Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Sobota 18.04.2009, 23:36

Můj život s Excaliburem

Martin Ludvík dnes vyhlásil aukci o ochrannou známku Excalibur. Značku si cení na jeden milion korun bez DPH a pionýrsky přísahá, že pokud nenajde kupce, do února příštího roku, začne časopis znovu vydávat na vlastní pěst. Odvážný to podnikatel. Nechci ze své pozice tuto aukci ani záměr vydavatele produkovat Excalibur s týmem Kultury Kryplů (tak jsem se to alespoň kdesi dočetl) nijak komentovat, ale myslím, že je to dobrá příležitost zavzpomínat si a podělit se o osobní vzpomínku. Konečně, soudě dle diskuzí na Excaliburblogu mám názor poněkud vyhraněný.

Osmnáct let. Sakra práce, to nám to letí! Když vyšlo v roce 1991 první číslo Excaliburu, ještě jsem chodil na základní školu. Nepamatuju si už, jak a kdy jsem se k němu dostal, ale kdybych si to pamatoval, vyhlásil bych ten den za svůj osobní svátek. Změnil mi život, v podstatě ze dne na den. Začal jsem obtěžovat trafikantky a neúnavně pátral po nových číslech (distribuce tehdy nebyla zrovna spolehlivá a časopis se dal zaručeně sehnat jen v několika pražských obchodech). Záhy jsem si časopis předplatil, to ovšem dámám z trafik život nijak neusnadnilo, protože předplatitelský výtisk chodil zhruba týden až dva (!!) po vyjití na stáncích - což se nedalo vydržet, takže většinu z prvních čísel vlastním ve dvou kusech. Časopis jsem hltal a četl stále dokola, navzdory tomu, že jsem tehdy jako chudý student ještě pařil na 8bitu, takže jsem prakticky mohl využít tak 5 až 10% obsahu, protože drtivá většina článků byla od prvního čísla věnovaná Amize. Bylo mi to fuk. Šlo přece o hry, no ne?

Před pár dny jsem vytáhl svůj archiv prvních Excaliburů a věnoval jeho čtení celý jeden večer. Zkuste to taky, stojí to za to. A pokud ten čas nemáte, věnujte alespoň čtvrt hodiny následujícím třem textům - přečtěte si recenzi na Loom od Lukáše Ladry (číslo 5/91), Eislerovu recenzi na Barbarian II (11/92) a Anastasovovu recenzi Lemmings II (16/93). Nyní střih o bezmála dvacet let později a pár týdnů staré vyjádření Martina Ludvíka na Kultuře Kryplů: "ČB Excalibury byly psány hráči pro hráče. ... Dnešní herní časopisy jsou chaotické. Bezkoncepční. Suché. Jako písek na poušti. Typografická písečná bouře. Oáza zasypaná pískem. Slang náctiletých. Komplikovaná stavba vět. Bez života. Blištivá obálka. Minimální hodnota. Vysoká cena. Nulová zábava. Proč?"

Inu, na dnešních herních časopisech a webech můžete jistě najít spoustu vad a nedostatků. Tečka. Tehdejší autoři (včetně výše zmíněných, jakkoliv se později do jisté míry vypsali) by ale dnes měli velký problém získat práci v herních médiích, ať už těch tištěných nebo na internetu. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale nebyli zkrátka dost dobří. Jen jsme to tehdy nevěděli a bylo nám to jedno. Fenomén Excaliburu totiž staví na jednom jediném pilíři - na své době. Slovo "internet" tehdy znali přinejlepším akademici a Excalibur měl v podstatě monopol na informace. Stál 29 korun a dostali jsme za ně 32 stran, přičemž obsah tvořily z poloviny recenze a z poloviny návody (!!). Říkejte tomu třeba "koncepce", já ale dnes při čtení starých Excaliburů marně hledám cokoliv, co by mě jakkoliv zaujalo. Zní to příliš tvrdě, ale byla to parodie na herní časopis. Zbyla jen ta nostalgie, mrcha jedna. Vzpomínky na to, jak jsem v patnácti letech každou stránku hltal a četl stále dokola. Vzpomínky na to, jak jsem netrpělivě čekal u trafiky na nové číslo. A ze všeho nejvíc vzpomínky na tehdejší hry - to ale opravdu není zásluha redakce časopisu, no ne?

Teprve později ve Score se dvojici Ice a Andrew podařilo vytvořit skutečný časopis a víc než to - něco výjimečného, co můžeme i z dnešního pohledu (jakkoliv ani tuhle éru rozhodně nijak nepřeceňuju) považovat za fenomén. O Excaliburu to při vší úctě tvrdit nemůžu. Čímž nechci říct, že hodlám svůj archiv Excaliburů vyhodit do popelnice nebo teatrálně podpálit. Chraň bůh. Změnil mi tehdy život, v podstatě ze dne na den.