Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Pondělí 19.10.2009, 00:32

Dohráno: Machinarium

Adventury mám moc rád, ale nejsem jejich typickým hráčem - samotná základní point-and-click herní mechanika (myslím tím to sbírání, kombinování a používání předmětů) mi dokonce velmi často leze na nervy, ale baví mě logické puzzly a ohromně si užívám příběh, zvlášť když je to třeba nějaká dobrodružná detektivka s vtipnými dialogy. Jednou za čas dostanu na poctivou adventuru neodolatelnou chuť a do téhle nálady jsem před víkendem nainstaloval Machinarium, které má sice skvělé puzzly, ale také hodně komorní příběh (tedy, jak se to vezme) zcela bez dialogů a navíc je to v jistých směrech dost old-school. Vedle nadšeného očekávání jsem měl i drobné pochybnosti.

Nebudu ztrácet čas pochvalou vynikající vizuální prezentace, která je spolu s hudbou (za dvacet dolarů dostanete i kompletní soundtrack, který za ty peníze stojí sám o sobě) skutečným uměleckým zážitkem. Spíš zmíním věci, které moc v recenzích nepadaly - že má Machinarium dost mizerný interface (nepoužitelné pravé tlačítko), že se tu v plné parádě vrací nenáviděný pixel-hunting (což ještě komplikuje fakt, že nyní ikonka "zahlásí" potenciální aktivitu až když hrdina stojí poblíž), že jsou některé situace a puzzly dosti frustrující a že mě dost zklamal odbytý konec.

Což jsou ale vlastně všechno notoricky známé parametry old-school adventur, no ne? Jenže ona je frustrace a frustrace - u některých adventur z posledních let (typicky třeba něco od Telltale) jsem hru v případě zákysu okamžitě vypínal bez špetky zájmu a motivace. V Machinariu jsem klidně půl hodiny bezcílně bloudil a tak nějak mě to bavilo, nebo jsem alespoň neměl poraženeckou náladu. Kromě toho mi (jako hráči, který adventury spouští rovnou s návodem v ruce) ohromně vyhovoval systém hintů, který za cenu určité překážky umožňuje přečíst si v podstatě kompletní obrázkový návod. No a když jsem pak narazil na nějaký rafinovaný nápad (například minihra z druhého automatu by klidně obstála jako logická hra na iPhonu), odpustil bych hře v podstatě cokoliv.

Je prostě fajn si zase po čase zkusit hru, za kterou nejsou marketingové studie, focus group testy a kompromisy dané předem naplánovaným rozpočtem a striktním časovým plánem. Je fajn, zahrát si hru, která je skromnou, ale zároveň velkorysou vizí malého týmu. Hru, na které možná leccos "vrže", ale která je "originál". Rozhodně kupujte.

PS: A kupujte přes oficiální stránky! Jednak tak dostanete zmíněný mp3 soundtrack a jednak ještě víc podpoříte české tvůrce, kteří tak nemusí platit podíl ze zisku třetí straně a celá částka jim tedy zůstane.