Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Čtvrtek 05.02.2009, 01:37

Tichý útok Electronic Arts

Možná si říkáte, na co že potřebuje EA útočit. Jde přece o dlouhodobě největšího herního vydavatele, který stabilně okupuje nemalou část prodejních žebříčků a finančně se mu daří nadmíru dobře, takže o čem je řeč? Ve skutečnosti v Electronic Arts v nedávné době došlo k určitým komplikacím (v podstatě klasický syndrom uspokojení), spojením Vivendi a Activisionu firma přišla o pozici vydavatelské jedničky, v jistých žánrech si EA nechali takříkajíc ujet vlak a některé hry trochu překvapivě propadly. Jenže to se nyní změnilo a v poslední době se zdá, že EA nasadila k útoku, jenž má všechny ukazatele naprosto promyšlené strategie, která potěší nejen akcionáře firmy a pomůže vydavateli k vyšším ziskům (čert je vem), ale měla by potěšit i obyčejné hráče bažící po jediném. Po kvalitní zábavě.

Možná si říkáte, na co že potřebuje EA útočit. Jde přece o dlouhodobě největšího herního vydavatele, který stabilně okupuje nemalou část prodejních žebříčků a finančně se mu daří nadmíru dobře, takže o čem je řeč? Ve skutečnosti v Electronic Arts v nedávné době došlo k určitým komplikacím (v podstatě klasický syndrom uspokojení), spojením Vivendi a Activisionu firma přišla o pozici vydavatelské jedničky, v jistých žánrech si EA nechali takříkajíc ujet vlak a některé hry trochu překvapivě propadly. Jenže to se nyní změnilo a v poslední době se zdá, že EA nasadila k útoku, jenž má všechny ukazatele naprosto promyšlené strategie, která potěší nejen akcionáře firmy a pomůže vydavateli k vyšším ziskům (čert je vem), ale měla by potěšit i obyčejné hráče bažící po jediném. Po kvalitní zábavě.

 

Electronic Arts se u hráčské populace netěší zrovna velké přízni. To u velkých firem s významným podílem na trhu (EA byla za rok 2007 osmou největší softwarovou firmou na světě a její obrat přesáhl ve fiskálním roce 2008 čtyři miliardy dolarů) není nic neobvyklého, ale EA v tom rozhodně není nevinně. Proslula nekompromisním zavíráním svých studií (viz mezi hráči nesmírně respektovaný Origin), do povědomí hráčů se zapsala jako firma vydávající každý rok za plnou cenu updaty svých sportovních sérií, dlouhodobě se spíše vyhýbala inovaci a věnovala se vývoji zaručených hitů často bídné kvality a nevyhnula se ani nejrůznějším skandálům (např. kritizované pracovní podmínky vývojářů). Jinými slovy, po řadu let byla EA synonymem zla v herní branži.

 

Změna je třeba

 

Sebereflexe nebývá silnou stránkou velkých korporacích, ale zřejmě se vedení EA podařilo uvědomit, že je něco shnilého ve státě dánském. Snad byla hlavním impulsem ješitnost, když na konci loňského roku po spojení Activisionu a Vivendi přišla o pozici vydavatelské jedničky. Ale dost možná se něco stalo ještě dříve - už začátkem roku 2007 se do firmy vrátil na pozici výkonného ředitele John Riccitelo a některé věci se najednou změnily, jakoby mávnutím kouzelného proutku. Firma začala cílevědomě přemýšlet nad svou budoucností (konkrétně například pokud jde o online strategii) a zjevně došlo i k zásadním změnám s ohledem na vývojářské plány.

 

Riccitelo se později trochu překvapivě nechal slyšet, že si je vědom chyb, které firma udělala po akvizici některých úspěšných studií, když je necitlivě integrovala do velké vývojářské kultury, a poznamenal, že napříště hodlá nezávislým vývojářům poskytnout potřebnou dávku svobody. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a s EA začali spolupracovat i vývojáři, kteří si ještě nedávno po vyslovení jejího jména odplivli. John Carmack z id Software dokonce otevřeně připustil, že EA přestává být zlem: "Přiznávám, pokud byste se mě zeptali ještě před pár lety, řekl bych vám, že je EA impériem zla a společností, která likviduje malá studia. Kdybyste mi před rokem řekli, že s nimi budeme spolupracovat, byl bych překvapený. Ale když jsem se na ně ptal nejrůznějších jejich partnerů, například Valve, dostal jsem prakticky výhradně pozitivní reakce." Ale to možná trochu předbíhám.

 

Aby bylo jasno, tento článek nemá za cíl Electronic Arts nekriticky oslavovat, k tomu není nejmenší důvod. Například o ročních updatech sportovních her za plnou cenu je stále dost kontroverzní (vloni ještě ke všemu došlo ke zrušení PC verze NBA Live a další hry údajně budou následovat). Jenže nový prezident EA Sports Peter Moore v poslední době zavelel k útoku a chystá radikální změny. A pak je tu úctyhodná aktivita, kterou firma z kalifornského Redwood City nazvala EA Partners...

 

 

Kamarádi do deště

 

EA Partners není nijak nový projekt Electronic Arts, v minulých letech ale tiše přežíval ve stínu "důležitějších" aktivit firmy a čekal, až si ho někdo všimne. Byl to právě Riccitelo, který rozpoznal význam menších studií, která jsou díky své flexibilitě a nadání schopna vyvinout hry, jež by interní studio EA patrně udělat nedokázalo. A rozhodl se jim dát šanci. Ať už jde o Valve, Crytek nebo i malý japonský tým Grasshopper Manufacture, poskytují jim nezbytnou podporu a především absolutní tvůrčí svobodu, tedy něco, co bylo ještě nedávno u EA naprosto nemyslitelné.

 

Doug Lombardi z Valve se v řadě rozhovorů nechal slyšet, že důležitou roli při vybírání partnera hrála právě svoboda a fakt, že jim vydavatel bude důvěřovat a nebude jim kecat třeba do osvětlení úrovní. "Dali nám to, co jsme chtěli. V podstatě šlo o seznam věcí a my si zaškrtli, v čem od nich chceme pomoci a v čem ne," prohlásil Lombardi. Není divu, že se tahle velkorysost rychle rozkřikla a v posledních týdnech jsme mohli číst nenápadná oznámení o partnerství EA s Epic Games (konkrétně na titulu vyvíjeném polskými People Can Fly) a id Software (zde jde o Rage), což jsou v herní branži poměrně velké ryby.

 

Bylo by bláhové se domnívat, že EA otevřeně diskutují s každým vývojářem, a pokud za nimi přijdete jako začínající vývojáři, s úsměvem vám obratem nabídnou smlouvu. Pointa je v osobním přístupu ke každému ze studií, a pokud má oporu v úspěšné minulosti, pak i v bezmezné důvěře. Zdá se to jako samozřejmost, ale jakkoliv byla situace před několika lety opačná, dnes většina konkurenčních studií není ochotna tímto způsobem riskovat. A právě v tom se zdá být genialita programu EA Partners. "EA sleduje dvacítku nejlepších vývojářů na světě a snaží se podepsat cokoliv, na čem tito nadaní lidé pracují," shrnul to pregnantně šéf EA Partners David DeMartini, když vysvětloval čerstvé partnerství s japonským studiem Suda 51, které vede duchovní otec série Resident Evil Shinji Mikami.

 

V rámci gigantické společnosti s několika tisíci zaměstnanci je možná 50 až 60 zaměstnanců pobočky EA Partners naprosto zanedbatelných, ale v rámci herní nabídky této firmy jde o zlatou žílu. John Riccitelo si je dobře vědom toho, že je akcionářům EA kvalita her ukradená. Jde jim jen o zisk. Zároveň ale moc dobře ví, že je kvalita her tou nejlepší cestou k zisku. Někdy to možná nevyjde (viz Hellgate London), většinou se ale dočká poplácání po zádech (Rock Band nebo Half-Life 2) a v dlouhodobém horizontu je to nepochybně správná cesta k růstu.

 

Z vlastní zahrádky

 

A pak tu jsou samozřejmě vlastní děti. Ať už jde o vlastní interní studia, jako je Maxis (Will Wright měl při vývoji Spore absolutní svobodu a podle některých odhadů stál nejistý vývoj až 80 milionů dolarů) nebo studia pod značkou EA Games, jako jsou Bioware, DICE nebo Criterion. Zdá se tedy, že proti každému dílu FIFA, Madden nebo Need for Speed stojí alespoň dva originální projekty typu Mirror's Edge či Dragon Age.

 

Už bylo zmíněno, že i tady dostávají nadaní vývojáři nezbytnou svobodu, a i když za jejich nákup EA utratí velké peníze (jako třeba téměř miliardu za Bioware a Pademic), zjevně jim do jejich práce nijak zvlášť nekecají a s vědomím hodnoty jejich renomé jim ponechají i jejich jména.

 

Electronic Arts, to už dávno není jen nová FIFA s last-gen grafikou na PC a deset datadisků k The Sims. Jistě, platí rčení "kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde" a EA rozhodně nejsou žádní svatoušci, ale v poslední době se z kuchyně tohoto gigantického vývojáře line lákavá vůně velmi zajímavých her.

Článek byl publikován ve SCORE 176 v září 2008.