Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Středa 27.01.2010, 23:36

Dohráno: The Saboteur

Příjemné překvapení u dobré hry, od které toho moc nečekáte, dokáže někdy potěšit víc, než splněné očekávání u skvělé hry, na kterou se nadšeně těšíte. V Electronic Arts Saboteurovi zřejmě příliš nevěřili a znovu se jim podařilo "zabít" slabým marketingem hru, která by si zasloužila mnohem větší pozornost a určitě také vydání v trochu jiném termínu než je začátek prosince. Dalším smutným příběhem je rozpuštění studia Pandemic (i když ve skutečnosti bylo trochu podivně redukováno a přesunuto do Los Angeles, kde pracuje na pokračování Mercenaries), ale pokud jde o hru jako takovou, není zklamání na místě.

Saboteur je poctivá akční adventure ve stylu GTA, jejíž nedostatky jsou sice zjevné, ale nikdy ne tak zásadní, aby vás dokázaly otrávit. Nechci se pouštět do hlubší analýzy, ale ze zpětného pohledu bych za největší problém označil fakt, že hra zcela rezignovala na nějaké ambice posunout svůj žánr alespoň o kousíček dál a chybí tu prakticky jakékoliv významné inovace. Se zamhouřením oka si hru dokážu představit i na PS2 a její konzervativní koncept hodně spoléhá na hlavní příběhovou linku, přičemž už takové Bully (původně z PS2) přineslo nesrovnatelně komplexnější a rozmanitější hratelnost. Koneckonců, když si tak v rychlosti připomenu hlavní mise, skutečně originální úkoly byste mezi nimi hledali nejspíš marně.

Ale co naplat, stejně jsem se dobře bavil! Základní mechaniku akčních adventur s otevřeným světem totiž Pandemic Studios dotáhli k dokonalosti a když už tu na vás nechrlí jeden nápad za druhým, alespoň se cítite takříkajíc "jako doma". Celé to také moc pěkně zapadá do kompaktního celku - nikde jinde jsem se například nehrnul do nepovinných úkolů tak, jako tady a nikde jsem také nesbíral bonusové předměty jako byli třeba holubi v GTA. Proč taky? Tady to ale najednou dává smysl, protože místo sbírání předmětů můžete zabít čas likvidováním německých sídel, hlídek, kontrolních stanovišť nebo čerpacích stanic, což je jednak samo o sobě docela slušná švanda (navíc pokaždé trochu jiná) a jednak to je zkrátka v rámci boje proti nacistům logické.

Samotnou hlavní příběhovou linii bych rozhodně nehodnotil v superlativech, ale po pomalejším rozjezdu se v závěru moc pěkně rozjíždí, aby gradovala vynikajícím závěrem s prvotřídní hustou atmosférou na Eifelově věži (tady ovšem musím poznamenat, že se mnou soudě dle diskuzí a fór hodně hráčů nesouhlasí a konec se jim nelíbil). Takže nakonec velká spokojenost. Mnohokrát jsem si v průběhu hraní vzpomněl na Mafii. Ty hry mají společného víc, než se na první pohled zdá a pokud by druhý díl Mafie přinesl "jen" podobnou osvědčenou hratelnost, ovšem s vynikajícím příběhem na úrovní jedničky, byl bych vlastně spokojen. Jako hráč dokážu být skromný ;-).