Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Pátek 09.01.2009, 18:04

Hra, která se hraje sama?

Jako první to zkusili tvůrci loňského Alone in the Dark, když hráčům umožnili přeskočit jakoukoliv problematickou část hry a beztrestně se posunout dál, bez nutnosti řešit frustrující překážku. Psal jsem o tom tady - myšlenka se mi s jistými výhradami líbila a ani po vydání jsem na ni nezaznamenal žádnou kritiku. Na druhou stranu ale musím říct, že jsem možnosti přeskočit obtížnou pasáž nevyužil a ne snad proto, že bych se ani jednou nezakysl. Prostě jsem nechtěl přijít o sebemenší dílek příběhu a raději jsem se na několika místech potil nad úkolem a pátral na GameFaqs. I když hra vyprávěla zápletku především prostřednictvím animací mezi úrovněmi, i samotná hratelnost je přece (alespoň u dobré hry) nedílnou součástí narace. A právě tenhle nedostatek prý chce vyřešit Nintendo, které si patentovalo (?) herní systém "Kind Code", jehož podstatou je zjednodušeně řečeno možnost kdykoliv ve hře přepnout na autopilota a sledovat, jak se hra hraje sama (resp. jak jí hráli vývojáři). Detaily najdete na Kotaku, rozhodně to stojí za přečtení.

Musím znovu opakovat, že mám trochu obavy z toho, nakolik pak bude hráč motivován. Neustále uvidí na obrazovce tlačítko Rewind a kdykoliv bude moci bez penalizace přeskočit jakýkoliv okamžik. Dokáže odolat? Neproletí jen tak každou hrou s tím, že ho to ve výsledku ani nebude bavit? Slabší povahy možná ano. Jenže, není tohle nakonec menší zlo? Hry se v poslední době zjednodušují a hardcore hráči si na to stěžují stále hlasitěji. Běžně používané metody jako jsou hinty nebo flexibilní nastavení obtížnosti zjevně nestačí. Tohle je naproti tomu elegantní řešení, jak vývojářům umožnit vrátit se ke skutečně vyzývavému designu bez kompromisů, aniž by nutně přišli o příležitostné hráče (bez kterých se při cenách vývoje neobejdou). A je to také cesta k tomu, abychom hry konečně mohli všichni dohrávat. Jen si přiznejte, kolikrát jste přestali nějakou hru hrát proto, že jste nevěděli co dělat, nebo kudy dál (a nebo jste to věděli, ale nedokázali jste to udělat), ačkoliv vás vlastně bavila?

Není to asi snadná věc k implementaci, ale jestli to někdo dokáže, pak je to Nintendo. Nabízí se samozřejmě jízlivá otázka, na jaké vlastně hry to tahle firma - v poslední době prakticky bezvýhradně cílící na příležitostné hráče - chce použít. Inu, to už je věc jiná, ale pokud to znamená návrat tradičních Nintendo her pro pravověrné (a že například poslední Zelda měla k obtížné a vyzývavé hře pořádně daleko), bude to vedle zajímavé inovace hratelnosti další nezanedbatelný bonus navíc!