Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
60 minut s Just Cause 2
Jako velký zastánce prvního dílu (mnohými neprávem přehlíženého, byla to opravdu excelentní hra) jsem se na dvojku náramně těšil a měl ho ve svém soukromém žebříčku nejočekávanějších her první poloviny roku v pomyslné TOP 3. Jenže všechno je jinak - dvojka teď v prvních recenzích sbírá výtečná hodnocení, fanoušci jsou ze hry v diskuzích nadšeni (povětšinou zatím na základě dema, ale nepředpoklám, že se na tom něco změní) a já... já jsem zklamán, téměř až znechucen. To se čas od času stává každému a i když se osobně při hraní snažím špatné přehlížet pro to dobré, ne vždy tenhle optimistický přístup zabere.
Následující tedy berte jako velmi subjektivní dojmy a jakousi alternativu klasickým recenzím, jejichž autoři se hře jednak věnovali o poznání déle (já to opravdu více než tu hodinku nedokázal) a jednak si ke svému štěstí nevypracovali averzi k několika dalo by se říci nepodstatným aspektům, jež ale bohužel výrazně ovlivnily můj požitek z celé hry.
- Motion capture. Jsem poslední člověk, kterého zajímá zpracování hry ve smyslu technologií. Polygony nepočítám, FPS si neměřím, kvalitu grafiky posuzuju spíše podle vizuálního stylu - hry jako BioShock nebo Mafia II se mi do značné míry líbí víc než Crysis. Just Cause 2 vypadá famózně a dokonce i stylově, ale dojem mi hodně kazí nevěrohodně nasnímané postavy, tedy motion capture. Je to, jako kdyby v nějakém hollywoodském spektáklu hrál jednu z hlavních rolí Václav Vydra, nad tím se prostě nedokážu jen tak pousmát a přenést se přes to. Takže jakkoliv všechno kolem vypadá úžasně, při prvním headshotu mi nepřátelský voják vyskočil dva metry do vzduchu a udělal salto vzad, jak to znám z ruských stříleček od 1C. Fail! Ani pohyby hlavního hrdiny a postav v hraných animacích mimochodem nejsou kdovíjak realistické, ale ty bych přežil. Akrobatické kousky nepřátel u AAA hry, která se tváří seriózně, to opravdu ne.
- Příběh a dialogy. Hrál jsem teď v poslední době pár jiných her (narážím třeba na Uncharted 2) a tak nějak jsem si zvykl na určitou úroveň a "řemeslnost" příběhu. V Just Cause 2 jeho expozice funguje dost podivně - úvodní scéna ve vrtulníku jako by začala někde uprostřed dialogu, během několika vět se velmi stručně dozvíte pozadí konfliktu a dostanete úkol, mimochodem dost nezajímavý. Ke všemu ale nesedí "lip-synch" (časově!) a některé hlasy i jejich dialogy jsou vyloženě otravné a amatérské - přičítám to obrovskému rozsahu hry, ale když mi čtyři hlasy z prvních šesti namluvených postav připadaly neadekvátní, je něco špatně. Chápu, že Just Cause 2 nestaví (tak jako třeba GTA IV) na příběhu, ale proboha, píše se rok 2010, najmout kvalitního scénáristu a castingového manažera je snad u takto velkých projektů samozřejmé!
- Struktura misí. V úvodní misi jsem dostal za úkol ovládnout jakousi základnu. Je to docela zábava - zabijete pár stráží, pak pomocí háku přeskočíte zavřenou bránu, abyste ji z druhé strany otevřeli spolubojovníkům a na závěr kryjete hackera a sestřelíte vrtulník. Prima, poté jsem se přesunul na jiné místo a (shodou okolností?) přijal úkol od konkurenčního gangu. Že mu předcházel téměř stejný dialog s šéfem gangu mi bylo trochu zvláštní, ale že pak následovala také naprosto totožná mise (jen jsem místo základny bojoval o přístav), to jsem moc nechápal. Zřejmě opět daň za obrovský rozsah a otevřenost hry, ale tohle by se stávat nemělo.
Tak a je vymalováno! Mám ještě pár dalších výhrad, které jsem tak nějak posbíral při tom všeobecném naštvání - tragický model vozidel, které bylo těžké udržet na místě (mimochodem, je v těch prvních závodních úkolech vůbec nějaký time limit?), drobné problémy s ovládáním (konkrétně třeba při používání háku) nebo opakované mizení objektů přímo přede mnou (zastavíte auto, chcete ho ukrást a najednou je fuč). Pozitiva také byly, ale v té první hodině jich bylo tak málo, že jsem Just Cause 2 znechuceně vypnul. A i když mi to nedá a zítra to určitě zkusím znovu, teď z toho mám špatnou náladu. Možná je to mým složitým vztahem k sandboxovým hrám, možná tím, že při hraní víc a víc potřebuju příběh. Jenže už hezkých pár her oboje dokázalo na jedničku - Bully, GTA IV, Saboteur a nakonec i ten první díl Just Cause.
Těším se na vaše příspěvky, nenechte na mě ani nitku suchou. Vzato kolem a kolem, verdikt je ale zřejmý: Just Cause 2 patrně není hra pro mě. Vy si jí klidně užijte...
