Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Historie je plná úchvatných příběhů a nespočtu fantastických her. Najdete v ní ale i méně úspěšné okamžiky, které jsou dnes všem jenom pro smích. Jedním z takových fenoménů jsou tzv. FMV hry, jejichž autoři měli v polovině 90. let za to, že více než hratelnost je důležitá realistická grafika (což tehdy nemohlo znamenat nic jiného než hrané video) a filmové zpracování. Dnes už se tomu samozřejmě můžeme jen smát, ale nutno uznat, že mají FMV hry díky svému často nehorázně amatérskému zpracování své kouzlo. Co víc, jakkoliv se to zdá neuvěřitelné, některé z nich byly ve skutečnosti skvělé!

Zkratka FMV znamená ?full motion video? a je to akronym používaný v terminologii počítačových her pro předem nahrané video nebo animaci. Termín to už v dnešní době není příliš známý, protože ani FMV není příliš používané, i když existují výjimky jako například nedávný hit Command & Conquer 3 (kde se nicméně podle vývojářů objevily zejména z důvodu tradice a nostalgie). Dnes má velká část vývojářů za to, že je lepší animované sekvence prezentovat hráči v in-game enginu, protože to působí přirozeněji a méně rušivě. Byly ovšem časy, které lze označit jako ?zlaté časy FMV? ? v polovině devadesátých let se FMV sekvencemi na obalu hry nepokrytě chlubila kdejaká hra, a co víc (nebo snad co hůř?), řada her na FMV sekvencích přímo stavěla.

Trocha historie...
Začalo to trochu překvapivě už na počátku 80. let. Ano, v době kdy počítačová grafika dělala své první krůčky a v hernách se hrál Defender, Spy Hunter a další hry s jednoduchou grafikou. Do toho jako blesk z čistého nebe přišla do té doby nepříliš úspěšná společnost Cinematronics se hrou Dragon’s Lair, která video přehrávala z laserdisku. Hráčům s trochou nadsázky umožňovala ovládat kreslenou pohádku, ve skutečnosti byla ale interaktivita poměrně mizivá, což se ostatně později stalo pravidlem. Přesto se Dragon’s Lair dočkal ohromného úspěchu, následoval ho vesmírný Space Ace a autoři měli s FMV konceptem velké plány. Za pomoci společnosti Hasbro dokonce plánovali uvést na trh domácí konzoli, která měla být místo klasických cartridgí ?poháněna? VHS kazetami. Už ta představa je šílená (jak taková ?hra? asi mohla vypadat?) a patrně to někomu osvícenému nakonec došlo a projekt byl zrušen.

Na několik let se na FMV zapomnělo, obrození se dočkalo až na počátku 90. let s nástupem externí CD mechaniky pro tehdy populární Mega Drive a samozřejmě i s nástupem CD mechanik v osobních počítačích. Pamětníci možná ještě teď poskočí na židli ? byla to doba, kdy většina hráčů na čas přišla o zdravý rozum a kvalitu her poměřovala jejich velikostí. Jen považte, po letech strávených s disketami jsme najednou dostali do ruky formát se stonásobně větší kapacitou. To by v tom byl čert, aby ty hry nebyly také stonásobně lepší! Vedle hráčů se ale zbláznili i vývojáři a netrvalo dlouho a objevila se Phantasmagoria na neuvěřitelných sedmi CD! Zmínit musím ale i její předchůdce, zejména Night Trap, 7th Guest nebo Voyeur.

Většina těchto her byla postavena právě na filmovém pozlátku a čím více práce autoři věnovali natáčení filmových sekvencí, tím méně času a peněz jim zbylo na samotnou hratelnost. Navíc ani kvalita videa nebyla kdovíjaká a už tehdy byla mnohým pro smích ? herecké výkony byly povětšinou trapné, scénáře neuvěřitelně naivní, o kostýmech, efektech a lokacích ani nemluvě. Přesto je docela překvapivé, že tehdy bylo možné v FMV hrách narazit na řadu renomovaných herců včetně Christophera Walkena (Ripper) nebo třeba Malcolma McDowella, který se dlouho před rolí Lindermana v momentálně populárním seriálu Heroes objevil ve Wing Commander III: Heart of the Tiger. A ano, výjimečně se objevily i kvalitní filmové sekvence ? například Michael Biehn a James Earl Jones se za své role v C&C: Tiberian Sun rozhodně stydět nemusí.

Dnes posloucháme povzdechy vývojářů nad stoupajícími výdaji na vývoj, ovšem podle dostupných údajů se už náklady na tvorbu těchto her (skoro by se chtělo říci ?natáčení?) nezřídka přehouply přes milion dolarů. Takový Ground Zero Texas údajně Segu přišel na více než tři miliony, což tehdy stál běžný nízkorozpočtový hollywoodský snímek. Nepochybuji, že i vývoj jejich vlajkové hry Sonic the Hedgehog stál tehdy podstatně méně!

Za zmínku v této souvislosti stojí i mizivá technická kvalita videa, kdy tehdejší počítače nebyly schopny přehrát v reálném čase MPEG-1 video a většina her tak měla vlastní formát videa, který disponoval zejména v počátcích doslova tristní kvalitou. Mezi lépe zvládnuté hry patřil například 7th Guest, který běžel v rozlišení 640 x 320 a v 15 snímcích za vteřinu. V případě jeho nástupce (The 11th Hour) se autoři rozhodli pro nekompromisní kvalitu (640 x 480 ve třiceti snímcích), ovšem počítače většiny hráčů video v plném rozlišení nestíhaly, a mnohým z nich tak nezbylo nic jiného než ?hrát? v polovičním okně a černobílé verzi. Jó, to byly časy!

Byly to hry?
FMV hry si prožily boom zejména v první polovině devadesátých let, kdy vyšlo zhruba padesát různých titulů. Až na několik čestných výjimek si bohužel byly podobné jako vejce vejci ? hráč se na předem daných pozicích z velmi úzkého výběru rozhodl, kam se vydá dál, v jiných hrách (například Mad Dog McCree) to bylo jen o trochu lepší a mířilo se myší na obrazovku. Vesměs nehorázná nuda. Po prvotním poblouznění ani úctyhodný počet megabajtů nedokázal hráče uspokojit a brzy logicky následovala neodvratná krize žánru. Ve druhé polovině devadesátých let počet FMV her strmě klesal (patrně posledním velkým titulem byl sedmidiskový The X-Files: The Game z roku 1998) a hráči se díkybohu začali opět koncentrovat na hratelnost.

Pravda je ale taková, že některé hry ve skutečnosti nebyly vůbec špatné. Právě naopak. Vezměte si třeba dvojici adventur od Sierry, Gabriel Knight II a Phantasmagoria. Právě tu si možná pamětníci dodnes pamatují jako hlavního zástupce FMV žánru ? byla na sedmi CD (s dnešními kodeky by se mimochodem snadno vměstnala na pouhé dva) a jako jedna z mála zaujala zajímavým a místy hodně šokujícím hororovým příběhem plným nahoty, vulgarit a násilí. Scénář měl přes 400 stran, na produkci se podílelo přes 200 lidí a pouze natáčení trvalo přes čtyři měsíce. Byl to sice komerční propadák, ale z dnešního pohledu rozhodně zajímavý.

Dalším vrcholem FMV pak byla série detektivních adventur Tex Murphy (stejně se jmenoval jejich hlavní hrdina), konkrétně především díly Under a Killing Moon (1994) a zejména dokonalá The Pandora Directive (1996). Obě hry dokázaly vedle přívalu škváru zaujmout i hratelností, a protože měly na rozdíl od konkurence i velmi dobře napsaný a nečekaně kvalitně zahraný příběh, úspěch byl zaručený. Zejména Pandora Directive byla do posledního detailu propracovaná a v mnoha směrech dodnes nenašla přemožitele. A už ani nenajde, smrk.

Průšvih průšvihů
Po bitvě je každý generál, ale z dnešního pohledu onen pokus o multimediální revoluci nechápemu. Byl předem prohraný ? FMV hry byly příliš nákladné na vývoj, počítačová technologie na ně stále nebyla připravena, do značné míry se podobaly jako vejce vejci a především až na výjimky postrádaly hratelnost. Trvalo to několik let, ale pak zmizely stejně rychle, jako se objevily. Záhy přišla na řadu akcelerovaná grafika, a i když se pak FMV čas od času vrátilo a vrací se dodnes, vývojáři pochopili, že musí stavět v první řadě na hratelnosti.

Přesto se jako pamětník oné kouzelné éry čas od času zasním a přemýšlím, jak by asi dnes vypadala interaktivní FMV hra se špičkovým scénářem, kvalitními herci a rozpočtem řekněme 20 nebo 30 milionů dolarů. Sakra, to by přece nemuselo být tak špatné, nebo ne?

Vložený info-box:
Šest statečných
Paměť je prevít, a i když jste možná v 90. letech hráli ostošest, na názvy her jste třeba zapomněli. Osvěžím vám paměť a níže nabízím výběr šesti zástupců žánru FMV her ? co název, to ?pojem? a spousta ?úžasných? vzpomínek. A co další? Space Pirates, Dracula Unleashed, Quantum Gate, Lawnmover Man, Crime Patrol, Iron Helix, Microcosm, Novastorm, Last Bounty Hunter, Braindead 13, Chaos Control, Daedalus Encounter, Slam City, Solar Crusade, Urban Runner nebo třeba Black Dahlia? Nebojíte-li se zabřednout hlouběji do své paměti, doporučujeme klasiku YouTube nebo specializovaný server FMV World s desítkami videoukázek.

Dragon’s Lair (1983)
Prvotina, která uspěla díky naprosté odlišnosti od ostatních her své doby. Jako hra je mizerná (bylo třeba ve správný okamžik zmáčknout tlačítko) a upřímně nechápu, proč neustále vycházejí remaky (vloni i na PC, brzy na Nintendo DS). Rozhodně tedy stylový zrod žánru!

Night Trap (1992)
Dnes už kultovní titul, který sice nemá valnou hodnotu co do hratelnosti, je ale zajímavý jako studijní materiál ? Night Trap byla totiž první kontroverzní hrou, i když z dnešního pohledu to rozhodně nebylo tak hrozné. Co rozhodně hrozné bylo? Samozřejmě hratelnost.

Mad Dog McCree (1993)
Neskutečný škvár a hra, která je tak špatná, až je zábavná! Myš sloužila jako zbraň, kurzor jako zaměřovač ? jednoduchá premisa, ale neuvěřitelně dementní zpracování s tragickými hereckými výkony, ze kterých se zvedal žaludek. Pozitivum? Sotva za půl hodiny bylo po všem.

Voyeur (1993)
Jako soukromé očko ovládáte tajné kamery a snažíte se vyšťourat něco na zkorumpovaného kandidáta na prezidenta Spojených států. Přitom jakoby náhodou spatříte nahé ženy a simulovaný pohlavní styk. Přiznávám, bylo mi tehdy šestnáct a Voyeur měl pro mě jisté kouzlo...

Pandora Directive (1996)
Patrně nejlepší hra postavená na FMV. Jako jedna z mála obsahovala kvalitní herecké výkony (hlavní roli přitom hrál designér hry, Chris Jones!), po deseti letech ale stále oceňuji především úžasný příběh, skvělou atmosféru a vynikající hádanky a hratelnost. Nezapomenutelné!

X-Files (1998)
Poslední ?velký? FMV projekt, který ale rozhodně stojí za zmínku, protože dobře zapadl do příběhu seriálu, byť hráč paradoxně neovládal Muldera ani Scullyovou. Typický příklad solidně zvládnuté hry pro mainstreamový trh, přesto FMV žánr velice záhy upadl v zapomnění.

Článek byl původně publikován ve SCORE 163 v srpnu 2007. Jako zdroj informací byly použity servery Wikipedia a MobyGames a magazín PC Zone.