Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Úterý 23.02.2010, 01:56

Noční můry Bobbyho Koticka

Stalo se tuším vůbec poprvé, že byly bezplatně zveřejněny záznamy přednášek (nebo alespoň jejich část) z vývojářských setkání typu Game Developer Conference, navíc jen s drobným zpožděním. DICE 2010, která se minulý týden konala v Las Vegas, tak můžete navštívit i vy a shlédnout třeba přednášku Randy Pitchforda o historii Gearboxu, případně vynikající prezentaci hlavního designéra Naughty Dogu Richarda Lemarchanda, který prozradil, že ve firmě "netrpí" producenty a manažery. Ležím v posledních dnech v posteli s chřipkou, takže se v tom přehrabuji jen pozvolna, ale chci se vyjádřit k lehce kontroverzní přednášce šéfa Activisionu Bobbyho Koticka a současně tak trochu reagovat na komentář Jardy Faltuse z EA (takže bude lepší, když si ho přečtete dřív, než budete pokračovat).

Osobně se mi Kotickova řeč líbila! Nechcete-li se zdržovat půlhodinovým sledováním celého vyprávění, přelétněte alespoň shrnutí na Gamasutře. Pro pochopení souvislostí je třeba si uvědomit, že Kotick šéfuje Activisionu od roku 1991 a jako CEO pokračuje dodnes i po spojení s Vivendi. V herní branži tedy Kotick působil už v době, kdy takový Riccitiello ještě prodával zmrzlinu v Häagen-Dazs (což nemyslím zle, je to skvělá zmrzlina) a sám navíc ještě dávno předtím v 80. letech vyvíjel hry pro Apple II (paradoxně právě pro EA). Toliko tedy člověk, který je dnes se svou firmou kvůli několika svým nešťastným vyjádřením považovaný téměř za ďábla, přičemž tuto pomyslnou štafetu převzal právě od EA.

Kotick si ze své pozice bosse momentálně největšího herního vydavatele může dovolit vzpomínat na své neúspěchy a mě to docela imponuje. Koneckonců, kdyby neměl kvůli svému špatnému úsudku spát, jaká muka by měla potkat tohoto chlápka? Kotick vypráví o tom, že v Activisionu odmítli při pohledu na "nemastné" Sim City 2000 (tu hru miluju!) akvizici Maxisu a ani se neobtěžovali podívat do vedlejší kanceláře, kde už Will Wright pracoval na The Sims. Fail poprvé. O pár minut později přiznává další přehmat, kdy při nákupu značky Guitar Hero přehlédli talent Harmonixu a spokojili se s technologií, k níž si software vytvořili sami - tentokrát to ani zdaleka nedopadlo fiaskem, ale Kotick přiznává, že ve spolupráci s Harmonixem mohli zřejmě přinést mnohem lepší produkt. Dobrá, 2:0 pro EA, ale sami víte, jak se tenhle "zápas" vyvíjel dál...

Kotick na těchto chybách (přidává pak ještě skvělou historku o akvizici Blizzardu) demonstruje přesvědčení, že management musí být v úzkém kontaktu s vývojářem a respektovat jejich tvůrčí talent. Jistě, je to takové vzletné plácnutí o rovnováze mezi kreativitou a penězi, realita je samozřejmě složitější, ale minimálně v případě elitních studií jako Blizzard, Infinity Ward, ale i Rockstar North, Naughty Dog nebo Bioware to nejspíš opravdu platí. Druhá věc je, a Kotick tomu věnuje závěrečnou část přednášky, že je herní branže pro investory a akcionáře hodně neprůhledná a každý drahý průšvih snižuje jejich ochotu riskovat. I když zůstává optimista (a v závěru vyhlašuje soutěž pro nezávislé vývojáře, která může budit v jistých ohledech oprávněnou nedůvěru, ale celkově je jistě chválihodnou možností, jak přijít s vlastní myšlenkou, aniž byste uměli programovat), mezi řádky je znát, že je pro akciovou společnost (tedy subjekt s jediným cílem - vydělat stůj co stůj peníze svým akcionářům) nesmírně obtížné splnit přání veřejnosti a neustále inovovat.

Kotick si dále neodpustil jízlivou poznámku vůči Electronic Arts (mobilní firmu Jamdat a studio Pandemic založili bývalí manažeři Activisionu a v obou případech je výhodně prodali právě EA), pochlubil se se svým vztahem ke hrám (tady musel nadsázku kromě Jacka Thompsona pochopit snad každý) a pokusil se (podle mě neúspěšně, z toho už se nevykroutí) vysvětlit i ono nedorozumění s proslulým komentářem o zábavě ve hrách... inu, je to trochu mluvka, v přednášce určitě nechybí ani špetka toho korporátního PR a na pověsti Activisionu koneckonců taky najdeme pár šrámů, ale marná sláva - Kotick je velmi schopný manažer a mě mrazí při představě, co by se stalo, kdyby se mu v roce 1987 skutečně podařilo koupit Commodore a udělat z Amigy dedikovanou herní konzoli, jak měl v plánu.

Ještě ale k výše zmíněnému komentáři Jardy Faltuse z EA, který se od Kotickovy přednášky přes Jacka Thompsona zázračně odpíchl až ke kultuře kriplů a kritice poměrů v české branži. To jsem opravdu sám, kdo to vidí přesně naopak? Máme tu retailovou "success story" Xzone, nadnárodní síť obchodů Game, dva herní časopisy, minimálně pět komerčních herních webů, pulzující blogovou scénu, relativně solidně referující mainstreamová média (minulý týden byla v HN recenze Dante's Inferno) a velmi aktivní vývojářskou scénu. Netvrdím, že není co zlepšovat (paradoxně největší mezery vidím v distribuci a absenci přímého zastoupení více vydavatelů), ale na desetimilionovou zemi s jazykovou bariérou můžeme být rozhodně spokojeni. Hodně toho pramení z nevědomosti (přesvědčení, že americká nebo britská média recenzují hry ve stejné míře jako filmy nebo knihy je směšné), a tak je potřeba vzdělávat: Jardo, zvu tě k nám do hospody na pivo! U baru vykřikneš slova Travian (na webové hry prosím při posuzování českého trhu není radno zapomínat - počty českých serverů a casual hráčů na nich jsou úctyhodné), Diablo, Wii nebo Farmville a já si tě tam po dvou hodinách zasvěcených diskuzí s padesátiletými štamgasty vyzvednu...