Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Možná si pamatujete na polského Soldata (první verze vyšla tuším před sedmi lety, dodnes je ale projekt podporován a má velmi aktivní komunitu - je to jen pár týdnů co vyšla verze 1.5), který jako první převedl hratelnost multiplayerové střílečky do zcela jiného žánru, konkrétně do 2D plošinovky. V podstatě šlo o kombinaci Counter-Strike a Worms, což je myslím hodně zajímavá premisa. Možná to zní jen jako kuriozitka a jakási náhražka velkých first-person stříleček, s tím by ale mnozí hráči trávící u Soldata stovky hodin určitě nesouhlasili.

Totéž se dá říci o nové hře Altitude, kterou vytvořili dva šikovní nezávislí vývojáři inspirovaní hrami jako je Mario Kart, Starcraft, Counter-Strike nebo Call of Duty 4 či DotA. Jsou tu perky, upgrady a levelování, základny, týmy a rozsáhlá možnost výbavy, tedy vlastně vše, co najdete v moderních multiplayerových hrách. Jen ten třetí rozměr chybí, Altitude je totiž 2D arkáda, kde létáte (a bojujete!) akrobatickými letadly, podobně jako třeba v populární flashovce Stunt Pilot II. Zvládnout zdánlivě jednoduché, ale v multiplayeru dost frustrující ovládání nebude jednoduché, ale chce to trochu trpělivosti a i s demem (omezeným na dvě letadla a dva perky) se dá užít hodně srandy. Vyzkoušejte a napište, můžeme domluvit letecký den.

V roce 1987 vyšla na C64 a Amigu (plus ostatní 8bity a 16bity) skvělá plošinovka Great Giana Sisters, která se proslavila kultovní hudbou Chrise Hülsbecka a na svou dobu velmi svižnou grafikou (viz gameplay nahrávka). Mělo to ovšem drobnou vadu - hra byla velmi, ale opravdu velmi podobná Super Mariovi z NESu (což nebyla náhoda nýbrž záměrný rip-off), takže Rainbow Arts na žádost Nintenda krátce po uvedení hry museli stáhnout hru z obchodů. To ovšem nikterak nevadilo pirátům a dnes je v žebříčku serveru Lemon64 mezi nejlepšími.

Před dvěma lety jistý šikula naportoval hru na Nintendo DS (jde o jednu z nejlepších homebrew her na této platformě), nyní následuje oficiální remake v podání německého vydavatele DTP. Do nejlepších DS her všech dob to má zatraceně daleko, ale příznivce retra a pamětníky původní verze novinka určitě potěší - původní verzi respektuje (hudba, řada prvků hratelnosti, částečně i grafika), ale samozřejmě přidává leccos navíc, třeba vertikální scrolling, takže je design levelů koncipován alespoň trochu komplexněji a nepohybujete se pouze doleva a doprava jako v původní verzi. Jenže marná sláva, ve srovnání třeba s New Super Mario Bros je design misí primitivní a v podstatě hraje výhradně na retro strunu. Úrovně jsou kraťoučké (některé proskáčete za slabou minutu), obtížnost směšná (jakás takás výzva začíná až v šestém z devíti světů a to ještě pouze pokud sbíráte bonusové diamanty) a třeba boss na konci každého světa je stále jeden a tentýž, s jen lehce upravenou strategií útoku. Inu, není to Nintendo. Ale co, pěkně to vypadá (viz gameplay video) a moje retro choutky to na pár hodin ukojilo.

Teď jen mlsně vybírat námět na další plošinovkový remake. Turrican, Flashback, Gods, Superfrog, Lionheart...

Jako šťastný předplatitel Edge jsem k novému číslu obdržel i tenhle nádherný plakát s herní tématikou. Rozklikněte a hledejte různé odkazy na hry - schválně, kolik jich tu najdete? Autory tohoto pixel artu je parta Army of Trolls a v Edge už dříve jejich služby mnohokrát využili (viz tato obálka retro speciálu, nádherný je také tenhle aktuální plakát z PC Formatu, dále viz reference). Podobné věci kreslí mimochodem i E-boy, jejichž dva plakáty mi visí na zdi už několik let a k zakoupení jsou na Magma Books (jsou na kvalitním papíře a dodávané nepřeložené v tubusu, můžu doporučit). Ať žije pixel art!

Konečně jsem minulý týden tuhle krásnou, ale zároveň nesnesitelně obtížnou hru dohrál (Xbox verzi jsem s vědomím chystaného PC portu záměrně minul). Vše podstatné už bylo tu či onde řečeno, takže pouze stručné konstatování - pokud jste Braid ještě nehráli, nebo snad dokonce nevíte o co jde, hned ho vyzkoušejte (ke koupi třeba na Steamu za 13 Euro)! Důvodů je celá řada, je to hra krásná, má vynikající hudbu a velmi zvláštní příběh, nicméně jakou dokázal Jonathan Blow vymyslet hratelnost, nad tím mi zůstává rozum stát. Nejde jen o základní koncept posunu času (tenhle nápad ostatně už dávno před Braidem využila celá řada nejrůznějších her včetně Timeshiftu, Prince of Persia nebo plošinovky Blinx), jde o jeho implementaci a potažmo herní mechaniku, která - když to hodně zjednoduším - celá stojí a padá na hráčově fantazii a představivosti.

Spojení "zůstává mi rozum stát" jsem nepoužil náhodou, je to docela přesná definice mých pocitů při hraní Braidu. V dobrém i zlém. Tady vám nestačí inteligence, ale opravdu potřebujete i tu představivost, a to v míře, která podle mého názoru v historii videoher nemá obdoby. A protože mi chybí oboje (tedy ve výši dostatečné pro hraní této hry), zažíval jsem peklo. Ale nádherné peklo, jakkoliv mě občas štvalo, že hra nijak pointu úkolu nenaznačuje, takže tu většinou kromě cíle hledáte i cestu. Přičemž u každého dílku puzzle je pointa téměř vždy jiná, což znamená nějakých padesát různých hádanek. Absence jakýchkoliv nápověd a stop jde zcela proti konvenčním designérským postupům, ale tady to nakonec nějak vezmete na milost, kouzlo Braidu je totiž příliš silné. Osobně jsem si pochopitelně pomohl návodem a ruku na srdce, určitě nejsem zdaleka sám. Zcela bez pomoci jsem vyřešil sotva třetinu hádanek, i s návodem to ale místy bylo hodně "vzrušující", ony časové paradoxy se totiž slovy těžko popisují a brzy jsem skončil u daleko praktičtějšího návodu na YouTube. Mimochodem, všimli jste si, že tam jde najít kompletní walkthrough snad každé nové hry? to bude konec GameFaqs...

Moc a moc se těším na další projekt Jonathana Blowa, ten chlap je génius. S úžasnou fantazií a představivostí, samozřejmě. Pokud jste Braid ještě nehráli, zapřísahám vás, okamžitě to napravte! 

Po Planet Earth mám další tip na dokumentární seriál BBC, tentokrát jen pár měsíců starý pořad věnovaný národnímu parku Yellowstone, který jsem objevil celkem náhodou, na základě tohoto kouzelného videa na YouTube. Musím říct, že to je úžasný pohled na úchvatný kus přírody a její zvířata. Vloni jsem Yellowstone navštívil, byl to samozřejmě nezapomenutelný zážitek, ale tenhle dokument (jehož tři díly se postupně zaměřují na zimu, léto a podzim) je svým způsobem snad ještě lepší než ona osobní zkušenost. Doporučuju sehnat HD verzi, pro zájemce jsou kupodivu dostupné i české titulky (alespoň tedy pro úvodní dva díly). Nejvyšší čas si konečně zařídit příjem HD verze Discovery.

O Tetrisu jsem tady na blogu psal v různých souvislostech už nesčetněkrát. O hardcore šílencích a jejich neuvěřitelných schopnostech. O Tetrisu DS, momentálně asi nejlepší (nejen handheldové) verzi hry. Nebo o tom, jak překvapivě těžké ve sktuečnosti je, udělat kvalitní port Tetrisu. Ale v den kdy slaví tahle legendární hra 25 let existence (ví o tom dokonce i ČTK) to chce nějakou osobnější vzpomínku, tak jako jsem před pár měsíci psal o Doomu.

Marně ovšem vzpomínám, kdy jsem se s Tetrisem setkal vůbec poprvé. V roce jeho vzniku mi bylo sedm let a hry už jsem samozřejmě hrál, ale mám takové tušení, že jsem svojí první řadu kostek vymazal až o hezkých pár let později, možná dokonce až na PC v nějakém šíleném portu. Vůbec bych se nedivil, kdyby mě tehdy nezaujal, jak jsem totiž psal (viz link výše), udělat kvalitní Tetris ve skutečnosti není nic snadného a zatímco si to dnes majitel práv velmi důsledně hlídá (viz Tetris Guideline a přesné podmínky pokud jde o barvy, velikost herního pole, rychlosti, ovládání atd.), v tehdejší softwarové a autorskoprávní džungli to bylo bohužel jinak. Jenže pak jsem narazil na černobílou verzi pro Game Boye a bylo vymalováno. 

Tahle verze Tetrisu byla velkým zlomem v celé "oficiální" historii hry. Ze zřejmých důvodů, drogu bylo najednou možné konzumovat kdykoliv a kdekoliv. Hodiny, dny či týdny čistého času stráveného s Tetrisem už nikdy nespočtu a bude to tak lepší. Tady je na místě srovnání s moderními online hrami jako je World of Warcraft. U něj hráči tráví stovky hodin měsíčně díky obrovskému rozsahu a nekonečné nabídce sdílených zážitků, Tetris je naproti tomu primitivní hra a jeho hratelnost do značné míry "podprahová". Přesto není problém u něj strávit čtyři i více hodin v kuse, jak jsem si sám dokázal při jednom transatlantickém letu, kdy jsem hrál doslova od startu až po přistání. Každopádně, Tetris z Game Boye a následně Tetris DX z jeho barevného nástupce považuju za nejlepší verze vůbec, z dalších moc rád vzpomínám na Fukův Tetris 2 (hraný paradoxně až v emulátoru), The Next Tetris nebo Tetrinet. Tady se sluší poznamenat, že jsem konzervativním hráčem Tetrisu a jakékoliv varianty a snahy o vylepšení základního konceptu Alexeje Pažitnova odmítám.

Tak mě napadá... existuje vůbec někdo, kdo Tetris zkusil a koho nebaví? V různých psychologických studiích se mělo za to, že útočí na "nejnižší hráčské pudy" a já opravdu neznám nikoho, kdo by téhle hře nepřišel na chuť. Dobrá, možná jí každý nepropadne a možná se každému nemusí nutně zdát o kostičkách (leckdo má jiné věci na práci než hrát tři hodiny Tetris), ale zaujme vážně každého - viz třeba ty černobílé krabičky z vietnamských tržnic, kterým jsem osobně (z výše uvedených důvodů) neměl nikdy v lásce, ale prodávaly se svého času jako na běžícím pásu. A ruku na srdce, znáte druhou takovou hru? Hru, která je i po čtvrt století v naprosto stejné špičkové formě, jako v době svého vzniku? Tak všechno nejlepší!

Velmi zajímavý rozhovor s Miyamotou na různá témata. Pobavila mě jeho reakce ohledně achievementů, horší je to s potvrzením, že New Super Mario Bros Wii nebude podporovat online multiplayer, protože to prý není technicky možné (WTF?). Takže zase sólo, to jsem zvědav, jak ta hra bude zábavná v jednom hráči a raději předem čekám, že asi moc ne. Další postřeh z Kotaku naopak naznačuje, že v NSMB Wii bude první zárodek Kind Code (viz tento můj článek). Těším se, od Nintenda toho ostatně letos jinak moc nepřijde.

V reakci na tiskovku jsem to nezmínil, ale nemělo by to zapadnout - Sony výrazně zlevňuje vývojářskou podporu na PSP a následuje tak poměrně otevřený a přístupný vztah k vývojářům, který už dříve deklarovala u PS3 (tam vedle nízké ceny ceny nabídla i pomocnou ruku a hlavně hotové technologie). V případě PSP je to evidentně snaha o konkurenceschopnost otevřenému vývoji na iPhone, daleko víc by ale podle mne pomohla snaha o větší rozšíření konzole. 250 dolarů je při vší úctě moc. Ale jinak se mi nové PSP moc líbí a děsně rád bych si ho osahal - na základě různých videí a dojmů působí hodně drobně.

Ještě k PSP - zaznamenali jste projekt Invizimals? Mrkněte na video, je to docela zajímavá hra, zřejmě tak trochu kombinace geocachingu (v menším) a Pokemonů. Hrát to určitě nebudu, ale nápad je to určitě pozoruhodný. Zejména celá ta myšlenka propojení hry s realitou, chci víc takových projektů!

Také jsem se vůbec nedotkl potenciálu Vitality sensoru, který trochu tajemně odhalilo Nintendo. Jde zřejmě o tuto technologii, ale po přečtení článku z toho vůbec nejsem moudrý. Jak proboha hodlá Nintendo využít ve hrách informaci o kyslíku v krvi? Ten puls bych pochopil, ale zase mi nejde do hlavy, že pro takovou informaci musíte "obětovat" prst - nebylo by lepší měřit puls nějak pasivně a nechat hráčům obě ruce volné pro ovládání hry? Tak nějak jsem si to ostatně představoval, když jsem zde na blogu psal o omezení Wii Fit a EA Sports Active.

Shane Kim z Microsoftu v zajímavém rozhovoru pro VentureBeat lehce zaútočil na konkurenci (plán Sony vydat svůj pohybový ovladač už na jaře považuje za "agresivní"), ale hlavně uvádí, že už tento týden rozesílají zájemcům vývojářské kity. To může naznačovat reálnou existenci technologie, nic to ale nevypovídá o její cenové dostupnosti. A ještě jeden úhel pohledu mě napadl - Microsoft bude v této fázi životnosti konzole Natal prosazovat jen velmi obtížně, nemluvě o tom, že ho čeká dost nerovný boj proti image Wii (obzvláště s image, kterou má v současnosti Xbox 360).

A znovu Natal! Tentokrát jeho původ - jde o technologii ZCam od 3DV Systems, která byla prezentovaná loni v lednu na CESu. Hodně zajímavé je, že tehdy zástupci firmy předpokládali, že by se mohla technologie dostat do prodeje ještě do konce roku a že by se předpokládaná cena měla pohybovat kolem sto dolarů! O pár týdnů později Microsoft technologii odkoupil, zdá se ale, že moje dosavadní pochybnosti nejsou úplně na místě. Tehdejší záběry ZCamu z YouTube ovšem moc přesné nejsou...

PS: Článek budu postupně doplňovat. Také můžete hlasovat v nové anketě.

Když si odmyslíme podružnosti a veškerou nezbytnou omáčku, spokojenost hráčů je u tiskovek na E3 přímo úměrná s novými ohlášeními. A tady to měla Sony díky únikům poněkud obtížné. V obou případech si za něj mohla sama, pokud bychom se ale o PSP Go a Trico (zde už jako The Last Guardian) dozvěděli až včera, nebylo by asi o vítězi E3 sporu. Takhle to ovšem občas vypadalo trochu trapně (to při prezentování dosti nemastného motion ovladače), a taky směšně (to zase když Kazunori Yamauchi po pěti letech znovu ohlásil Gran Turismo Mobile).

Nicméně několik hodně světlých okamžiků ta poněkud roztáhlá a místy zbytečně nudná konference Sony (na rozdíl od Microsoftu si nepomáhali celebritami, což oceňuji, ale proč ty zbytečné statistiky?) rozhodně měla. Postupně - opravdu moc hezká ukázka z Uncharted 2, tohle je možná moje nejočekávanější hra letošního roku. Dále vynikající MGS Peace Walker, tady je hry na PSP snad až škoda. Pak samozřejmě zmínky o novém Resident Evilu na PSP a exkluzivním Agentovi od Rockstaru - v obou případech sice strohé, ovšem slibné (70. léta, to vypadá na studenou válku, konečně!). Překvapivá ukázka Final Fantasy XIV, sice online, ale zato exkluzivně na PS3 (dá se předpokládat i PC verze). A určitě i vcelku slibný Mod Nation Racers, který se snaží svést na vlně popularity Little Big Planet.

Takže pokud si odmyslím velmi efektní, ale předčasně ohlášený Natal, jehož skutečný přínos herní zábavě je aktuálně ve hvězdách (ale možná jsem zaujatý, co myslíte vy?), vyhrál Microsoft jen o prsa. Ani Nintendo mě nezklamalo, ale z jeho strany to přeci jen byla trochu křeč. Celkově jsem ale spokojen, E3 2009 je dobrý ročník!