Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Sobota 11.07.2009, 15:41

Penn & Teller

Před pár lety jsem v Las Vegas vyhrál nějaký ten dolar na ruletě a místo abych s nimi odjel (což je dost naivní představa, nakonec to tam stejně vždycky narvete zpátky, třeba na letišti v automatu při čekání na odlet), rozhodl jsem se je utratit za show, kterých tam v každém hotelu běží nonstop hned několik. Na taneční kreace moc nejsem, takže jsem zvolil stand-up comedy a taky Davida Copperfielda. Bylo to docela zajímavé - zatímco při jeho návštěvě Prahy šlo o ostře sledovanou show s masivním PR a drahými vstupenkami, v Las Vegas slavný kouzelník vystupuje s výjimkou svých turné dvakrát denně sedm dní v týdnu. Zklamaný jsem rozhodně nebyl, Copperfield má charisma a show to byla vtipná a zábavná, ale přeci jen z toho byla cítit rutina. Kdosi mi tam ale poradil Penna & Tellera a to už bylo jiné kafíčko.

Tahle dvojice je u nás prakticky neznámá, ve své zemi jsou ale celebritami už bezmála tři dekády. Bodují svým charismatem, svérázným pojetím show (menší Teller je mim a prakticky nemluví) a paradoxně také tím, že se namísto velkolepých kreací Copperfielda soustředí na menší kouzla, často notoricky známá, která ovšem dokonale nacvičí a často také divákům vysvětlují jejich provedení (což, jak uznáte, iluzionisté často nečiní). Sympatičtí jsou mi i svým velmi otevřeným ateismem, což je v americkém showbyznysu hodně odvážné. Dost slov, mrkněte na YouTube - třeba tady, tady nebo tady. Je toho tam mnohem víc, případně si sežeňtě televizní pořady Off the Deep End nebo třídílný seriál Magic and Mystery Tour. Šikulové!

Ve své bohaté kariéře se Penn & Teller nevyhnuli ani videohrám. Jednak v polovině devadesátých let plánovali hru pro Sega CD, která nakonec nevyšla, nicméně betaverze se zejména díky části Desert Bus stala kultovní (viz článek zde) no a včera si v rámci své dokumentární série Bullshit vzali na paškál kontroverzní téma násilí ve hrách. Seriál Bullshit se letos "dožil" už sedmé série a komediální dvojice v ní (zcela bez použití magie a kouzel) zábavným způsobem vysvětluje jisté více či méně zažité omyly, nadpřirozené jevy nebo pseudovědecká tvrzení. Došlo už nejen na profláklé konspirační teorie kolem 11. září nebo UFO, ale třeba i na nesmyslné diety nebo balenou vodu a samozřejmě i na Boha a bibli. Nestahuji každý díl, vybírám si podle tématu, ale většinou to bývá přes určitý cynismus a předpojatost hodně zajímavé - jako by Penn & Teller ani nebyli Američané; nebojí se hájit marihuanu, postavit se za homosexuály, zesměšňovat recyklování a podporovat jadernou energetiku (snad jen scientologům se podle Wikipedie vyhýbají, škoda).

Díl věnovaný násilí ve videohrách (stahujte z obvyklých zdrojů) rozhodně není adeptem na Pulitzerovu cenu za vyváženost, není to ani seriózní studie s nějakými novými poznatky k tématu a místy mi přišla dokonce příliš jednostranná (jsem rozhodně na straně her, to ale neznamená, že jednou svého osmiletého syna nechám hrát Manhunta), ale rozhodně to stojí za shlédnutí, už kvůli emotivní pointě. Schválně, co myslíte, že udělá devítiletý fanoušek stříleček, když dostane do ruky opravdovou automatickou pušku?