Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Dohráno: Super Mario Galaxy
Člověk se na okamžik neubrání pocitu, že se v Nintendu flákají. Zatímco například Naughty Dog nebo Insomniac dokáží chrlit své plošinovkové série v ročních intervalech, Super Mario Galaxy je teprve třetím dílem (spin-offy samozřejmě nepočítaje) za neuvěřitelných jedenáct let. Jenže jakkoliv je celá řada skvělých, zábavných a nezapomenutelných plošinovek, Mario je jenom jeden. Nintendo s Mario Galaxy po relativně slabším dílu Sunshine tenhle zákon potvrzuje a činí tak se sobě vlastní samozřejmostí a grácií. Jednotlivé složky (chytlavý orchestrální soundtrack, kouzelná výtvarná stránka, přesné ovládání...) do sebe milimetrově zapadají, ale hlavní zásluha samozřejmě směřuje designu.
Několik desítek galaxií a stovek planetek vás nekompromisně odzbrojí smrští skvělých nápadů a neutuchající kreativitou. Že je to obyčejná hopsačka, kde vlastně jenom běháte a skáčete? Je, jenže v jedné malé úrovni tu narazíte na více invence, než kolik nacpe většina běžných designérů do celé hry. Ani ta bezkonkurenční variabilita ale není to, čím si mě Mario Galaxy získal především - tím je jakási zázračně instinktivní hratelnost, díky které jsem se při hraní cítil jako malý kluk. Kluk, který se u něčeho úžasně baví, nevnímá okolí a daný okamžik by nevyměnil za nic na světě. Říká se, že tohle v dospělosti nezažijete. Omyl.
Vyjmenovávat byť jen část úžasných nápadů se mi nechce - není dost místa a u takhle skvělé hry je každá sebemenší informace spoilerem (probrat dojmy můžeme třeba v komentářích), takže si to užijte na vlastní pěst. Zmínit ale mohu pár chyb, které se nevyhnuly ani SMG - ano, je tu několik málo frustrujících okamžiků (v rámci tak napěchované hry jsou ospravedlnitelné), překvapivě nudný finální boss (po tom uragánu variability jsem čekal mnohem víc), už tradičně trochu příliš infantilní příběh (byť jej většinou recenzentni chválí, já ho přeskočil - a je jen ku dobru hry, že vás zápletkou příliš neobtěžuje a její vyprávění je volitelné) nebo drobné potíže s kamerou (systém planetek hodně pomohl, ale navzdory tomu co jsem psal minule, se problematickým okamžikům úplně nevyhnete), nic z toho ale nemůže nic změnit na stovkách fantastických minut, které jsem s hrou zažil. Že to s tím hypem přeháním? I tohle můžeme probrat v komentářích, ale pouze pokud jste Maria hráli.
Jinak musím uznat, že mi dal Mario Galaxy celkem zabrat - na možnost pustit se do křížku s finálním bossem už po získání šedesáti hvězdiček jsem dobrovolně rezignoval (přece se dobrovolně neochudím o polovinu tak skvělé hry!) a vrhnul se na pečlivé sbírání úplné sestavy 120 hvězd. Po nějakých 35 hodinách čistého času (!!) se to podařilo, i když mě to stálo hodně nervů. Některé úkoly (zejména bonusové mise se sbíráním fialových mincí) byly opravdu drsné a určité hvězdy odolávaly i přes půl hodiny. Za odměnu jsem ovšem viděl úplné 100% zakončení a mohu hrát Super Luigi Galaxy, tedy stejnou hru s Luigim - pokud bych získal 120 hvězd znovu, mohl bych navrch získat speciální 121. hvězdičku. To ale možná až za pár let, pro tento okamžik jsem si s novým Mariem užil až až.
Stále kolem sebe cítím zřetelný despekt (nejen ze strany PCčkářů) k Wii konzoli jako takové a k Mariovi jako postavě a herní sérii. Jako by těch 15 milionů konzolí a 200 milionů prodaných her byl jen jeden velký omyl. Přitom by stačilo jediné - zkusit si to. Mistrovské dílo!
