Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Dohráno: Brütal Legend
O některých hrách se píše snadno, jiné se hodnotí obtížně. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy nad hrou takhle vážně přemýšlel a uvažoval, jestli je vlastně dobrá, nebo špatná. Možná bych nad tím měl mávnout rukou a zůstat u toho, že jsem se dobře bavil. Jenže si nemůžu pomoct, Brütal Legend je prostě oříšek. Přitom to není v tom, že by mě snad zklamala. S Timem Schaferem jsem letmo prohodil pár slov na jedné novinářské akci a byl svědky několika prezentací a snad už hned po té první jsem si řekl, že tohle bude skvělá hra díky námětu, příběhu, postavám a dialogům, ale rozhodně ne díky hratelnosti, která mi ve všech ukázkách připadala průzračně generická. Vždyť jeho předchozí projekt Psychonauts na tom vlastně nebyl jinak... a nikomu to nevadilo! Takže jsem nečekal zázraky a upřímně se těšil, zvlášť když mám metal docela rád.
No a výsledek? Ona ta hratelnost nakonec zase tak úplně generická není! Jasně, převážnou část hlavních a vedlejších misí jste už v nějaké hře dávno zažili, Brütal Legend se ale snaží inovovat bitvami ve stylu realtime strategií, kdy Eddie ovládá celou svou bandu a do bitky se může zapojit i sám. Mám trochu pocit, že tohle bude „hit or miss“ prvek, který spoustu lidí hodně chytne (a ti se pak budou realizovat i v multiplayeru) a spoustu dalších nechá zcela chladnými. Já jsem spíš z té druhé kategorie a hrou jsem „proplul“ tak nějak přiměřeně pobaven. Vzato kolem a kolem, najít v ní nové nápady nakonec není zas tak těžké, horší to je s tím, jestli jsou opravdu ku prospěchu věci a jestli to už není tak trochu přeplácané a překombinované.
Aby to bylo ještě složitější, musím se (raději bez spoilerů) trochu opřít i do postav a příběhu, který mi nepřišel zdaleka tak vtipný a zábavný, jak jsem od Schafera čekal. Dále - ne, že by to nějak zásadně vadilo, ale technické zpracování je přes nespornou „uměleckou hodnotu“ a vynikající animace postav v podstatě last-genové. A zamlčet nelze ani krátkou délku hlavního příběhu, který jsem dohrál za necelých 7 hodin (z toho tak hodinu jsem věnoval vedlejším misím, celkové dokončení bylo na necelých 60%). Což je bída.
Jak to tak čtu, asi jsem si vybral místo růžových spíš černé brýle – zřejmě jako reakci na první dvě recenze IGN, kde to podle mě dost přepískli s hodnocením 9 a 9,3 z 10 (mimochodem, zase po nějaké době jsem si jednu jejich recenzi přečetl a okamžitě se začal v duchu omlouvat BonusWebu). Jsem zvědav, jak se k tomu postaví další média a jsem taky zvědav, co na Brütal Legend řeknou ostatní hráči, protože přes všechno co jsem řekl, si tuhle hru prostě musíte zahrát. Teď v říjnu, za rok v létě v období sucha, ještě později až bude levnější, prostě kdykoliv.
Nemusíte být totiž fanoušci metalu (v takovém případě si vrcholně užijete dabing Ozzy Osbourna a Roba Halforda, plus samozřejmě fajnšmekrovský soundtrack se spoustou neznámých kapel), abyste ocenili vynalézavost, s jakou designéři implementovali do přitažlivého metalového světa spoustu drobných narážek, které přitom mají oporu v příběhu nebo hratelnosti. Dokonce můžete metal třeba i nenávidět, ale musíte připustit, že to je fantastická předloha pro videohru, jakkoliv má daleko k mainstreamu. Entuziasmus Double Fine je naprosto odzbrojující a v mém případě dokázal vykompenzovat nemalou část zmíněných výhrad. „Devítka“ to není ani náhodou, ale určitě to je neobyčejná obyčejná hra, zvlášť když už jste hrami trochu unavení a po letech berete všechno, co na vás "jde" trochu jinak, byť za cenu drobných zklamání.
