Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Pondělí 19.11.2007, 22:27

Pac-Man Vs

Představte si, že hrajete speciální verzi Dooma. Můžete hrát buď tradičním způsobem za hlavního hrdinu a nebo si můžete zvolit nějaké monstrum (třeba Cacodémona nebo Impa) a snažit se naopak hrdinovi ve spolupráci s ostatními monstry jeho plány překazit. Tahle myšlenka zkombinovat aspekty singleplayeru a multiplayeru do tzv. crossplayeru jistě není revoluční a skýtá řadu zádrhelů, ale snad se shodneme na tom, že je hodně atraktivní a zajímavá. Není to ale nic nového pod sluncem - jednak podobný princip docela často využívají nejrůznější deskové hry (včetně stolní verze Dooma) a jednak už se alespoň částečně "zaháčkoval" i ve světě počítačových her - napadá mě třeba připravovaný The Crossing, jehož nesmělý hype jste před časem jistě zaznamenali (viz podrobné preview na Tiscali), byť je jeho pojetí crossplayeru poněkud komplikovanější.

Právě si ale ujíždím na jiném crossplayeru a je natolik geniální, že se nemohu nepodělit. Jmenuje se Pac-Man Vs a poprvé vyšel už před čtyřmi lety na GameCube, přičemž nyní je součástí čerstvé retro kompilace Namco Museum pro DS. Pac-Man je pro mě jedním ze symbolů videoher, příkladem primitivního konceptu, který přežije všechno a i po dvaceti letech je stále svěží. Dokonce ani Championship Edition z XBLA mě nebavila tak jako originál nebo jeho bezprostřední pokračování Ms. Pac-Man. Ty překonal až Pac-Man Vs, který pro Namco navrhl Shigeru Miyamoto. Napnutí? Inu, princip je jednoduchý. Jeden hráč ovládá Pac-Mana na svém GBA připojeném ke GameCube a vidí při tom na malém displeji jako obyčejně celé herní pole se všemi kuličkami a duchy. Ty mohou ovládat přímo na GameCube až tři hráči, přičemž ale vidí na televizní obrazovce jen svoje blízké okolí. Snaží se spolupracovat (například si bludiště rozdělit - viz radar na obrázku vpravo dole) a Pac-Mana chytit, protože se ale dalším Pac-Manem stane jen ten duch, který jej chytne, ve skutečnosti jsou i oni v určitém smyslu rivalové. To je celý princip (více na Wiki), který z jednoduché samotářské hry činí neuvěřitelně zábavnou a soutěživou multi... pardon, crossplayerovou božárnu.

Trochu mě mrzí, že Pac-Man Vs na DS nepodporuje hru přes internet a potřebujete živé protihráče - není snadné najít hned tři do party, ale pokud se vám to podaří, věřte, že máte zaděláno na opravdu výjimečný zážitek. Zážitek, který je důkazem velkého potenciálu crossplayeru. O to víc se teď těším na The Crossing a případně i na další pokusy v tomto směru.