Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Jak vyhodnotit tiskovku Microsoftu? Můj feed na Twitteru byl plný posměšných, cynických a rádobyvtipných tweetů, pozitivních poznámek bylo poskrovnu. Jo, párkrát jsem se zasmál, ale spíš jsem se snažil hledat to pozitivní. A nebylo toho zas tak málo! Microsoft nevěnoval dlouhé minuty vyjmenovávání svých obchodních úspěchů, jak bývalo ještě před lety zvykem (pouze stroze konstatoval, že jsou nejprodávanější konzolí na světě). Microsoft taky proti loňsku dost omezil prostor Kinectu a tentokrát dokonce ani neposlal na pódium malého chlapečka s holčičkou, aby roztomilým hlasem komentovali své hraní. Trapný okamžik si rychle vybral 3D klonem Angry Birds (sice vypadala neuvěřitelně hnusně, ale uznejte, že tohle dává smysl) a doplnil ho spoluprací s Nike, která dává ještě větší smysl (ačkoliv pořád čekám na fitness hru, která by se odvážila jít trochu do hloubky). A Microsoft taky zjevně uklidnil PC hráče, kteří se znovu a znovu utvrzují v tom..., že jsou v klidu. S výjimkou několika málo exkluzivit si lvšechny prominentně prezentované hry budou moci zahrát i na počítačích. Pamatujete, co se o hraní na PC říkalo před dvěma třemi lety?

Bylo zajímavé sledovat, jakou práci si vývojáři dali s přípravou hratelných ukázek. Upřímně, jsem přesvědčen, že jde většinou o předem nahraná videa a vývojáři na pódiu mačkají ovladač v ruce "naprázdno". Riziko chyby je příliš velké a snaha o dokonalou nahrávku zjevná. Každopádně, Halo bylo... takové obyčejné, Splinter Cell zdaleka nejlepší, Tomb Raider byl přes nesmrtelnou Laru fajn a ve srovnáním s tímhle vším pak působil Resident Evil hodně odflákle, takřka last-genově. Ze závěrečného Black Ops 2 zase byly cítit peníze a jeho hodně předimenzovaná ukázka mě nezaujala. Rané gameplay ukázky jsou hodně zavádějící a všechno může být jinak, ale to co zaujalo, budou fanoušci sledovat dvojnásob pozorně. V mém případě to platí hlavně o Splinter Cell: Blacklist.

Z trailerů mě zaujaly tajemné ukázky z Lococycle a hlavně Matter, v obou případech je těžké odhadnout, o co půjde, což byla součást jejich kouzla. U Gears of War: Judgement počkám na detailní informace (na první pohled jsem rezervovaný, ale zahraju si to tak jako tak), stejně tak u Forzy - trailer byl nudný, ale z pozdější hratelné ukázky na GameTrailers jsem měl pocit, že to bude arkáda. Fakt, že se Microsoft neobtěžoval ukázat gameplay u hry, která vyjde za tři měsíce, je ale spíše alarmující, takže uvidíme.

A to ostatní? Snaha Microsoftu udělat z Xboxu středobod každého obýváku je mi poměrně lhostejná. Vnímám řadu zajímavých předností SmartGlass, ale i kdyby většina funkcí Xbox Live fungovala v ČR, jsem zkrátka konzervativní a mám rád svůj dálkový ovladač. S tlačítky. Některé části prezentace byly až směšné (pouštím si film na TV a na tabletu vidím, kdo v něm hraje, really?), ale zaujalo mě, že by SmartGlass (mimochodem, vážně nepovedený název) měl podporovat i iOS a hodně zvědavý jsem na přesah do her, o kterém se na konferenci moc nemluvilo. Tahle integrace je hodně slibná, ale to samozřejmě platí i o celém Wii U. K SmartGlass se ještě časem vrátím, pročtu dojmy chytřejších lidí, trochu o tom pouvažuju a hlavně se uvidí, co na to zítra Nintendo. Tam totiž ze všeho nejvíc půjde o hry.

Celkově tedy relativní spokojenost. Vloni byl Microsoft tragický, letos se to ukoukat dalo. Nadšen ale rozhodně nejsem - dobrých nových her tu věru moc nebylo a když jeden z největších potlesků následuje po ohlášení Internet Exploreru pro Xbox, něco je špatně. Jo a hodně tam chyběl Peter Molyneux, i když jeho přítomnost na GameTrailers to více než kompenzuje... 5/10

Letošní E3 otevírá brány tento týden v úterý, ale tiskové konference začnou už dnes, takže je nejvyšší čas něco sepsat, než bude pozdě. České i zahraniční weby většinou zveřejnily své podrobné prognózy a odvážné předpovědi (namátkou Edge, 1Up, Hrej či Sector, update: pěkně konkrétně se přidal taky britský Eurogamer), takže se - slovy Františka Peterky - nebudu pouštět do žádných větších akcí. První část věnuju střídmé předpovědi, v druhé si trochu zasním a zaspekuluju.

Předpověď: Obecně vzato žádný "megaton" asi čekat nemůžeme. Zejména třetí strany velké tituly oznamují mimo E3, kde i ty nejzajímavější novinky zapadnou vedle ostatního obsahu. U EA a Ubisoftu tedy můžeme očekávat převážně to, o čem se dávno nahlas spekuluje (Dead Space 3, nový Splinter Cell, Rayman Legends, snad Prince of Persia), ještě daleko více ale bude kladen důraz na prezentaci už dříve oznámených titulů jako je MOH: Warfighter, Crysis 3, Far Cry 3 a Assassin's Creed III. Od Rockstaru bych v souvislosti s GTA V raději vůbec nic nečekal (většinou si vytvoří vlastní E3 pouhým vydáním traileru, kdykoliv se jim zachce), to už je pravděpodobnější ohlášení něčeho kolem Mafie (= velmi nepravděpodobné). U Microsoftu můžeme čekat zlevnění konzole (znovu v novém designu?) a další nové multimediální partnery (+ možná i tu hypovanou hudební službu Woodstock), bohužel ale také pokračující důraz na Kinect (tohle smete všechno), byť s jistými výjimkami - Gears of War: Judgement bude vedle Halo 4 nejspíš tou nejzářivější. Nic proti People Can Fly, ale to není zrovna moc. Závodní hry víceméně ignoruju, ale zaznamenal jsem spekulace o Forze v otevřeném světě - to by hardcore hráče mohlo uspokojit. Tedy kromě exkluzivního DLC k Call of Duty.

Sony toho předvede o něco víc. Sony totiž musí. Hlavní roli dostane Vita a pevně doufám, že i nová cloudová služba, se kterou Sony kompletně překope svojí online strategii. I kdybychom se snad ničeho podobného nedočkali, u Vity dojde k oznámení několika velmi zajímavých titulů (není tak těžké je utajit) - Call of Duty by asi zabodovalo nejvíc, já bych bral spíš Killzone. Co se týče PlayStation 3, ve vzduchu toho visí víc než dost - novou hru představí David Cage, hodně pozornosti slíznou The Last of Us a nový God of War. Velkou otázkou je Last Guardian (pokud bude opravdu launch hrou PS4, nejspíš jí Sony bude zcela ignorovat) a pěkné by bylo také odhalení něčeho od Guerrilla Games (Killzone 4 nebo ještě lépe nové IP).

A pak Nintendo (update: něco mezitím Iwata prásknul - ehm, ten ovladač odněkud znám!). To by mělo být nejzajímavější, prezentovat bude totiž finální verzi hardware Wii U. Nejen design a výkon, ale také cenu (pod $300 bych byl spokojen), termín (mluví se o 18. listopadu, snad celosvětově?) a samozřejmě hry. Může dojít i na nějaké velké překvapení (implementace Vitality senzoru?), spíše ale čekám definitivní odpověď na zásadní otázky. Bude Wii U podporovat dva či více tabletů zároveň (vloni se říkalo, že ne, ale leaklé video Rayman Legends naznačuje opak)? Jak bude vypadat online služba (spekulovalo se o Steamu a Originu, ale tomu snad nikdo soudný nemůže věřit)? Pokud jde o hry, všichni doufají v 3D Maria a novou Zeldu a podle mě tady budou všichni zklamaní (pravděpodobnější je Zelda), byť tu bude nového materiálu určitě dost. Třeba se dostane i na nějaké překvápko u 3DS (XL redesign?) a hlavně jeho velmi kvalitní line-up. 

Přání a spekulace: Přiznám se, že je Xbox 360 už řadu let mojí "třetí" konzolí a na milost ho kromě těch několika málo first-party titulů beru hlavně kvůli XBLA. Právě tady tedy doufám v nějaké kulervoucí oznámení a kdybych uzdu fantazie povolil ještě o dost víc, přál bych si, aby Microsoft nechal Rare znovu vyvíjet hardcore tituly v čele s Banjo Threeie (velmi pravděpodobně je to ale stejně jedno, ti nadaní vývojáři z éry N64 tam beztak dávno nejsou), případně představil podstatně přesnější verzi Kinectu (abych si s ní mohl přepínat programy;). Na tiskovce Sony bych ze všeho nejraději slyšel zmínku o Agentovi. Vděčný bych byl i za cokoliv kolem Uncharted, byť třeba mimo kuchyni Naughty Dog. A U Vity by mě moc potěšilo, kdyby tam po vzoru MGS zamířily i další HD kompilace jako Jak & Daxter nebo Ratchet & Clank - právě na Vitě bych je totiž viděl raději než na PS3. U Nintenda moc snů nemám - čím víc first-party her, tím lépe, potěší mě skoro cokoliv. Nadchnul by mě ale třeba 2D Metroid nebo cokoliv od Retro Studios, obecně u Wii U ale hlavně nízká cena, tak jako tak si to koupím během prvních pár týdnů, ne-li okamžitě.

Obecně bych si na E3 přál co nejvíce nových IP, co největší expozici indie projektů (už zmíněné XBLA, Sony Pub, 3DShop, něco nového od PopCapu atd.), vousatého Gabe Newella oznamujícího datum vydání dalšího Half-Life a samozřejmě vyhořelý stánek Zyngy ;-).

A ještě drobnost. Aby vám snad něco neuniklo, tady jsou (evropské) časy všech tiskových konferencí. Pondělí 18:30 - Microsoft, 22:00 - Electronic Arts, úterý 00:00 - Ubisoft, 03:00 - Sony a 18:00 - Nintendo. Většinu jich pravděpodobně půjde v HD kvalitě sledovat na oficiálních stránkách jednotlivých firem, po loňských zkušenostech ovšem doporučuji GameTrailers, kde Geoff Keighley s týmem kolegů připravuje bohatý program (zde je časový plán) včetně řady exkluzivit a minimálně u trojice hlavních konferencí chystá pre-show a post-show programy s rozhovory, hodnocením expertů a hands-on dojmy (zaspíte-li, vše lze sledovat i kdykoliv později). Jste-li na Twitteru, vyplatí se (nejen v průběhu E3) sledovat tamní významné novináře a experty, namátkou třeba @geoffkeighley, @jeffgerstmann, @michaelpachter, @GI_AndyMc, @crecenteb, @MikeMcWhertor, @ncroal... no, to raději stačí ;). Co se mě týče, snad s výjimkou Ubisoftu bych rád sledoval všechny tiskovky, jestli z nich budu tweetovat, publikovat cosi tady, případně si hodím nohy na stůl, to zatím nevím.

PlayStation Vita je sice papírově fantastický přístroj, ale herní nabídka je na něj zatím dost omezená, takže jeho pomalé prodeje sotva někoho překvapují. Na druhou stranu nevidím situaci ani kdovíjak černě - za pár dní se na E3 může hodně změnit, a nakonec si už teď pár zajímavých titulů hostí. Jestli jsou Rayman a Uncharted, případně ještě Everybody's Golf, Lumines a WipEout dost na to, aby vás přesvědčili utratit 6+ tisíc korun za konzoli, to je dost subjektivní. Ale přihoďte si k tomu pár povedených stahovatelných maličkostí (Mutant Blobs Attack, Super Stardust, MotorStorm, Plants vs. Zombies, Pure Chess) a taky docela slibný výhled na léto (Gravity Rush, MGS HD Collection i Retro City Rampage jsou pro mě jasné koupě), a peníze v kapse už vás začnou svrbět o poznání víc.

Co naopak rozhodování nijak nekomplikuje, to je nový Resistance. Burning Skies je vrcholem průměrnosti a jakákoliv další věta navíc je jen ztrátou času pro mě i vás. Zbytek tedy klidně přeskočte, já si ale nemůžu pomoct... Jestliže celá série Resistance byla ve svých nejlepších chvílích "slabou osmičkou", v rukou Nihilistic Software kvalita klesá k čistokrevné pětce. Je to tunelovitá střílečka na pět hodin, bez jakéhokoliv pokusu o originální vsuvku nebo minihru pro odreagování, s vrcholně nudným příběhem, na kterém je papírově zajímavá snad jen hlavní postava (hasič).

Nihilistic veškerou svou (omezenou) invenci investovali do ovládání tak, aby co nejvíc využili specifika hardware Vity. Dual-stick ovládání funguje už z principu dobře a hra se tak ovládá lépe, než jakákoliv střílečka na PSP (což je ve skutečnosti docela zásadní informace). O dotekových featurách už ale totéž říct nemůžu. Arzenálový fetiš, pro celou sérii tak typický, tu pro nejrůznější vychytávky poskytuje dostatek prostoru, ale herní zážitek to vylepšuje jen nepatrně. Házet granáty na konkrétní místo poklepnutím na displej je fajn, o tom žádná, většina podobných prvků je tu ale tzv. "na efekt". Chce-li ale někdo místo jednoduchého stisku tlačítka běhat dvojím polechtáním přístroje zezadu, nechť si poslouží...

PS: Férově je třeba říct, že je poměrně zásadní součástí hry multiplayer, který jsem nezkoušel. Podle ohlasů na internetu je dost staromódní, generický a přímočarý (režimy Deathmatch, Team Deathmatch a Survival), obsahuje ale systém levelování podobný Modern Warfare a kvalitou a zábavností singleplayer rozhodně překonává. Tady mám jednu otázku - lze hrát multiplayer na Vitě i přes 3G připojení? Ať už teoreticky (lze nastavit "NAT Type 2"?), či prakticky (je dostatečně rychlý?), ptám se samozřejmě obecně, bez ohledu na konkrétní titul.

Doporučená četba: Rozhovor s producentem Sony. Spíše propagační, nic moc zajímavého. * Kritická recenze Sector.sk (4/10) a pozitivní recenze GameSite.sk (9,5/10). Ten web neznám, ale dát do negativ "Je problém se od hry odtrhnout", to hovoří sami za sebe.

Herní reklamy zaplavily Los Angeles (viz každoroční thread na NeoGAF) a Sony má na hlavním pavilonu výstaviště gigantický bigboard s nápisem "Never Stop Playing." V souvislosti se spekulovaným odkupem Gaikai tak není vůbec těžké učinit celkem lákavou predikci - Sony se zaměří na PlayStation Vitu, budete na něm moci spustit její novou streamovací službu a potažmo tedy odkudkoliv na světě libovolnou "velkou" hru, kterou znáte z PlayStation 3. Totéž na Sony televizích. To zní jako plán! Zajímavé bude, jaký v Sony zvolí byznys model (předplatné? jednorázové platby? případně ještě ta inzerce, o které se před pár dny psalo?) a jak to ovlivní funkčnost PlayStation Network a/nebo PlayStation Plus. V pondělí to vypukne, pokud najdu přes víkend trochu času, sepíšu k letošní E3 svoje očekávání a především přání.

Tenhle provokativní článek Indie Game Mag reaguje na aktuální slevovou akci Because We May (končí v pátek!). Nabízí trochu odlišný pohled na slevy her a názory vývojářů (viz odkazy v článku), kteří si začínají uvědomovat, do jak hluboké propasti indie branže padá - vývojáři mají často existenční problémy a přesto "slaví" tím, že své hry znovu a znovu zlevňují. Hráči jsou samozřejmě nadšení, začínají si zvykat na nízké ceny a na to, že hry nakupují výhradně ve slevách. Je to složité téma na delší zamyšlení a tohle je dobrý článek, který vás donutí přemýšlet. Za sebe potvrzuju, že se přesně takhle minimálně na iOS chovám - kupuju hry prakticky jen za dolar (na druhou stranu jich není málo) a u titulů, které jsou dražší a zajímají mě, prostě čekám na slevu. Většinou se brzy dočkám. A tady k tématu jeden článek, který naopak slevy (v tomto případě na Steamu) hájí.

Twitter Digest:
@KazHiraiSCE: Nintendo to show first footage of a PlayStation All Stars Battle Royale clone for Wii U. Další skvělý fake profil, zvlášť teď kolem E3 stojí za follow.
@geoffkeighley: Yes we really have a helicopter for live aerials from E3! Going all out this year. A doporučuju sledovat pozorně i tohoto pána. A nejen Twitter, nýbrž i jeho produkci s řadou exkluzivit.

Jak se vám líbí myšlenka, že byste u hry najednou přerušili hraní, byli nuceni shlédnout reklamu (případně celý reklamní blok) a teprve pak pokračovat? Přesně tuhle vychytávku si nyní patentovala Sony. Myslím (tedy doufám!), že nikdo není tak šílený, aby to zkoušel u komerčních her za peníze, ale jako další free-to-play byznys model mi to připadá naprosto v pořádku. A dokonce to ani není nic nového pod sluncem, na iPadu jsem si nedávno zdarma stáhnul hru FastBall 2, kde je jednou za čas hra přerušena krátkým videem, po kterém se jednou ikonkou přesunete k propagovanému produktu a druhou pokračujete v hraní (jde o reklamní platformu AdColony). Reklamní obsah je relevantní, otravuje vlastně méně než všudypřítomný banner, hraní přerušuje výhradně mezi levely a pokud vás to štve, máte jednoduchou alternativu - koupit si za dva dolary placenou verzi. To je myslím víc než akceptovatelné, jen se opovažte tohle implementovat do placených her!

Ještě před E3 se severští vývojáři setkali ve švédském Malmö na Nordic Game a Gamasutra přinesla (zatím) tři zajímavé reportáže z vybraných přednášek. Randy Pitchford tu hovořil o zkušenostech Gearboxu s vývojem a poznamenal, že nevidí nic špatného na práci na zakázku (resp. na práci na IP, které sami nevlastní) - v Edge pak ze stejné přednášky vypíchli zajímavou historku o tom, jak Randy přesvědčil Gabe Newella, aby mohli udělat datadisk pro Half-Life a pak úspěšně usmlouval u Sierry na projekt víc peněz, než si představoval (chtěl $650k, řekl si o $2m a dostal $900k). Dále čtěte pro mě nepříliš zajímavé Willisovo postmortem Rage a hlavně skvělou přednášku Phila Fishe (+ další výtah na webu Edge) o inspiraci Fezu. Podrobně tu zmiňuje, jak jej ovlivnil Fumito Ueda (Ico, Last Guardian), ale pro někoho možná překvapivě také Dieter Rams, slavný designér produktů německé značky Braun. Citoval i jeho slavné desatero dobrého designu - najdete jej na Ramsově stránce na Wikipedii a mohu jenom doporučit. Vedle industriálního designu jej lze směle aplikovat i na hry!

Seriál Ask Me Anything na Redditu je fantastický - na otázky tu odpovídají lidé zajímaví mnoha různými způsoby. Mohou být zajímaví svým osudem (slepec), svým zaměstnáním (dlouholetý zaměstnanec McDonalds), a nebo jsou prostě jenom slavní (Louis C.K.). Někdy je to slabší, ale prakticky každý den tu najdete dobrý "chat" a poměrně často se týkají i herního byznysu, z podstaty konceptu IamA často lidé, o jejichž zaměstnání se toho moc neví (typicky třeba testeři nebo jako zrovna dnes Gamemaster WoWka). Včera na otázky odpovídali dva designéři Zyngy. A bylo to zajímavé - snažili se upřímně obhájit Zyngu, její hry a kritizované praktiky. K zodpovězení otázek dostali od zaměstnavatele svolení, což ve mě vzbuzuje trochu nedůvěru (zcela chybí jakákoliv sebekritika a negativní postřehy), ale čert to vem, jejich odpovědi jsou fakt inspirativní a přiznávám, že mi Zyngu v jistém ohledu zlidštily. Trochu. A je tam i pár zmínek o technické stránce vývoje a podobně. Čtěte.

A když už mluvím o hrách na Facebooku a jsem alespoň trochu pozitivní, co pochválit pár tamních herních novinek? Jednak je to Jetpack Joyride - facebooková verze populárního iOS hitu. Pokud jste mu přišli na chuť, určitě PC verzi vyzkoušejte. Oba porty jsou totožné a subjektivně mám přitom pocit, že by na PC mohlo být dosažení rekordu jednodušší - klikání myší je o chlup přesnější než prstem, který vám navíc na displeji občas překáží. Pravda, svůj pradávný a naprosto náhodně dosažený rekord z iPadu (6065m) jsem nepřekonal, ale taky jsem tomu moc nedal. Zatím totiž chybí propojení žebříčků, tak jak to má třeba Bejeweled Blitz. Snad to Halfbridge Studios brzy napraví. Z dalších her stojí za zmínku Angry Birds (před pár dny se z bety stala ostrá verze) a především Romerův Ghost Recon: Commander, který je jednou z těch nemnoha Facebook her, jež by mohly zaujmout i hardcore hráče. Zkuste to, odlišnost od Farmville poznáte už po pěti vteřinách ;-). Update: A ještě jsem rozjel Chess With Friends - chcete-li to zkusit a stačí vám tempo tah/den, vyzvěte mě.

Ne všechny následující postřehy jsou aktuální, některé už jsou pár týdnů staré, ale stojí za připomenutí, pokud jste je nezaznamenali. Začnu blogem Edmunda McMillena, který se nakonec pustil do vývoje iOS verze Super Meat Boye. Tu dlouho odmítal kvůli výhradám k politice Apple a také kvůli tomu, že by prý původní hra na dotekovém displeji nefungovala. Proto jí ostatně vytváří od nuly a šije jí iPhonu na míru. Hned v prvních odstavcích odkazovaného blogu se kriticky vymezuje proti dnešním mobilním/sociálním hrám, jejichž manipulativní design často míří k jediné věci - vytáhnout z hráčů další peníze. To zásadní z příspěvku přepsala Gamasutra, kde se pod článkem rozjela zajímavá diskuze a máte-li čas, nastudujte i recenzi The Sims Social na stejné téma od grafomana Tima Rogerse, který si vůbec nebral servítky (a píše fakt skvěle). Jsem z tohoto trendu stejně znechucený jako McMillen a Rogers a nebojím se ho označit za rakovinu současných her.

Cross-platform hraní je stále populárnější a na papíře je to samozřejmě fantastická záležitost. Před pár dny jsem v krátkých zprávičkách anoncoval oznámení verze Sly Cooper pro PlayStation Vitu, která bude spolupracovat s PS3 verzí do té míry, že na postup ve Vitě budete moci navázat na PS3. A naopak. Včera oznámili tvůrci Retro City Rampage, že nabídnou totéž - po uložení pozice na PlayStation 3 budete moci vyrazit na cesty s Vitou a pokračovat ze stejného místa. Je to sympatická funkce, ale má samozřejmě jeden drobný problém - budete si muset koupit obě verze a v praxi tak za víceméně totožnou hru zaplatit dvojnásobek. Aby vydavatelé tuhle zlodějinu ospravedlnili, vymyslí každé verzi nějakou tu drobnou exkluzivitku navíc, ale pachuť v ústech zůstává. Na místě by bylo alespoň nabídnout druhou verzi s výraznou slevou. K tématu cross-platform ještě článek Edge o PopCapu, který s ní má velké plány a jde na to trochu jinak.

George Broussard dnes na svém Twitteru linknul PDF s výčtem bonusů dvaceti vývojářů Infinity Ward. Pokud je autentický (a nemám důvod mu nevěřit), za rok 2010 si všichni vydělali přes milion dolarů, deset z nich přes tři miliony a West se Zampellou dokonce slušných 16 milionů. Každý. Broussard poznamenal, že jde o extrémní případ a že je běžná realita (včetně velkých firem jako je EA) zcela odlišná. PDF linkuji spíše pro zajímavost, těžko to nějak dále komentovat - při analýze ale vezměte v potaz, kolik Activision na hrách Infinity Ward skutečně vydělal a kolik z této částky věnoval na bonusy (viz dva sloupce vlevo dole).

Zvěsti o tom, že chce Apple po našich pracovních stolech a kapsách dobýt i obýváky, se pravidelně objevují už řadu let. Naposledy to byla spekulace o odkoupení výrobce televizí Loewe. Je zajímavé se na tyhle plány podívat z perspektivky herní branže - udělali to za nás Eurogamer a Hookshot a oba servery hovoří o revoluci, byť každý trochu jinak. Nevím, jak se tahle teoretická budoucnost pozdává vám, ale já z ní mám docela strach. Obávám se, že by se herní průmysl takřka přes noc změnil se vším dobrým i zlým, co k tomu patří (viz první odstavec). Zároveň je ale zřejmé, že je tahle budoucnost nevyhnutná a je docela zvláštní, že se o ní hovoří v souvislosti s Apple a Valve a nikoliv v souvislosti se Sony.

Povzdechnutí Milese Jacobsona (šéf Sports Interactive) nad vysokou mírou pirátství na Androidu jste možná četli. Je zásadní v tom, že přináší jasné statistiky o míře pirátství a nikoliv dojmy a odhady, jak bývá zvykem.  Podle Jacobsona je míra pirátství u Football Managera 83%, pravděpodobně ale i více, protože Jacobson "předpokládá", že si každý legitimní zákazník stáhl hru dvakrát, na mobil i tablet - na jednu legitimní verzi tedy připadá zhruba devět ilegálně stažených. V případě Androidu se o pirátství hovoří hodně nahlas a vývojáři právě z tohoto důvodu zůstávají u iPhonu, případně své aplikace nabízejí zdarma s in-app monetizací či reklamou. Fascinující je také vášnivá diskuze plná obhájců pirátství - na Wired se přitom obvykle diskutuje rozumně.

Možná si taky myslíte, že víte o všech českých a případně slovenských herních vývojářích, ale v dnešní době malých mobilních studií je udržení přehledu stále obtížnější - při náhodném zkoumání nabídky PlayStation Store jsem narazil na pražskou firmu Grip Games, o které jsme dosud neslyšel, ač už má na kontě hezkých pár vydaných titulů. Před časem jsem chtěl vytvořit nějakou přehlednou mapu CZ/SK studií, kde by si vývojáři mohli sami udržovat své záznamy, ale dnes už na to opravdu síly nenajdu - možná by se to dalo zrealizovat v rámci AHP? Každopádně tady nebo na Twitteru rád zmíním nová tuzemská studia, obzvláště mají-li už co nabídnout. Klidně se ozvěte!

Twitter digest:
@blixak: Nezkoumali jste někdy někdo jaká byla vůbec první česká hra? Máte případně tipy? Zajímavá otázka, po které na Twitteru následovala diskuze některých pamětníků, zejména v souvislosti s produkcí Fuxofta. Bylo by dobré lépe definovat zadání (Co je to vlastně "počítačová hra"? Bere se v potaz i ryze domácí program bez distribuce?). Fuxoft mi každopádně sám od sebe napsal: "Já první počítačovou hru naprogramoval někdy v roce 1982 (pokud se nepočítají hry pro programovatelné kalkulačky). První hry, které byly "distribuované" jsem naprogramoval pro počítač PMD85 v roce 1984/85 - prodávaly se s ním." Sám pak však dodal, že už při prvním seznámení se s počítačem ZX80 viděl různé triviální hry typu odebírání zápalek nebo hádání čísel. Má-li k tomu někdo nějakou vzpomínku, šup s ní do komentářů.
@montatatana: Nejaky pan policista se pta, ze ma zrovna vecer sluzbu a nechce se moc zdrzet, tak jestli by mohl "predbehnout" :)) Pokud se nepletu, tenhle "krypl" pracuje kdesi v Xzone. Jeho postřehy zpoza pultu (v tomto případě Diablo 3 a touha zákazníka získat jej před půlnocí) mě docela baví.
@djoldgames: Interview s Andrejom Anastasovom (Andrew) v diskmagu Pařeniště č.9: http://t.co/4BQ2V5oy. Tenhle web jistě dobře znáte. Konkrétně na diskmag Pařeniště mám osobní vzpomínky, začínal jsem tam. Přes DOSBox se složitě spouští, takže jsem vděčný za tyhle památné "scany" a těším se (děsím se?) na číslo, kam jsem napsal svojí vůbec první recenzi. Nebojte se, rozhodně jí linknu.

Technicky vzato nejde o hru, ale hravá aplikace to je rozhodně, takže to sem patří. Draw Something jsem se dlouho vyhýbal, ale leccos jsem zaznamenal - raketově rostoucí počet hráčů, bleskový odkup Zyngou, příběh jednoho z původních zaměstnanců (který nepřijal zaměstnání pod Zyngou) a kontroverzní reakci jeho bývalého šéfa (který ho označil za hlupáka), případně i kuriózní info o dva roky staré totožné hře, která ovšem zapadla. Před pár týdny už zvědavost vyhrála, já si nainstaloval iPad verzi, na Twitteru našel nějaké soupeře a na chvíli byl ztracen. Jo, uznávám, je to skvělý nápad, ale zároveň mu hodně mu taky chybí k dokonalosti.

Velmi stručně popíšu základní princip: se spoluhráčem si kreslíte a posíláte obrázky. Ze tří slov si jedno vyberete a nakreslíte ho tak, aby spoluhráč poznal zadání a správně slovo napsal (má to jednodušší v tom, že slovo sestavuje z omezené nabídky písmenek). Pak zase naopak poznáváte kresbu spoluhráče a tak stále dokola, kdykoliv máte volnou chvilku nakreslit a poslat jednu kresbičku. Blbost, řeknete si asi, zvlášť když nejste v kreslení zrovna nadaní a naposledy jste něco načmárali na základní škole, tak jako já. Jenže ono je to je opravdu chytlavé, z několika důvodů. Předně slova - nekreslíte jen koně nebo lampu, to by byla brzo nuda. Kreslíte třeba taky lásku, štěstí nebo jiné věci, na které je potřeba trochu představivosti na obou stranách. A nebo kreslíte Zeldu, 50 Centa, Al Pacina, Mad Meny a další populární postavy či produkty zábavní branže.

Vtip je taky v tom, že musíte kreslit tak, aby spoluhráč kresbu poznal - i když nakreslíte sebelepšího Al Pacina, protějšek ho velmi pravděpodobně nepozná. Když mu dáte do ruky doutník a kulomet, už by to filmový fanda trefit mohl. Když mu nakreslíte bublinu s citátem (třeba "Say hello to my little friend."), pochopí i příležitostný divák a když tam ještě připíšete "Scarface", měl by to uhodnout i filmový ignorant. Nastavení obtížnosti je věcí jakési nepsané dohody mezi oběma stranami - slova pochopitelně obtížnost značně redukují.

Čili je to překvapivá zábava, která mě na hezkých pár dní docela pohltila. Bylo zábavné sledovat různé styly jednotlivých spoluhráčů a stejně zábavné bylo i pozorování jejich způsobu uvažování. Bohužel se po pár dnech ukázalo, že jsou přednosti hry zároveň i její slabinou. Složité až surrealistické kresby jsou chvíli fascinující, ale brzy vám začnou lézt na nervy (sledujete totiž celý proces kresby, takže třeba i pět minut s následným odhalením pointy během dvou vteřin), stejně jako uvažování některých hráčů. Jeden nejmenovaný kolega například slovo "kung-fu" nakreslil jako chlápka se zvednutou nohou a talířem rýže s hůlkami :-). S tímhle "problémem" (který ale spousta lidí možná ani nevidí jako problém) toho tvůrci moc udělat nemohli, je tu ale ještě dalších pár věcí, které už chápu méně. Jinými slovy, s trochou snahy to mohlo být podstatně lepší.

Za prvé je to nepochopitelně omezená slovní zásoba, tedy nabídka tří slov, které můžete nakreslit - během několika dnů se tu zadání často opakuje znovu a znovu. Pokud je cílem vytáhnout z lidí peníze (za herní měnu můžete onu nabídku tří slov obměnit, to ale se slovní zásobou nesouvisí), pak je to pokus dost zoufalý. A za druhé je tu potenciál, který skýtá lokalizace do dalších jazyků a kromě širší nabídky slov také jejich aktuálnost (tj. nabízet slova dle aktuálních trendů, filmových premiér, sportovních událostí a podobně). To vše jsou věci, které by do hry šlo implementovat velmi jednoduše a díky kterým bych u Draw Something udržel pozornost o pár týdnů déle. Nebylo by úžasné, kdyby vám hra minulý týden nabídla ke kreslení Davida Ratha, o víkendu třeba Chelsea a tento týden Diktátora?

Bohužel, Zynga si to představuje trochu jinak a za slova si nechává platit. A tak se stalo nevyhnutelné - popularita hitu, za který zaplatila šílené peníze, razantně klesá. Během dubna hra přišla o celou třetinu svých uživatelů a pokles nadále pokračuje. Po krátké epizodce se tedy vracím ke hrám a tento týden doplním pár restíků s dohranými hrami a postřehy. Na závěr se ale ještě pobavte jednou mojí čmáranicí. Řadím jí mezi ty povedenější ;-).