Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Růžová budoucnost indie her
Při pohledu na dnešní indie scénu musí mít radost každý hráč a ač tu s námi do jisté míry byla vždycky (v počátcích PC her dokonce v jistém smyslu trhu dominovala, tenkrát se tomu říkalo shareware), stačí si vzpomenout na dobu před nějakými deseti lety, kdy hernímu trhu neohroženě vládla velká vydavatelská studia, s nimiž si troufli pustit do křížku jen ti nejodvážnější. Na rovinu je třeba říct, že nástup indie her nebyl způsoben nějakým udatným tlakem nezávislé scény nebo dokonce samotných hráčů. Prostě se změnil trh a z branže, která se celá odehrávala v kamenných obchodech (a kde bylo místo jen pro omezený počet produktů) najednou vznikl pulzující svět online distribuce, jež obrátil pravidla doslova vzhůru nohama. Že se do hry dostali nezávislí vývojáři je jen jeden z mnoha průvodních jevů, dalším je třeba cenová flexibilita.
Nezávislá herní scéna nám dělá radost, to pravidelným čtenářům tohoto blogu doufám nemusím opakovat. Neznamená to ale, že bychom nemohli chtít víc. A jedna věc mě trápí, přesněji řečeno chybí. Srovnání nezávislé herní produkce s tou filmovou je docela obtížné, ale něco společného mají. Třeba roli tradičních velkých korporací - filmová studia brzy objevila potenciál nezávislé produkce a asistují jí nejen v distribuci, ale třeba i ve financování. Zcela totožná situace je nyní i ve hrách a na místě je tak otázka, zda je vůbec ještě řeč o nezávislé tvorbě. Osobně mám za to, že ano - nezávislou tvorbu spíše než peněženkou definuji kreativní svobodou, jakkoliv to spolu často velmi úzce souvisí.
A právě tady začíná být srovnání s filmovým průmyslem zajímavé. Do nezávislého filmu se velmi často s chutí pouští slavní herci, producenti, scénáristé i režiséři. Velmi často se místo milionového honoráře spokojí s podílem na zisku a hlavním motivem je pro ně fakt, že se pouští do originálního projektu a že nad jeho výsledkem mají úplnou kontrolu. Možnost produkovat na jedné straně studiové blockbustery a na straně druhé nezávislé snímky je ve filmové branži samozřejmá. Ve hrách? Not so much.
Pomiňme teď slabiny té paralely (vím o nich) a zasněme se, jaké by to bylo, kdyby mohl věnovat půl roku či rok (nebo celý zbytek kariéry, tak jako dnes Coppola a Lucas!) nezávislému vývoji třeba Ken Levine nebo Warren Spector. Ty příklady tu jsou (třeba jen dnes: Notch nabídl Schaferovi pomoc s Psychonauts 2, Jaffe se zase zřejmě po dokončení Twisted Metalu definitivně zaměří na malé hry) a dělají mi radost, ale pořád to jsou spíše výjimky. Očekávám nicméně happy end - dříve či později si i ten Levine a spousta dalších uvědomí, že už mají velkých her dost a že si chtějí pro změnu střihnout něco jiného než střílečku. A pak, pak nám bude opravdu dobře.
