Mých 10 let s PlayStation 2
PlayStation 2 ve čtvrtek oslavila deset let od uvedení na trh v Japonsku. To nám to letí! Takové kulaté jubileum si zaslouží krátkou vzpomínku. Nebyla to moje první konzole (tou bylo, věřte nebo ne, Nintendo 64 s Mariem 64 - teprve pak jsem se zpětně dostal k NESu, Mega Drivu a ještě starším přístrojům) ani moje nejmilejší (tou je zase z různých důvodů, které nejsem schopen v krátké závorce popsat, jednoznačně Dreamcast), ale troufám si tvrdit, že je to herní konzole, u které jsem v souhrnu strávil zatím nejvíc času.
Flirtovat jsme spolu začali hned někdy zkraje roku 2000 (první hrou byl samozřejmě pátý Ridge Racer, tehdy ještě na zapůjčené japonské verzi PS2), nevyhnutný rozchod následoval v březnu roku 2007, krátce po poslední aférce s Canis Canem Edit (poslední velkou first-party hru, God of War II, už jsem hrál na PS3). Pak šla chuděra nemilosrdně do sklepa, odkud jsem jí vloni vybalil a předal spolu s částí herní sbírky jedné nemajetné rodině, jejíž dvanáctiletý syn byl bez jakékoliv herní konzole či PC ve svém kolektivu naprosto "out" (což neříkám proto, abych se pochlubil, ale abyste se nepohoršovali, proč jsem se jí zbavil). Sám na ní ale nikdy nezapomenu...
Vezmu to hala bala, jak to přijde na mysli. Vzpomínám si, že to byla první konzole, se kterou jsem se připojil k internetu - jistěže to bylo v situaci, kdy bylo online hraní na PC dávno normou, ale stejně jsem se tehdy při závodění v Burnoutu cítil výjimečně. Prvenství jsem s PS2 zažil i pokud jde o HD rozlišení - střílečka Black jistě nebyla marná, ale zážitkem se stala právě díky LCD televizi. Vzpomínám si také na svojí první E3 v roce 2001, kde se PS2 přetahovala s GameCubem, Xboxem i Dreamcastem - na monumentální Sony party v centru Los Angeles tenkrát zahráli Everclear, já ovšem celý koncert prostál u stojanu s třetím dílem Gran Turismo. Vzpomínám samozřejmě i na PSM2 a další časáky, které jsem kolem PS2 několik let dělal (malá ukázka, pokud tu snad jsou nějací pamětníci - třeba jednou zveřejním celý archiv), nejvíc mám tuhle éru spojenou s nervydrásajícími redakčními zápasy v Pro Evu, při nichž otevřeným oknem nejednou letěl ovladač ven na ulici. Vzpomínám taky na celou řadu parádních, ovšem naprosto šílených reklam Sony v čele s tou od Davida Lynche. A pamatuju si, že jsem se o svojí PS2 sice moc nestaral, ale přes prašné prostředí a časté přenášení mě nikdy nezradila. Slouží dodnes, i když při povodních měla v holešovické redakci namále.
Ze všeho nejvíc ale pochopitelně vzpomínám na desítky fantastických her, a taky na pár průměrných či těch vysloveně špatných. Těžko vyjmenovat všechny, bylo jich moc. Zážitky to byly emotivní (Ico), rytmické (Rez), úchylné (We Love Katamari), filmové (Metal Gear Solid 2), děsivé (God of War) i radostné (Ratchet & Clank) a ještě mnohé další. Díky za ně. Byla to skvělá konzole, která dnešní nové generaci nasadila věru vysokou laťku.
Jaké vzpomínky máte na PlayStation 2 vy?