Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Neděle 23.01.2011, 13:01

Týden ve hrách: 23. ledna 2011

Událostí týdne se stalo jednoznačně definitivní potvrzení data premiéry Nintenda 3DS a s tím spojené informace, zejména cena. K tématu se vyjádřím v následujícím týdnu, zaslouží si detailní analýzu. Mám z toho zatím dost smíšené pocity a především postrádám skutečně atraktivní tituly. Mimochodem, spekuluje se o tom, že Sony příští čtvrtek 27. ledna oficiálně oznámí PlayStation Portable 2. Je vcelku logické, že Sony nebude chtít čekat na E3 a pokud takový přístroj opravdu existuje (což je vzhledem k informacím o vývojářských kitech velmi pravděpodobné), pochlubí se s ním před premiérou 3DS.

Lidovky včera věnovaly stránku virtuálním světům. V dlouhém hlavním článku popisují fenomén byznysu s virtuálním zbožím (vedle Facebooku tedy i MMO hry), dále je tu rozhovor s Jakubem Svobodou, jehož Falanxia provozuje možná vůbec první českou hru na Facebooku, Bzoonk Bar (k vyzkoušení zde). Škoda, že neprozradil nic o obratech firmy (od tohoto čtvrtletí by rádi byli v zisku), takže musíme spoléhat na údaj z Facebooku, podle něhož hru (fungující zatím pouze v České a Slovenské republice) alespoň jednou za měsíc hraje 50 tisíc lidí. Zajímavá je i v článku rovněž zmíněná studie, podle které se v České republice vloni za virtuální zboží utratilo 140 milionů korun - to je více než v co do počtu obyvatel jen o málo menším Rakousku (kde přitom mají podstatně menší jazykovou bariéru, o kupní síle nemluvě) a současně mnohem více než ve čtyřikrát větším Polsku. Také poloviční Slovensko si v této statistice vede výtečně, až se těm číslům zdráhám uvěřit.

Tak se konečně začalo přibližovat světlo v tunelu Duke Nukem Forever, hra vyjde šestého května. Upřímně řečeno, z nového traileru nejsem nijak nadšený a měl jsem z těch dvou minut pocit, že se dívám na pět let starou hru (což vzhledem k historii vývoje hry nepostrádá logiku). Je ovšem otázkou, co se v FPS žánru za těch pět let změnilo - moc toho nebylo. Pomyslný tunel se ještě více zúžil a tvůrci se hodně zaměřili na atmosféru, což sice přineslo řadu pozitiv, ale současně i negativa. Takže možná nebude tak špatné vrátit se o pár let zpátky - v roce 2005 a 2006 vyšly například střílečky Quake 4, F.E.A.R. nebo Prey a když si tyhle hry představím s charismatickým hrdinou, vlastně to možná nedopadne vůbec zle. Druhá věc je ovšem technické zpracování, vedle Crysis 2 vypadá Duke Nukem Forever slaboučce. Raději od hry příliš nečekám.

Jak vydělávají "velké" indie hry se tu a tam někdo pochlubí, ale jak vydělávají obyčejné indie hry? To na svém blogu prozradil David Galindo, tvůrce hry Oil Blue (kterou patrně neznáte, stejně jako já). Podnikavý Galindo vyzkoušel několik způsobů, jak podpořit prodej - jeho vyprávění je poučnou lekcí pro tvůrce indie her, ale i pro hráče, kteří si možná neuvědomují, že na každý Minecraft existuje stovka her (často kvalitních), které prostě neměly to štěstí. Je tam i zmínka o tom, jak Oil Blue odmítli publikovat Valve na Steamu se strohým zdůvodněním "nezapadá do našeho portfolia" - vzhledem k dominanci Steamu ho tohle rozhodnutí připravilo o nemalé příjmy (což ostatně potvrzuje i Cinemax ve své bilanci loňského roku), ale je to věc, se kterou se prostě nedá nic dělat. Když už jsme u indie her, doporučuju interview s Cliffem Harrisem na GI.biz - Cliff si nebere servítky, z rozhovoru je trošku cítit jeho ego, ale dobře se čte.

Hacknutí PS3 má i na první pohled ne zcela zřejmé důsledky - například problém s podvodníky ve hrách, konkrétně třeba v Modern Warfare 2 (viz článek). Hráči viní Sony, ale ono je to složitější. Velké hry na konzolích hraju online sporadicky, takže netuším, zda jde o výjimečný příklad, ale při pohledu na leaderboardy (a některé zcela nereálné výsledky na nejvyšších příčkách) mám často pocit, že se i na konzolích podvádí zcela běžně. Vnímám to tedy jako komplexnější problém, ve kterém hraje nemalou roli i vydavatel, v tomto případě Activision. Ostatně, jejich nulová vůle potírat podvádění v Modern Warfare 2 na PC mi tuhle hru znechutila a nad celou sérií (resp. nad hraním multiplayeru) jsem navždy zlomil hůl. Můj dojem z Activisionu ostatně podporuje poněkud neurvalá reakce podpory na kritiku.

Ruský Cannon Fodder 3 (psali na Games.cz) je typický příklad tragického zacházení ze značkou. V historii se dnes doluje usilovněji než kdy dřív, ale co vedlo Codemasters k udělení licence do Ruska, to mi je záhadou. Peníze? A opravdu to za to stálo? Obrázky jsou ukrutné - vizuální styl zcela postrádá nadsázku původní dvojice her a troufám si odhadnout, že ruští vývojáři z jednoduché, ale chytlavé arkády opět vytvoří nějakou překombinovanou šílenost. Pokud tak činí s vlastním námětem, je to jejich problém. Když ale využijí slavnou značku, tak mě to mrzí. Kromě toho, ač bych se k originálu klidně někdy vrátil, její koncept je pro použití v roce 2011 při vší úctě přežitý. Dnes by se hodila tak maximálně na handheldy, ale to tenkrát nějak nevyšlo (projekt PSP verze byl zrušen).