Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Nedohráno: Henry Hatsworth
Tvůrci Puzzle Questu dokázali, že lze i obyčejný logický rychlík zpracovat s přesahem do jiného žánru a opatřit ho příběhem a dalšími prvky, které jsou jinak běžné pro nejrůznější lineární hry, v jejich případě RPG. Podobné ambice měli v EA a logický rychlík (konkrétně koncept známý z Tetris Attacku) zkombinovali s klasickou 2D plošinovkou. Henry Hatsworth in the Puzzling Adventure pro DS na první pohled vypadá jako Warioland (a kvalita grafiky se hvězdným výškám Nintenda téměř přiblížila), ale ve skutečnosti je to kvalitativně úplně někde jinde. Bohužel, moc jsem se na to těšil...
Všechny základní informace velmi dobře shrnul ve své recenzi Martin Bach a já se s ním téměř bezvýhradně ztotožňuji. Jen mám tušení, že hraní vzdal někde ve třetím z pěti světů, kde začne jít (po dvou pohodových úvodních částech) do tuhého. Má zjevně víc rozumu než já a udělal samozřejmě dobře, já se ale bohužel rozhodl zakousnout a pokračovat. Hraní jsem vzdal až na začátku pátého světa, kde začíná nebezpečně připomínat tento zážitek a mě navzdory mé úchylné snaze dohrávat rozehrané hry nezbylo než přiznat porážku. Jsem tedy vrcholně nasrán a na Hatsworthovi nehodlám nechat nit suchou. Protože jedna věc je udělat od základu debilní hru a druhá věc je zabít dobrý nápad a hezké zpracování několika necitlivými chybami, které by snadno odstranil jeden trochu přemýšlivý designér s týmem poctivých testerů.
Když si představím herní design jako studijní obor, hned v první hodině by se nepochybně učily základní věci, jako třeba že je dobré umožnit hráči nastavit hlasitost zvuků a hudby, případně jí úplně vypnout. Nechápu, proč tuhle triviální věc spousta her na DS (včetně Henryho) nemá - hudba je sice skvělá, ale když jde potřicáté do boje proti jednomu bossovi, trhá vám uši. Stejně tak je zvykem u 2D plošinovky umožnit hráči posunout obrazovku nahoru a dolů, aby se mohl podívat, co mu kde při skákání hrozí. Zde tato možnost chybí, ovšem ke "cti" autorům lze přičíst, že to je v rámci krvavé obtížnosti hry v podstatě jen drobnost.
Tedy, abych to uvedl na pravou míru, existuje řada velmi obtížných her. Japonské shmupy, ve kterých běžný Evropan sotva kdy uvidí konec první úrovně. Nebo hry jako Contra, Ghosts 'n Goblins případně F-Zero, které jsou mezi hardcore nadšenci vyhlášené, ale rozumní hráči se jim zdaleka vyhnou (tedy většinou, nedávno jsem si koupil na PSP toto, já naivka), protože vědí, že nejsou pro ně. Jenže Henry Hatsworth se tváří jako obyčejná, v podstatě casualová plošinovka. Možná se autoři shlédli v éře NESu, kdy byla vysoká obtížnost očekávaným standardem, jenže tady pak následuje další problém - ať je obtížnost sebevyšší, je vždy dobré, aby hráč při neúspěchu věděl, že něco udělal špatně a příště se mohl chyby vyvarovat. Aby ho hra metodou pokus/omyl učila a potažmo bavila. Tady ale prostě nemáte naději. Dobře to shrnul jeden diskutér na GameFaqs: "Vytvořit hru, která je obtížná, dokáže kdokoliv. Vytvořit hru, která je náročná, ale zároveň férová, to je mnohem těžší."
Takže... ve třetím světě začíná celkem sympaticky přituhovat, ale jeho závěrečný boss už se s tím nemaže. Čtvrtý svět je už nesmyslně frustrující, ale ještě se s tím při troše zarputilosti dokážete nějak poprat, abyste pak v první úrovní pátého světa okamžitě pochopili, kdo je tady pánem. Takhle jsem to alespoň měl já - podotýkám, že jsem sice už postarší, ale v tomto žánru jsem odehrál kdeco a cítím se být relativně zkušený. Nicméně vím, že je to hodně subjektivní věc a pokud někdo Henry Hattswortha hrál, moc rád si poslechnu vaše dojmy (včetně "buhehe, dojel jsem to za večer se zavřenýma očima, ty šunko"). Možná jsem naivní, ale jak těžké je, správně nastavit obtížnost hry na DS? Pět testerů týden hraje a pak designéři týden ladí. O moc víc to nebude. Tady ale bohužel nejde o nastavení, nýbrž o celé pojetí hratelnosti a nesmyslné nápady. Škoda, přeškoda.
PS: Napsal jsem na oficiální Twitter hry lehce nazlobenou prosbičku o radu s tuhým bossem, místo toho se tam objevil užitečný tip pro hráče, kterým hra připadá příliš jednoduchá - po dokončení se prý odemkne ultratuhý Gentleman's Mode. Na jakých planetách a v jakých vzdálených galaxiích ti vývojáři proboha žijí?
