Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Co dodat? Parádní surreální intro k novém Rock Bandu s jednou z nejslavnějších kapel v historii populární hudby. Jen doplňuji, že za animací stojí Pete Candeland (viz ukázka jeho prací na serveru Passion Pictures včetně různých reklam k předchozím Rock Bandům a rovněž Guitar Hero), který se proslavil zejména nezapomenutelnými animacemi ke klipům Gorillaz. Dobrá práce!

Nintendo má základní deficit v podobě výkonu Wii a jakékoliv prezentace nových her tím pádem do značné míry postrádají jistý "wow" faktor. Těžko hráče zmlsaného nádhernými záběry z nových next-gen her oslnit Wii hrou. A vidíte, nakonec se to docela podařilo. V úvodu vypadala tiskovka Nintenda zoufale, dlouho to vypadalo, že snad dokonce hlavním trumfem bude multiplayerová verze 2D Maria na Wii (vypadá slibně, i když to rozhodně není nový nápad, viz Four Swords) a při ukázkách Women's Murder Club jsem nevěřícně kroutil hlavou, nakonec ovšem došlo ještě na Mario Galaxy 2 a hlavně Metroid: Other M. Proti loňskému fiasku, kdy Nintendo prakticky celou konferenci postavilo na Wii Music, tedy relativní spokojenost, obzvláště když se ještě přidal velmi slušný line-up na DS (vyzdvihl bych zejména The Cop a Golden Sun, ale zajímavě vypadá také Mario vs Donkey Kong - bude totiž vydán v rámci DSiWare a zřejmě tu autoři hodně spoléhají na výměnu nových úrovní). Horší je, že Geoff Keighley potvrdil Galaxy 2 až na příští rok, což letošní line-up first-party her Nintenda na Wii poněkud rozmělňuje.

Není to ale vedle Microsoftu trochu málo? Možná, Project Natal je dosud jedinou věcí, která diváky na letošních konferencí skutečně zvedla ze židlí (uvidíme za pár minut na Sony), celá otázka ale zní, nakolik realistický a cenově přístupný tenhle koncept je a kdy ho vůbec Microsoft dokáže uvést do prodeje. Reggie se také při prezentaci Wii Sports Resort do Microsoftu lehce opřel (řekl "na videu můžete ukázat prakticky cokoliv"), načež předvedl přímo na pódiu Resort a vůbec fungování Wii Motion Plus. Nevypadalo to vůbec špatně (líbila se mi ta lukostřelba, naopak volný pád moc nezaujal) a navíc to vyjde v horizontu několika týdnů. A to se počítá!

Do prezentace Sony zbývá několik posledních minut a podle toho co víme, má Sony i bez PSP Go! po kapsách několik hodně zajímavých trumfů. Sledujte třeba zde, report bude následovat.

Alespoň stručně k "nultému" dni E3, tedy k tiskovkám Microsoftu, EA a Ubisoftu. Letos všechno stejně jako vloni sleduju v relativní pohodě doma. Technologie během let postoupila, takže už není problém živě sledovat tiskové konference odkudkoliv na světě (s lehkými problémy v pseudo HD třeba na Gametrailers, česky v textu na novém Eurogameru). Před lety jsem se v Kodak Theatre (tamtéž se udílí Oskaři) na tiskovce Nintenda cítil docela výjimečně - dnes už je ale úplně jedno, jestli sedíte v hledišti nebo na druhém konci světa v Děčíně. A sociální sítě jako Twitter zase každému umožňují jednoduše sdělit každému názor (aktuálně jsou na Twitteru z deseti "trending topics" čtyři herní, to není špatné).

Takže k tomu, co se dnes událo. Předně, přiznejme si, že od tiskovky Microsoftu nikdo mnoho nečekal. A vidíte, spousta velmi zajímavých oznámení/předvedení velmi slibných her. Crackdown 2, Left 4 Dead 2, Forza 3, Modern Warfare 2, Shadow Complex, Splinter Cell: Conviction, nové Halo, Alan Wake, nový Metal Gear Solid... sakra práce to je přece parádní line-up! Navíc je tu Project Natal, který vypadá až neskutečně dobře. Tak neskutečně, že tomu moc nevěřím - technologie se zdá být prostě "tisíckrát přesnější EyeToy", což je (bez ohledu na pravděpodobně dost vysokou cenu této špičkové technologie) poněkud podezřelé (ostatně, všimli jste si, že jedna live ukázka zjevně nefungovala, jak měla?) a i když ty úvodní koncepční videa vypadaly neuvěřitelně sexy, nějak nechápu, jak se u toho obejdu zcela bez tlačítek, které má Wiimote. Klíčová navíc zjevně bude přesnost a těžko věřit, že to bude tak přesné jako Wii, o MotionPlus nemluvě). No a ruku na srdce i když ho máme rádi, Molyneuxe brát vážně je přeci jen trochu nerozumné. Ale berme to pozitivně, je to nová funkce Xboxu a hlavně nový zážitek. Který nikdo nečekal, chtělo by se dodat.

Takže jsem nakonec tiskovou konferencí Microsoftu velmi příjemně překvapen a s o to větším nadšením čekám na zítřejší konference Sony a Nintenda. Pokud totiž ohlásí dohromady jen to, co samotný Microsoft (a vypadá to realisticky - PSP Go, nový Mario...), pak tohle bude nejlepší E3 za hodně dlouhou dobu. A příspěli k tomu i v EA (velmi nadějné APB), v Ubi... no, tam vlastně moc ne, Avatar a Red Steel mě fakt nedokázal udržet u monitoru. Jdu spát, zítra víc.

PS: Taky vám Paul McCartney a Ringo Starr připadali sjetí? Vypadalo to divně... navíc v jejich věku.

Tak už to prasklo. První info o PSP Go najdete tady, na Eurogameru pak osm hi-res obrázků. Cenu neznáme (prý má být vysoká), datum uvedení na trh taky ne, ale... jak se líbí? Z designu moc odvařený nejsem (vedle iPhone a iPodů obstojí jen těžko) a děsím se nešikovně umístěné analogové páčky - navíc jsem tajně doufal, že tu nakonec budou hned dvě. Naopak nadšený jsem kompaktní velikostí (vypadá o dost užší) při zachování velkého displeje.

Mimochodem, zvěstí kolem nových her a jiných odhalení před letošní E3 bylo tentokrát více než dost (řada z nich evidentně kontrolovaných) a Twitter se pod nimi doslova prohýbá. Přesto budou tiskovky určitě nesmírně zajímavé - Geoff Keighley ostatně napsal, že mají všichni tři výrobci konzolí v rukávu trumfy, které ještě nikdo "netrefil". Takže nezapomeňte, tiskovka Microsoftu je v pondělí v 19:30 našeho času, v úterý (jinak první den E3) následuje v 18 hodin Nintendo a o dvě hodiny později Sony (opět našeho času). Všechny by měly být živě přenášeny na Gametrailers (a zřejmě nejen tam). Nenechte si ujít!

Update: Velmi zajímavé srovnání velikosti nového PSP se starou verzí, s DS a také s iPhonem. A je prý i nezanedbatelně lehčí! Dále pozorným bloggerům neunikla podoba s Mylo.

Práce PR manažerů v herních firmách (a vlastně nejen tam) mě vždycky fascinovala. Vědí, ale nemůžou říct. Jsou placení za pozitivní zprávy, pranýřováni za ty negativní. Ne snad, že by museli nutně lhát, ale občas prostě neřeknou celou pravdu. Je to jejich práce. Zkuste se třeba zaměstnance PR zeptat na jeho pět nejoblíbenějších her všech dob. Schválně, kolik her své firmy se do výběru odváží dát? Tři, čtyři? Někteří i pět. Včera jsem se bavil představou Martina Zavřela (komunitního manažera 2K Czech), jak reaguje na dotazy ohledně mého tweetu. Co tak asi člověk na jeho pozici může napsat na dotaz typu „děje se u vás něco nekalého?“ Ten dotaz je samozřejmě povinný, stejně jako je předem jasná odpověď. Ať už je realita jakákoliv.

Martinovi se omlouvám, že jsem mu trochu znepříjemnil den a myslím, že nejen jemu dlužím vysvětlení. Předně, obvyklý pokus o zlehčení s poukazem na nějaké nespokojené či odejité (a tedy nedůvěryhodné) zaměstnance tu je zcela mimo mísu. Mým zdrojům jsem věřil včera a věřím jim i dnes. Tečka. Konkrétní být bohužel nemůžu, stejně jako nijak nerozvedu význam onoho tweetu. Snad jen, že jsem neměl na mysli existenci Mafie 2, spíše dlouhodobou budoucnost 2K Czech. Dovolte mi to trochu rozvést, tady už totiž nemusíte mít zdroje, stačí zdravý rozum...

Fanouškovské weby i herní servery na odklad hry reagovaly smířlivě dle logiky „dali jim půl roku navíc, dovolili jim hru vyšperkovat, projektu tedy plně důvěřují“. V rámci tohoto konkrétního projektu je to asi správná úvaha (pokud tedy hra nebyla ve stavu, že nebyl podzimní termín reálně splnitelný za žádných okolností – nad tím ale rozhodně nehodlám spekulovat a 2K Czech to pochopitelně popírají), ovšem pro mě je v tuhle chvíli daleko zásadnější úvaha nad další budoucností největšího českého studia. Fanoušci Mafie 2 mohou být v klidu, ale co my, kdo držíme palce českému hernímu vývoji v dlouhodobém horizontu?

Promítněte si vývoj Mafie 2 od jejího počátku, tedy takřka od dokončení prvního dílu v roce 2002. Dlouhá léta v utajení, první náznaky na sklonku roku 2006 s cílem vydat hru do konce 2007 (viz můj tehdejší rozhovor). Definitivní odhalení na Games Convention v roce 2007 a neoficiální plán vydání na konci 2008. Firmu kupují Take Two, ruší druhý projekt (čímž se tým zvětšuje a tedy celý vývoj i zdražuje), nový plán dokončení na podzim 2009 a nyní tedy další odklad. Pokud máte dobrou představivost a jste dobří v matematice, zkuste si vynásobit počet zaměstnanců nějakým přibližným průměrným platem a počtem měsíců.

Inu, všichni víme, že Mafie 2 není obyčejná střílečka a její vývoj je složitý, ale tohle má k bezproblémovému vývoji daleko. Je tedy na místě otázka (dvojnásob v období krize a enormně nákladného vývoje next-gen her) co dál a není vůbec jisté, zda s tím nějak souvisí případný prodejní úspěch hry, jakkoliv extrémní. Take Two si může jednoho krásného dne říci, že si vývoj třetího dílu lépe (resp. levněji a rychleji) zařídí v nějakém svém jiném studiu na druhém konci světa, pokusí se tam dostat klíčové talentované vývojáře a v Brně zavře krám. A nebo tu bude vyvíjet nějaký méně náročný projekt (ostatně, o jednom takovém v pražské pobočce jsem už cosi zaslechl), co já vím?

Zkrátka a dobře, jedna věc je budoucnost Mafie 2 a druhá věc je budoucnost 2K Czech – oboje spolu nesouvisí tak úzce, jak by se mohlo možná zdát. Přes to všechno jsem docela optimista. Za prvé, Take Two do Illusion Softworks nasypala zatraceně hodně peněz a vycouvat po dvou letech se zdá předčasné. Za druhé, Východní Evropa je v současné situaci poměrně atraktivní a konkurenceschopný region, zejména pokud jde o zdroj kvalitních vývojářů. A za třetí, do 2K Czech před půl rokem nastoupil nový šéf původem z Francie a co jsem měl možnost slyšet, je velmi šikovný a aktivní.

Takže tak. Nechci malovat čerta na zeď, ale nehodlám ani slepě adorovat „naše“ domácí studio a „naší“ domácí Mafii 2. Držme si odstup a nahlížejme na věci realisticky, to se dá přece dělat i se zatnutými palci. A pokud jde o ty eventuální události (pokud samozřejmě nějaké byly – ani já nejsem neomylný), o těch se holt dozvíme až za pár let. A nebo nikdy, to by možná bylo lepší...

O víkendu jsem konečně viděl Star Trek a i když jsem peněz za vstupenku nelitoval, byl jsem spíše zklamaný. Smířlivě to přičítám spíš naprosté neznalosti kontextu (zatímco Amerika zná Kirka stejně samozřejmě, jako zná běžný Čech třeba Mišpulína, já dosud neviděl ani minutu záběru z jakéhokoliv předchozího filmu nebo seriálu), ale přeci jen - tohle že má být jeden z největších letních filmových blockbusterů? A tak jsem se stejně jako vloni ponořil do distributorských plánů a tak jako vloni popřemýšlel, na co se teď vlastně mám těšit. Humorná odbočka k loňským tipům: Stalo se jsem po vší té negativní publicitě dodnes neviděl, Vall-I (ani nevím proč) taky ne, Hancock s Indym se mi pro změnu nijak zvlášť nelíbily. Každopádně, tohle je pět mých nejslibnějších letních premiér...

1. Veřejní nepřátelé (9.7.) - S obrovským náskokem na prvním místě nový snímek Michaela Manna. Pokud sledujete moje filmová hodnocení v pravém pruhu, víte, že jsem dal zatím jedinou stovku Nelítostnému souboji, ale zbožňuju prakticky všechny jeho filmy počínaje Thiefem až po Collateral. Veřejní nepřátelé (v originále Public Enemies, když už tu ty názvy matlám dohromady) je navíc gangsterka ze 30. let (napadá mě tady srovnání s jednou velmi úspěšnou českou hrou) a hraje v ní Johny Depp (jakkoliv asi spolu s Balem nedokážou vytvořit tak dokonale charismatické duo jako De Niro a Pacino v Heatu), takže tady opravdu nemám nejmenších obav.

2. Hanebný pancharti (27.8.) - Pokud se nemýlím, po pěti letech přichází řežijní "řadovka" Quentina Tarantina. Téma druhé světové války je sice notně vyčpělé (alespoň pro mě) a trailer vypadá docela nebezpečně, ale snad se to nezvrhne v další efektní šílenost. A i kdyby, přinejhorším to bude... ehm, něco mezi Černými barony a hrou Commandos. A přinejlepším? Inu, uvidíme, třeba obsazení je hodně slušné!

3. Piráti na vlnách (30.7.) - Britské komedie, to je zkrátka jistota. Tedy většinou - viz Láska nebeská, Notting Hill, Čtyři svatby a pohřeb atp. Všechny tři jmenované mají společného Richarda Curtise a jeho nový projekt (režie a scénář) tedy určitě stojí za pozornost. Trailer naznačuje méně romantiky a více humoru, ale jinak nepochybuju, že úspěšný recept bude zachován. Navíc s poměrně originálním námětem.

4. Pařba ve Vegas (18.6.) - Nevím proč, ale tenhle celkem tuctový film mi dokázal dokonale prodat pouhý trailer. A vlastně jen pár jeho vteřin s Mikem Tysonem. Ale budiž - pařby mám rád, Las Vegas jakbysmet (oboje dohromady ještě víc) a myslím, že tohle bude pohodová komedie bez zbytečné dávky romance. A bez zbytečných hvězd, chtělo by se dodat. Nicméně pravdou je, že nevím, jestli na tohle půjdu do kina, nebo "počkám na video" (jak se kdysi říkalo a dnes už to nedává smysl).

5. Transformers: Pomsta poražených (25.6.) - Ne že bych první díl nějak zbožňoval, ale byla to pohodová oddychovka, u které se hravě daly slupnout tři velké pixly popcornu. Aniž byste si toho všimli. Totéž (a nic víc) čekám i od pokračování.

Tak nám hudební hry překonaly v prodejích dlouho dominující sportovní žánr, psalo se vloni s velkou slávou. Firmy jako EA a zejména Activision na tom postavily svojí strategii, v obou případech s velkým úspěchem. Vítězná sestava se nemění a Activision v březnu ohlásili záměr vydat letos oproti loňsku dvojnásobný počet různých dílů Guitar Hero (místo 12 jich má být 24!). Novým trumfem má být DJ Hero s poněkud primitivně vypadající periferií. Odbočka: podstatu hratelnosti DJ Hero nedávno vysvětlili na Kotaku, hodně zajímavý je taky rozhovor s DJ Shadow, který na vývoji spolupracoval.

Zpět k pointě. Jsem sám, kdo je z tohoto žánru unaven? Osobně jsem měl (mám) hudební hry moc rád, zvlášť když stavěly (stavějí) na nějaké unikátní hratelnosti. Ať už to byl Vib Ribbon, FreQuency, Samba de Amigo, Donkey Kong Jungle Beat, Elite Beat Agents nebo i nedávno AudioSurf, každý z těchto projektů měl svojí svébytnou herní mechaniku (často včetně unikátního ovladače), zatímco současné hry řady Guitar Hero jsou převážně jen recyklací, vůbec ne nepodobnou tolik kritizovaným ročním updatům sportovních her od EA Sports. Totožná hratelnost, nový repertoár a šup s tím za padesát dolarů na pulty. O výdajích za "vylepšované" kytarové a jiné periferie raději nemluvě. Zvláštní, že to dosud nikomu nevadí a o Guitar Hero média i hardcore hráči píší stále téměř v superlativech. Odpověď na mou otázku je nicméně zřejmá - ne, nejsem zdaleka sám, kdo je unaven a příjmy z prodeje hudebních her v prvním čtvrtletí tohoto roku klesly o více než třetinu proti stejnému období roku loňského. Jak z odkazovaného článku vidno, uvědomují si to jak v EA, tak v Activisionu, kde dokonce najali chlapíka z Yahoo, který by se budoucností značky Guitar Hero měl intenzivně zabývat. Hodně štěstí.

Začátkem týdne jsem měl příležitost zahrát si Guitar Hero: Metallica a když si odmyslím ono zaujetí hudbou (tj. pokud jste fanoušek kapely, těžko se divit, že budete nadšení) a jistou chytlavost multiplayeru, byl to naprosto totožný zážitek jako před čtyřmi lety u prvního dílu. Není vůbec divu, že lze vedle tvrdého jádra pozorovat nasycenost hudebními hrami a jejich ústup z předních pozic v herních žebříčích. Nezastírám, že jsem jako příznivec kreativních her docela rád, protože tenhle stav logicky donutí Activision k inovacím, zvlášť když si zákazník může oblíbenou hudbu koupit online.

A zase ten PopCap! Po Bejeweled Twist nyní přichází s hrou, která je zdánlivě mnohem originálnější - v Plants vs. Zombies totiž hájíte svůj dům před nájezdy zombií, přičemž k tomu používáte poměrně nekonvenční zbraně. Viz název hry. Skutečnost je samozřejmě trochu jiná a i tady PopCap znovu chytře využil jistý herní fenomén a pozvedl ho na úplně jinou úroveň. Tím fenoménem je v tomto případě žánr Tower Defense (vedle nespočtu flashovek bych zmínil třeba Ninjatown pro DS nebo PixelJunk Monsters pro PS3), který ovšem teprve v podání PopCapu získává punc přístupné casual hry. Ostatně, když si odmyslím stařičký Rampart, nikdy jsem tomuto žánru nepřišel na chuť. Až teď! Plants vs. Zombies je báječná oddychovka, která má humorné zpracování (vedle obyčejných zombií na vás po pár levelech vystartuje zombie-oštěpař nebo zombie-čtyřbob, celkem jich je 26 druhů) a podivně chytlavou hratelnost. Není to vůbec puzzle (s výjimkou pár dílčích úkolů v režimu miniher), je to spíše logický rychlík, kde je ovšem důležitá precizní příprava a výběr vhodných bojových pomůcek před bojem. Když jsem tu kdysi volal po svěžích herních konceptech v casual branži, možná jsem neměl na mysli klon Tower Defense, ale je to rozhodně dobrý začátek a povedená hra s tradiční "popcapovskou" návykovostí. Takže kupujte, ideálně přes Steam, kde je to za 10 Euro (jinde za dvojnásobek) a navíc tam jsou achievementy.

Mimochodem, před pár měsíci se mi podařilo dostat do beta programu PopCapu, v němž s několika desítkami dalších hráčů testuji připravované hry. Je to zajímavá zkušenost - nemůžu se bohužel podělit o konkrétní dojmy z konkrétních her, nicméně pro tuto úzkou skupinu testerů tu PopCap nabízí k vyzkoušení i tituly, které zjevně nebudou dokončeny letos a jde téměř o prototypy. V tomto se PopCap od ostatních casual studií odlišuje - jeho "production value" je vysoko nad konkurencí a vývoj v jeho podání je až téměř nepochopitelně puntičkářský, ať už z pohledu technického zpracování, nebo co do herního designu. Plants vs. Zombies jsou toho názorným příkladem - dle tohoto rozhovoru byl projekt ve vývoji tři roky a na každou vydanou hru jich firma dvacet zahodí.

PS: Jen drobná výtka k tomu technickému zpracování. Je opravdu nutné v roce 2009 casual hru vyvíjet výhradně v rozlišení 800x600? Chybí tu jakékoliv vyšší rozlišení, o widescreenu nemluvě. Rozumím tomu, že je u kreslené grafiky podpora různých rozlišení možná složitější, než to vypadá, nicméně mi nezbývá, než hrát v malém okně - ve full screenu to vypadá strašlivě...