Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

OK, uznávám, že tímhle příspěvkem objevuji Ameriku (existence webů G2Play.net a Online Key Store je známá už minimálně rok), ale stejně mi to stojí za zmínku, zvláště když se třeba v komentářích dozvím relevantní zkušenosti některých z vás. O co jde - na těchto dvou webových obchodech (oba se sídlem v Singapuru) si můžete celou řadu her koupit za tak výhodné ceny, že se musíte nutně ptát, zda je to ještě legální. Nabídka obou webů je velmi podobná a ceny rovněž, obchod je uskutečněn prostřednictvím klíčů, které si následně registrujete na Steamu nebo EA Store, odkud pak hru přímo stahujete. Koupit tu jde ale i předplatné na online hry, případně kupóny na konzolové online služby všech tří konzolí (vše uplatnitelné v Evropě).

Úspora proti běžným cenám bývá průměrně třetinová, občas ale ušetříte i více než polovinu ceny a v nabídce bývají běžně i zcela nové hry. Aktuálně je tu v prodeji třeba Bad Company 2 (na Steamu dražší o 300 korun, na Xzone o 100), Left 4 Dead 2 (na Steamu dražší o 500 korun, na Xzone o 600), Aliens vs. Predator (na Steamu dražší o 600 korun, na Xzone o 400), ale třeba i dvouměsíční kód na evropské servery World of Warcraft (karta na Xzone dražší o 250 korun, platba převodem z účtu o 150) případně karta na 2100 bodů do evropského Xbox Live (na Alze dražší skoro o 300 korun). Ceny jsou orientační a bez záruky, nechytejte mne za slovo, výhodnost nabídky je ale myslím zcela evidentní.

Všeobecně se předpokládá, že tímto způsobem vynalézavý obchodník prodává do celého světa kódy určené pro trhy (typicky asijské), kde se hry prodávají za výrazně nižší ceny - v praxi tak jde vlastně o klasický šedý dovoz, jež tu běžně používají i někteří prodejci klasických krabicových her, kteří místo nákupu oficiálních verzí českého distributora využívají levnějších nabídek ze zahraničí, třeba z Polska. Zatímco tady se lze ohánět volným trhem v Evropské Unii, v případě Asie je situace složitější. Z Valve na přímý dotaz Bricktopa ze Slumu (vynikající web zaměřený na Steam) odepsali, že klíče nepocházejí od licencovaných prodejců, že nedoporučují jejich používání a že hrozí ban účtu na Steamu. V praxi ale zřejmě není jednoduché tyto kódy odlišit od "legitimních", případně jsou ve Valve ve skutečnosti benevolentní a k aktivnímu boji proti těmto obchodníkům (a potažmo jejich zákazníkům) zatím nepřistoupili, pouze se snaží omezit povědomí o G2Play.net například cenzurou diskuzí na Steamu.

Jediným mě známým příkladem deaktivace kódů (nikoliv celých Steam účtů!) byl nedávno Modern Warfare 2 (viz také velmi velmi zajímavá diskuze na blogu Steam Unpowered, kde jsou dva velmi kvalitní a vyčerpávající příspěvky pro a proti), tam ale singapurští obchodníci zareagovali zasíláním náhradních funkčních kódů, které nyní prodávají s označením "EU". Čert aby se v tom vyznal! Osobně mám za to, že pokud by opravdu šlo o ilegální zdroj, nikoliv Valve, ale jednotliví distributoři by po vzoru Activisionu rychle zareagovali a vyžádali si nápravu - odlišit levné kódy od běžných je přece triviální technický problém a částka, o kterou se tímto připravují, jistě není zanedbatelná. Fakt, že k tomu dosud nedošlo, je výmluvný, stejně jako leccos naznačuje skutečnost, že na webech můžete koupit levnější předplatné do evropských služeb.

Problém nevidím ani z morálního hlediska - provozovatel vám přece umožňuje aktivovat hru přes Steam nebo EA Download (tady předpokládám, že dokonce i v české mutaci, je-li k dispozici), no ne? Tedy, ne vždy! Na obou webech lze zakoupit i "holé" klíče ke hrám bez instalace, které zřejmě obchodník získal přímo z fyzických kopií. Možnost pořídit si oba díly BioShocku za 450 korun je jistě lákavá, ale v praxi dostanete pouze kód, ke kterému si budete muset stáhnout například pirátskou verzi hry nebo použít originálku kamaráda. Jistě, pořád je to lepší, než hrát zcela zadarmo s crackem, ale tohle za legitimní nákup určitě nepovažuju.

Osobně spokojeně využívám nákup bodů u výrobců konzolí a kdybych je hrál, nerozpakoval bych se ani u předplatného onlinovek. U klasických her a software (kamarád přes na G2Play.net úspěšně koupil a aktivoval i licenci Windows 7!) jsem zatím opatrnější a využil jsem nabídky jen u několika málo starších a velmi levných her, kde by mě případná ztráta nemrzela. Několik přátel a známých tu ale už rok bez potíží nakupuje i novinky a ani já v zásadě nevidím důvod, proč tuhle cestu nevyužít. Zvláště v situaci, kdy jsme v Evropě na Steamu často diskriminovaní nevýhodným přepočtem "jedno euro = jeden dolar". Každopádně si velmi rád vyslechnu váš názor a případně vlastní zkušenosti (zvláště ty negativní) s touto formou nákupu.

PlayStation 2 ve čtvrtek oslavila deset let od uvedení na trh v Japonsku. To nám to letí! Takové kulaté jubileum si zaslouží krátkou vzpomínku. Nebyla to moje první konzole (tou bylo, věřte nebo ne, Nintendo 64 s Mariem 64 - teprve pak jsem se zpětně dostal k NESu, Mega Drivu a ještě starším přístrojům) ani moje nejmilejší (tou je zase z různých důvodů, které nejsem schopen v krátké závorce popsat, jednoznačně Dreamcast), ale troufám si tvrdit, že je to herní konzole, u které jsem v souhrnu strávil zatím nejvíc času.

Flirtovat jsme spolu začali hned někdy zkraje roku 2000 (první hrou byl samozřejmě pátý Ridge Racer, tehdy ještě na zapůjčené japonské verzi PS2), nevyhnutný rozchod následoval v březnu roku 2007, krátce po poslední aférce s Canis Canem Edit (poslední velkou first-party hru, God of War II, už jsem hrál na PS3). Pak šla chuděra nemilosrdně do sklepa, odkud jsem jí vloni vybalil a předal spolu s částí herní sbírky jedné nemajetné rodině, jejíž dvanáctiletý syn byl bez jakékoliv herní konzole či PC ve svém kolektivu naprosto "out" (což neříkám proto, abych se pochlubil, ale abyste se nepohoršovali, proč jsem se jí zbavil). Sám na ní ale nikdy nezapomenu...

Vezmu to hala bala, jak to přijde na mysli. Vzpomínám si, že to byla první konzole, se kterou jsem se připojil k internetu - jistěže to bylo v situaci, kdy bylo online hraní na PC dávno normou, ale stejně jsem se tehdy při závodění v Burnoutu cítil výjimečně. Prvenství jsem s PS2 zažil i pokud jde o HD rozlišení - střílečka Black jistě nebyla marná, ale zážitkem se stala právě díky LCD televizi. Vzpomínám si také na svojí první E3 v roce 2001, kde se PS2 přetahovala s GameCubem, Xboxem i Dreamcastem - na monumentální Sony party v centru Los Angeles tenkrát zahráli Everclear, já ovšem celý koncert prostál u stojanu s třetím dílem Gran Turismo. Vzpomínám samozřejmě i na PSM2 a další časáky, které jsem kolem PS2 několik let dělal (malá ukázka, pokud tu snad jsou nějací pamětníci - třeba jednou zveřejním celý archiv), nejvíc mám tuhle éru spojenou s nervydrásajícími redakčními zápasy v Pro Evu, při nichž otevřeným oknem nejednou letěl ovladač ven na ulici. Vzpomínám taky na celou řadu parádních, ovšem naprosto šílených reklam Sony v čele s tou od Davida Lynche. A pamatuju si, že jsem se o svojí PS2 sice moc nestaral, ale přes prašné prostředí a časté přenášení mě nikdy nezradila. Slouží dodnes, i když při povodních měla v holešovické redakci namále.

Ze všeho nejvíc ale pochopitelně vzpomínám na desítky fantastických her, a taky na pár průměrných či těch vysloveně špatných. Těžko vyjmenovat všechny, bylo jich moc. Zážitky to byly emotivní (Ico), rytmické (Rez), úchylné (We Love Katamari), filmové (Metal Gear Solid 2), děsivé (God of War) i radostné (Ratchet & Clank) a ještě mnohé další. Díky za ně. Byla to skvělá konzole, která dnešní nové generaci nasadila věru vysokou laťku.

Jaké vzpomínky máte na PlayStation 2 vy?

Dnešní premiéru Bad Company 2 zastínily události kolem Call of Duty, troufám si ale tvrdit, že to EA ani příliš nevadí. Tohle nechtěné PR si v Activisionu opravdu za rámeček nedají a skoro bych řekl, že jim zprávy uškodí víc než včerejší ApocalyPS3 Sony. V kostce o co jde - ven prosákly informace o odchodu dvou šéfů studia Infinity Ward (Jasona Westa a Vince Zampelly), kteří jsou navíc podle pravidelného reportu Activisionu vyšetřovaní kvůli jakési neukázněnosti a porušení smlouvy. První je spíše k smíchu, ale to druhé je vážné obvinění, které bude mít nepochybně soudní dohru. Tohle všechno spustilo lavinu více či méně věrohodných informací o napětí mezi Infinity Ward a Activisionem (čtěte například tady), aby nakonec následovalo oficiální vyjádření Activisionu (viz tady). Mám k tomu dvě poznámky.

Fakt číslo jedna: Studio Infinity Ward je filiálkou Activisionu, úvahy některých fanoušků (podpořené nešťastně formulovaným zpravodajstvím - leccos už bylo upraveno, ale pořád to tak úplně nedává smysl), podle kterých snad měli IW za zády Activisionu vyjednávat o budoucnosti Call of Duty s jinými vydavateli, jsou tedy směšné. Je to asi jako kdyby hráči Arsenalu vyjednávali s novým majitelem a dohadovali se, že budou od příští sezóny čutat za něj. Navenek to tak může pro někoho vypadat logicky, tým přece tvoří hráči, ale je to samozřejmě nesmysl - učinit tak mohou jen sami za sebe v rámci svých smluv, ale nikoliv jako Arsenal. Podobně tedy soudím, že měli klíčoví lidé Infinity Ward v rámci nepěkných vztahů a omezení (viz jejich potyčka s Treyarchem) zaječí úmysly a například si jako skupina chtěli předem vyjednat svou slavnou budoucnost jinde.

Herní branže je o talentu, to je známá věc. Ví to i Bobby Kotick, který o tom před týdnem vyprávěl na DICE (jeho přednáška dnes dostala úplně jiný význam, najednou se u ní od srdce zasmějete), a tak je smluvní vztah Infinity Ward a Activisionu nepochybně opatřen celou řadou složitých dodatků. Klíčoví lidé z IW si například jistě domluvili zajímavé bonusy a podle některých zdrojů (viz odkazy výše) i určité tvůrčí podmínky (např. prý jako jediní mohli pracovat na Call of Duty v moderní éře), Activision po nich zase na oplátku chtěl úspěšné hry takříkajíc "bez řečí" a výše zmíněné logicky podmínil adekvátním pracovním závazkem. Teď zřejmě tento profesní vztah doznal nepřekonatelných trhlin a bude následovat rozvod - detaily asi nemá cenu předjímat, jistě se řadu šťavnatých informací brzy dozvíme a spousta z nich se třeba ani nebude zakládat na pravdě a bude vypuštěných ze strategických důvodů.

Fakt číslo dva: Na celé věci mě daleko víc zaujala totálně nezvládnutá reakce Activisionu, ve které firma potvrdila odchod zmíněné dvojice a rovnou ohlásila dvě nové Call of Duty hry - jednu pro rok 2011 od nespecifikovaného studia (to původně podle dvouletého plánu měla být hra od Infinity Ward a může/nemusí jí opravdu být) a dále akční adventuru (!!) Call of Duty od nového studia tvořeného lidmi, kteří byli podepsaní pod Dead Space. V tiskové zprávě jsou také termíny jako "new digital business models" či “high-margin digital online content” a nechybí ani zmínka o snaze prosadit se s Call of Duty v Asii, kde jak známo online hry frčí. Na jednu zprávu je toho až až.

Je zjevné, že tahle reakce není určena hráčům, nýbrž akcionářům. Ty je třeba přesvědčit, že má vrchnost v Activisionu všechno pod kontrolou a že bude přes "drobné" personální změny značka Call of Duty řádně prosperovat. Bude ale? World at War od Treyarchu nebyla špatná hra a podle VGChartz se jí na Xboxu 360 prodalo přes 6 milionů, ale to je o dva méně než prvního Modern Warfare a o čtyři méně než Modern Warfare 2. Lze tedy s úspěchem předpokládat, že výše zmíněné hry budou úspěšné, ale slávy her od Infinity Ward nedosáhnout, přičemž ti navíc někde jinde s nějakou jinou hrou mohou budoucí prodeje COD spolehlivě kanibalizovat. Hezky se to radí, další spolupráce byla možná opravdu nemožná, ale Activision měl udělat všechno pro to, aby talenty z IW udržel (podle některých informací se tak stalo a opravdu šlo jen o dva zmíněné - právě West je nicméně jednou z klíčových postav, když je v titulkách MW2 uvedený hned jako první) byť třeba na jiném projektu, nelitovat peněz a především měl celou situaci mnohem lépe komunikovat směrem k veřejnosti.

Co dál? Následující dny a týdny určitě odhalí leccos ze zajímavého vztahu a snad se dozvíme i nějaké pikantnosti (není to ostatně první zajímavá kauza kolem Call of Duty týkající se vztahu vývojáře a vydavatele - psal jsem tady). Záměry Activisionu mě po pravdě trochu děsí a obavy ze zahlcení trhu slavnou značkou jsou možná na místě, na druhou stranu tyhle "pokusy" nejsou zase tak výjimečné. Vždyť i v EA si třeba v posledních letech zašpásovali se značkou Battlefield a určitě nelze říct, že s tím byli neúspěšní, právě naopak. Spíše je mi líto náznaků, podle kterých se bude Activision snažit zpoplatnit celý multiplayer. Dovolím si ale trochu odvážnou myšlenku, spíše takový námět na diskuzi - byla by to opravdu taková nestoudnost? Znám několik hráčů, kteří mají v MW2 už teď nahráno přes 500 hodin a to je při poměru cena/výkon skoro tak levné, jako sex. Pokud by se zpoplatněním přišel adekvátní servis a třeba by existovala i nějaká "lite" verze pro příležitostné hráče, proč vlastně ne?

Obrázek sem dávám záměrně, abych jím okamžitě odradil všechny, kdo ke hraní potřebují načinčanou grafiku. VVVVVV je totiž retro jako řemen! Nový indie hit Terryho Cavanagha je celý postaven na primitivní herní mechanice - panáčkem pohybujete doleva a doprava, jediným akčním tlačítkem pak přepínáte gravitaci. To je všechno, ale už ve dvou demo úrovních (které si můžete zdarma zahrát ve formě flashovky na webu Kongregate) uvidíte, jak nosný nápad to ve skutečnosti je. Ne nadarmo si na hru v recenzi (!!) posvítil i Edge a nerozpakoval se jí udělit velmi lukrativní osmičku. Plnou verzi si můžete zakoupit na oficiálním webu (mimochodem, skvělé URL) za 299 korun (plus DPH), což nejspíš není na takovou hru úplně málo, ale osobně jsem investice nelitoval (skrblíci nechť počkají na slevu, však už víte, jak to chodí). Vynikající chiptunes hudbu lze sehnat tady.

Můj názor na současné Nintendo jsem tu už opakoval mnohokrát. Firma je do jisté míry obětí svého úspěchu - její konzole a hry jsou tak úspěšné, že si z negativních reakcí hardcore hráčů nic nedělá. Ale divíte se? Můžete se jim stokrát posmívat, že prodávají ve srovnání s konkurencí předraženou a navíc technologicky zastaralou konzoli, ale pravdou je, že je Wii ještě po třech letech od premiéry v některých částech světa dodnes vyprodané. A můžete jim vyčítat, že vydávají minimum zajímavých nových her, jenže tyhle vykopávky se jim i po letech prodávají po milionech. Typickým příkladem budiž loňské vánoce - zatímco svět obdivoval prodejní úspěchy Modern Warfare 2, Nintendo mu zdatně sekundovalo Wii novinkou New Super Mario Bros, která podle analytiků multiplatformovou (!) a na vývoj nesrovnatelně nákladnější střílečku Activisionu v dlouhodobém horizontu nakonec zřejmě překoná. V takové situaci lze tedy nad zdánlivou pasivitou Nintenda skřípat zubama, ale jen těžko se jí můžeme divit.

Ovšem pozor, minulý týden Nintendo uspořádalo novinářskou prezentaci, kde vyložila karty pro letošní rok a hodně příjemně překvapilo. Žádné nové šokující oznámení sice nepřišlo, ale z oznámených termínů vydání lze usuzovat, že bychom se v roce 2010 měli dočkat nových dílů Maria, Metroidu i Zeldy, v což nejspíš nedoufal ani ten nejoptimističtější fanoušek! Mario Galaxy 2 si navíc zahrajeme už v červnu (důkazem sebevědomí Nintenda budiž fakt, že v Evropě vyjde 11. června, tedy v den zahájení fotbalového šampionátu) a Metroid Other M ve třetím čtvrtletí (v USA byl přislíben uz na červen, opatrně stanovené evropské datum vydání přičítám náročné lokalizaci, ani tady ale nebudou chtít v Nintendu zůstat pozadu - odhaduju to nejpozději na srpen). Zelda bude zřejmě poprvé odhalena na E3, ale pokud to i ona letos stihne, hardcore hráčům na Wii "nezbyde" než přestat nadávat. Dočkají se totiž ještě Sin & Punishment: Star Successor, Monster Hunter Tri a pár dalších laskomin...

Stručné dojmy z hraní. Frontu na Super Mario Galaxy 2 (v interních promo materiálech Nintenda mimochodem chytře přezdívanou Beyond Super, škoda že s tím nešli ven) jsem si vystál rovnou dvakrát a odehrál nakonec devět z deseti úrovní preview verze - zhruba v půlce případů šlo jen o starou hratelnost na nové planetce, ale absence inovací mi tu nijak nevadila, mistrovská hratelnost prvního dílu totiž funguje i po dvou letech naprosto spolehlivě. Nové prvky jako parťák Yoshi (lze s ním například za určitých okolností vybíhat prudké stěny) a power-up vrták (můžete se jím provrtat na druhou stranu planetky) jsou pak příslibem alespoň nějaké té originality. Jasný hit.

To Metroid: Other M je trošku složitější oříšek - rukopis Team Ninja (série Ninja Gaiden) zatím na hře není příliš znát, zřejmě tedy opravdu platí náznaky, podle kterých má design a příběh pod palcem Sakamoto (duchovní otec Metroidu) plus další lidé z Nintenda a Team Ninja spíše realizuje jejich vizi po technické stránce. Krátká ukázka hodně stavěla na CGI filmech a dialozích (příběh tu dostane podstatně větší protor než v trilogii Prime od Retro Studios a navíc navazuje na Super Metroid ze SNESu, což je jasně nejlepší díl celé série - pokud jste ho nehráli, určitě si ho střihněte v emulátoru nebo přímo na Wii v rámci Virtual Console), herně mě na rozdíl od jiných novinářů zatím tak úplně nepřesvědčila. Z kratičkého hands-on testu to vypadalo jako kdejaká generická střílečka, navíc v SD grafice a s hodně zjednodušeným ovládáním.

Ještě telegraficky k ostatním novinkám: WarioWare: DIY na DS nabídl stejnou mikrohratelnost jako předchozí díly a už to trochu zavánělo stereotypem, k vyzkoušení editoru (který je alfou a omegou nového dílu) jsem se ale nedostal, takže nemůžu soudit. S velkým očekáváním ale vyhlížím brzké vydání Picross 3D (DS) a Cave Story (WiiWare, znáte z PC), zvědavý jsem na pinballovou plošinovku FlingSmash od šikulů z Artoonu (Wii) a zaujal mě dokonce i DSi XL, o kterém jsem dosud mluvil spíše s despektem - na epické hry jako je Zelda se větší displeje hodí a ani v téhle XL verzi to pořád v ruce nepůsobí přehnaně robustně, spíše akorát. Pobavilo mě, že se evropské Nintendo na promo materiálech úzkostlivě vyhýbá starším lidem (na které to přitom v Japonsku zjevně cílili), ale trochu to chápu - tohle prostě není další revoluční handheld, spíše další varianta, ze které si v obchodech můžete dle libosti vybrat. A i když už DSi XL možná není kapesní konzole, přenosná je určitě a leckomu sedne víc. Tolik tedy z londýnské akce Nintenda, které toho na letošek chystá až až. Software vládne!

Stalo se tuším vůbec poprvé, že byly bezplatně zveřejněny záznamy přednášek (nebo alespoň jejich část) z vývojářských setkání typu Game Developer Conference, navíc jen s drobným zpožděním. DICE 2010, která se minulý týden konala v Las Vegas, tak můžete navštívit i vy a shlédnout třeba přednášku Randy Pitchforda o historii Gearboxu, případně vynikající prezentaci hlavního designéra Naughty Dogu Richarda Lemarchanda, který prozradil, že ve firmě "netrpí" producenty a manažery. Ležím v posledních dnech v posteli s chřipkou, takže se v tom přehrabuji jen pozvolna, ale chci se vyjádřit k lehce kontroverzní přednášce šéfa Activisionu Bobbyho Koticka a současně tak trochu reagovat na komentář Jardy Faltuse z EA (takže bude lepší, když si ho přečtete dřív, než budete pokračovat).

Osobně se mi Kotickova řeč líbila! Nechcete-li se zdržovat půlhodinovým sledováním celého vyprávění, přelétněte alespoň shrnutí na Gamasutře. Pro pochopení souvislostí je třeba si uvědomit, že Kotick šéfuje Activisionu od roku 1991 a jako CEO pokračuje dodnes i po spojení s Vivendi. V herní branži tedy Kotick působil už v době, kdy takový Riccitiello ještě prodával zmrzlinu v Häagen-Dazs (což nemyslím zle, je to skvělá zmrzlina) a sám navíc ještě dávno předtím v 80. letech vyvíjel hry pro Apple II (paradoxně právě pro EA). Toliko tedy člověk, který je dnes se svou firmou kvůli několika svým nešťastným vyjádřením považovaný téměř za ďábla, přičemž tuto pomyslnou štafetu převzal právě od EA.

Kotick si ze své pozice bosse momentálně největšího herního vydavatele může dovolit vzpomínat na své neúspěchy a mě to docela imponuje. Koneckonců, kdyby neměl kvůli svému špatnému úsudku spát, jaká muka by měla potkat tohoto chlápka? Kotick vypráví o tom, že v Activisionu odmítli při pohledu na "nemastné" Sim City 2000 (tu hru miluju!) akvizici Maxisu a ani se neobtěžovali podívat do vedlejší kanceláře, kde už Will Wright pracoval na The Sims. Fail poprvé. O pár minut později přiznává další přehmat, kdy při nákupu značky Guitar Hero přehlédli talent Harmonixu a spokojili se s technologií, k níž si software vytvořili sami - tentokrát to ani zdaleka nedopadlo fiaskem, ale Kotick přiznává, že ve spolupráci s Harmonixem mohli zřejmě přinést mnohem lepší produkt. Dobrá, 2:0 pro EA, ale sami víte, jak se tenhle "zápas" vyvíjel dál...

Kotick na těchto chybách (přidává pak ještě skvělou historku o akvizici Blizzardu) demonstruje přesvědčení, že management musí být v úzkém kontaktu s vývojářem a respektovat jejich tvůrčí talent. Jistě, je to takové vzletné plácnutí o rovnováze mezi kreativitou a penězi, realita je samozřejmě složitější, ale minimálně v případě elitních studií jako Blizzard, Infinity Ward, ale i Rockstar North, Naughty Dog nebo Bioware to nejspíš opravdu platí. Druhá věc je, a Kotick tomu věnuje závěrečnou část přednášky, že je herní branže pro investory a akcionáře hodně neprůhledná a každý drahý průšvih snižuje jejich ochotu riskovat. I když zůstává optimista (a v závěru vyhlašuje soutěž pro nezávislé vývojáře, která může budit v jistých ohledech oprávněnou nedůvěru, ale celkově je jistě chválihodnou možností, jak přijít s vlastní myšlenkou, aniž byste uměli programovat), mezi řádky je znát, že je pro akciovou společnost (tedy subjekt s jediným cílem - vydělat stůj co stůj peníze svým akcionářům) nesmírně obtížné splnit přání veřejnosti a neustále inovovat.

Kotick si dále neodpustil jízlivou poznámku vůči Electronic Arts (mobilní firmu Jamdat a studio Pandemic založili bývalí manažeři Activisionu a v obou případech je výhodně prodali právě EA), pochlubil se se svým vztahem ke hrám (tady musel nadsázku kromě Jacka Thompsona pochopit snad každý) a pokusil se (podle mě neúspěšně, z toho už se nevykroutí) vysvětlit i ono nedorozumění s proslulým komentářem o zábavě ve hrách... inu, je to trochu mluvka, v přednášce určitě nechybí ani špetka toho korporátního PR a na pověsti Activisionu koneckonců taky najdeme pár šrámů, ale marná sláva - Kotick je velmi schopný manažer a mě mrazí při představě, co by se stalo, kdyby se mu v roce 1987 skutečně podařilo koupit Commodore a udělat z Amigy dedikovanou herní konzoli, jak měl v plánu.

Ještě ale k výše zmíněnému komentáři Jardy Faltuse z EA, který se od Kotickovy přednášky přes Jacka Thompsona zázračně odpíchl až ke kultuře kriplů a kritice poměrů v české branži. To jsem opravdu sám, kdo to vidí přesně naopak? Máme tu retailovou "success story" Xzone, nadnárodní síť obchodů Game, dva herní časopisy, minimálně pět komerčních herních webů, pulzující blogovou scénu, relativně solidně referující mainstreamová média (minulý týden byla v HN recenze Dante's Inferno) a velmi aktivní vývojářskou scénu. Netvrdím, že není co zlepšovat (paradoxně největší mezery vidím v distribuci a absenci přímého zastoupení více vydavatelů), ale na desetimilionovou zemi s jazykovou bariérou můžeme být rozhodně spokojeni. Hodně toho pramení z nevědomosti (přesvědčení, že americká nebo britská média recenzují hry ve stejné míře jako filmy nebo knihy je směšné), a tak je potřeba vzdělávat: Jardo, zvu tě k nám do hospody na pivo! U baru vykřikneš slova Travian (na webové hry prosím při posuzování českého trhu není radno zapomínat - počty českých serverů a casual hráčů na nich jsou úctyhodné), Diablo, Wii nebo Farmville a já si tě tam po dvou hodinách zasvěcených diskuzí s padesátiletými štamgasty vyzvednu...

Sice moc nechápu souvislost názvu s obsahem hry (o nic líného tu ani náhodou nejde), alespoň to ale není další kombinace slov puzzle, expedition, quest či adventure. A to je také jediná výtka, která mě ohledně Lazy Raiders napadá. Ačkoliv bych se nedivil, kdyby už někde (16bity, flashovky?) stejný námět existoval, já o tom nevím, tudíž je pro mě tenhle nenápadný výtvor hodně příjemným překvapením a velmi svěží logickou arkádou. Pusťte si trailer a budete chytřejší - v podstatě tu tak jako v každé jiné plošinovce sbíráte diamanty, překonáváte překážky a hledáte východ, tady ovšem neovládáte přímo svojí postavu, nýbrž celou obrazovku, kterou natáčíte doleva či doprava, popřípadě jí můžete otočit vzhůru nohama. Hrdinu (kterým může mimochodem být váš osobní Live avatar) tak ovládáte pomocí gravitace, která pochopitelně ovlivňuje i nejrůznější nástrahy.

Na videu to asi vypadá trochu chaoticky, ale design úrovní je natolik promyšlený, že budete mít s trochu cviku všechno pod kontrolou a v případě smrti budete přesně vědět, co jste pokazili. A i když tu možná chybí lepší motivace či promyšlenější struktura hlavního režimu, díky nosnému základnímu principu vám to bude nejspíš ukradené. Lazy Raiders vychází na Live Arcade právě tento týden ve čtvrtek a zatím bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by se hra měla objevit na PSN nebo PC. Snad alespoň vznikne nějaký klon - je to fakt šikovný nápad, který by si zasloužil ještě vytěžit.

No, novinky... vlastně jen jedna a ještě docela malá. Svůj hlavní Twitter účet @bludr koncipuju převážně jako archiv soukromých postřehů, kde se hrám věnuju spíše sporadicky. Pro mé herní "postřehy a aktuality" musíte chodit sem na blog, což nejspíš pro někoho může být lehce otravné, zvlášť když tu třeba dlouho chybí větší novinka nebo článek. Založil jsem tedy na Twitteru účet @play_forever, kam budu krátké postřehy posílat souběžně - vyhovuje-li vám současný stav a čtete-li zprávičky raději přímo tady, nic se pro vás nemění (obsah bude totožný), ale pokud jste sami na Twitteru, zřejmě oceníte rychlý přísun aktualit přímo k vám. Zatím účet aktualizuji ručně, snad se mi brzy podaří zprovoznit RSS výstup, takže pak budete případně moci použít i jiné cesty.

Co se týče dalších změn, nějaké plány mám, ale s časem je to horší. Nejvážněji přemýšlím o krátkých recenzích iPhone her (na českém internetu je postrádám), ale ještě promýšlím formu. Uvidíme, blog mě kupodivu pořád baví, i když při pohledu na první záznam nevěřícně kroutím hlavou - už to táhnu šestým rokem! Rád bych také téhle příležitosti využil k dotazu na případné technicé chyby či nedostatky, které tu pozorujete, eventuálně náměty na vylepšení.