Dohráno: Gears of War 2
S křížkem po funuse, ale přece. Tajně jsem půl roku doufal, že nakonec Microsoft přeci jen PC port udělá (a ani teď bych to ostatně úplně nevyloučil - vždyť kolikrát už byla PC verze vydavatelem hlasitě popírána, aby nakonec skutečně vyšla, včetně tak obskurních případů jakým byl Dark Sector), ale o víkendu jsem se neudržel a Gears of War 2 na Xboxu konečně dohrál. Každý, kdo má o hru zájem, to už udělal dávno, takže to vezmu stručně.
Dojmy mám v podstatě podobné jako u prvního dílu. Tedy žádné nadšení, ale spokojenost. Zážitek to byl docela kolísavý a na počátku jsem si dokonce říkal, že po Killzone 2 tohle fakt nemá cenu hrát, ale postupem času byl dojem stále lepší a teď bych to viděl (s odřenýma ušima v případě Microsoftu) na remízu. Líbil se mi příběh s dobře napsanými dialogy (nalezení Marie mě dojalo, víc takových momentů!), líbily se mi některé dobře promyšlené designové prvky a jejich místy dost epické ražení a i po třech letech jsem stále nadšený z parádního ovládání, zejména skvělé mechaniky krytí a nabíjení zbraní. Rozpačitý jsem byl naopak z příliš časté nudné tunelovité hratelnosti a taky toho apokalyptického prostředí už mám (zvlášť v poslední době) ve hrách po krk.
Gears of War 2 je herní ekvivalent popcornového blockbusteru, řekněme takových Transformerů. Žádné přehnané ambice, jen upřímná snaha pobavit ducha a potěšit oko. Jenže co by za tuhle zdánlivě nenápadnou a ledabylou snahu mnozí vývojáři dali. Kdo umí, ten umí.