Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Air Traffic Chaos
Existenci Air Traffic Chaos na DSku jsem poprvé zaznamenal už skoro před dvěma lety díky skvělé recenzi Eurogameru (nejde ani tak o hodnocení 9/10, jako spíše o nadšeného autora, který hru dokázal představit s nakažlivým zápalem), ale k vyzkoušení jsem se dostal až před pár týdny. Když řeknu, že jde o simulaci letového dispečera, nejspíš si okamžitě vybavíte populární Flight Control (do jehož iPhone/iPad verze před pár dny přibyla podpora online multiplayeru). I ten mám moc rád, ale odvážně si dovolím prohlásit, že je Air Traffic Chaos ještě lepší!
Zatímco totiž v arkádovém Flight Control velmi přímočarým způsobem plánujete přesnou trasu jednotlivým letadlům, v Air Traffic Chaos zadáváte zdlouhavé příkazy, staráte se vedle příletů i o odlety, operujete (zpravidla) s vyšším počtem runwayí a také musíte každé letadlo "zaparkovat" u gate. Všechny příkazy mají přesně stanovené pořadí - letadlu, které se dostane do vzdušného prostoru letiště vyberete runway, přistání schválíte a následně (když už je na zemi) zvolíte gate. Letadlu, které odlétá, musíte zase schválit odlet, vybrat runway, povolit rolování a na závěr samotný start. Nic přitom není automatizované, každý příkaz musíte potvrdit sami a to prosím až pro osm letadel najednou!
Air Traffic Chaos je organizační noční můra a podle mě ideální trénink pro manažery, kteří jsou v práci nuceni řešit zároveň několik různých úkolů. Ač to patrně nezní nijak úžasně, hra je to opravdu chytlavá a brzy si vás získá i přes svou poměrně vysokou obtížnost - vyhnout se kolizi (letadla totiž vaše příkazy plní slepě) je obtížné, zvláště když do hry ještě vstupuje vítr (nelze přistávat při rychlém větru do zad) a nejrůznější další drobnosti. Svým způsobem Air Traffic Chaos není zas tak moc odlišný od populárních casualovek typu Dinner Dash, ve kterých se staráte o hosty v restauraci od uvedení ke stolu až po zaplacení. Vedle zajímavějšího námětu a nádherné retro grafiky tu ale vidím jeden zásadní rozdíl - při zadání příkazu rychlým poklepnutím stylusu totiž hra simuluje činnost dispečera a po tuto dobu (třeba i pět vteřin, než to celé nahlásí do vysílačky) nemůžete zadat žádný jiný příkaz.
Je to právě tahle "maličkost", která hře dodává na autenticitě a hloubce. Znovu se tady musím vrátit ke srovnání se zaneprázdněným manažerem - ani on přece nedělá šest věcí v jeden okamžik, nýbrž velmi pečlivě na základě priorit volí posloupnost řešení svých úkolů a i když třeba rychle přeskakuje z jednoho na druhý, v daný moment se zabývá jen jedním. Místo zběsilého klikání na displej tak musíte své úkoly pečlivě strategicky plánovat. A mozek se vaří! S DSkem si často krátím dlouhou chvíli ve fitku na rotopedu a když jsem takhle v sedle jednou hrál Air Traffic Chaos, přišel ke mně pobavený trenér a ptá se, proč tam vůbec sedím, když už deset minut nešlapu. To na ilustraci, jak moc intenzivní zážitek to je. Shlédněte 7minutovou recenzi, mrkněte na oficiální web a hlavně to vyzkoušejte!
A kdyby vás tenhle námět zajímal opravdu seriózně, podívejte se na zoubek PC hře I am Air Traffic Controller 3. Já o tom uvažuju, i když mě ten pohled na komplexní menu vlastně spíš děsí...
