Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Dohráno: Mirror's Edge
Parkour mě zaujal už někdy na přelomu století, kdy se o něm začalo poprvé trochu více mluvit (pokud si vzpomínám, tak v souvislosti s Bessonovým filmem Yamakasi) a okamžitě se stal jednou z věcí, na kterou se strašně rád dívám, ale které nemám nejmenší chuť zkoušet na vlastní kůži. Dopadlo by to asi nějak takhle (toto nevinné kraťoučké video má opravdu nevídanou schopnost mě znovu a znovu rozesmát). Tahle teorie mě ostatně strašila i při čekání na velmi originální first-person akci Mirror's Edge, která v podstatě není ničím jiným než simulací parkouru a v důsledku tedy závodní hrou. Jedna věc je totiž koukat se na šikovně sestříhané video, kde mladíci skotačí na zábradlí a skáčou salta z neuvěřitelných výšek, druhá věc je pak sledovat jejich trénink, hledání ideálních cest a lámání kostí při nevyhnutných nehodách. A nadto to všechno ještě ve hře zkoušet na vlastní kůži! Zkrátka, na Mirror's Edge jsem se těšil, ale měl jsem jisté obavy.
A ty obavy se do jisté míry potvrdily. Na Mirror's Edge je nejzábavnější, když se vám podaří proběhnout nějaký úsek bez zaváhání, což v důsledku znamená, že je nejatraktivnější částí hry její bonusový režim Time Attack, kde překonáváte nejlepší časy, stahujete "ghosty" nejlepších hráčů z internetu a nevěříte, že tohle mohla dokázat lidská bytost. I když se autoři snažili (a například se výborně poprali s kolizním systémem, takže je situace "vím jak to udělat, ale nejde mi to" relativně vzácná), ve hře prostě budete často umírat. A nejen pád z vysokého mrakodrapu, nýbrž i obyčejné škobrtnutí při dopadu z výšky vás prostě mrzí, štve a v součtu i trochu frustruje. Je ovšem faktem, že je ten základní koncept co nejrychlejšího pohybu na jakési překážkové dráze natolik silný, že to prostě přes všechno vyřčené funguje! Jinými slovy, samotná originalita základní herní mechaniky snadno převažuje její nedostatky. Po stovkách odehraných stříleček Mirror's Edge ať chcete nebo ne působí ohromně svěže. Kašlu tedy na slabý a krátký příběh, čert vem i fakt, že je hratelnost dost stereotypní a navzdory slibům i hodně lineární. Vedlejší jsou i další drobné nedostatky jako třeba slabý překlad do češtiny (doufal jsem, že tohle už máme pár let za sebou, ale bohužel, musím se zase vrátit k anglickým verzím). Tohle prostě stojí za to vyzkoušet!
Ostatně, je tu ještě jeden aspekt, kterým se Mirror's Edge vylučuje z běžné herní produkce - unikátní vizuální styl. Ambiciózní futuristický design, moderní architektura (místy to vypadalo, jako by byl pod level designem podepsaný Norman Foster) i volba výrazných barev s důrazem na bílou, to je něco, na co ve hrách věru nejsme zvyklí a bylo by hezké, kdyby se tento titul stal jakousi první vlaštovkou.
PS: Kritičtější pohled (ovšem s některými styčnými body) na Mirror's Edge najdete na Rock, Paper, Shotgun.
