nějak to vypadá), uploadovat své skóre a ještě ke všemu dokonce i vytvářet celé nové úrovně pomocí editoru. Takže pokud vás berou shmupy, rozhodně berte!

A ještě jedno technické hlášení. Nedávno jsem zmiňoval změny na blogu včetně úprav RSS a zapomněl jsem dodat to nejdůležitější - pro správné fungování je třeba znovu aktivovat předplatné pomocí nového odkazu v pravém modrém pruhu.

Po dlouhé odmlce jsem opět narazil na hezký wallpaper, takže oprašuji nepravidelnou rubriku. Vím, že je to na tradiční tapetu trochu moc křiklavé, ale nemůžu si pomoct, prostě se mi děsně líbí a visí mi doma na desktopu už několik dní. Autora bohužel neznám, klikněte pro hi-res verzi 2560 x 1600.