Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Dohráno: Gears of War
Gears of War - hlavní letošní blockbuster Xboxu 360 byl dokončen, vydán a konečně i dohrán. Pohled na GameRankings (v tuto chvíli průměr 95%) by mohl napovídat, že je to nekompromisní šampion herního ekvivalentu těžké váhy (14. nejlepší hra všech dob), nicméně podle mého názoru to zas tak jednoznačný hit není. A zjevně nejen podle mého - Edge dal v novém čísle "pouze" 8/10 (zatímco Zelda na Wii a FFXII si vysloužily devítku), hodnocení na Eurogameru či Tiscali je také skromnější a na Hrej Gears of War schytal (kromě pochvalné recenze) dokonce pořádně jedovatý plivanec. Ale k tomu se ještě dostanu. Nemá význam hovořit o prvotřídní grafice, na níž spíše než nějaké next-gen vlastnosti a HD detaily oceňuji špičkovou stylizaci. Nebudu mluvit ani o příběhu, protože kdo od této hry očekává víc než běžný popcornový námět, je pošetilec. Zaměřit se chci na hratelnost a protože tohle nemá být recenze, vezmu to zkrátka.
Od Gears of War jsem čekal hodně (viz report z X06), ale i když mě hratelné demo na E3, GC a nakonec i X06 nadchlo, v hlavě zůstalo pár otazníků, zejména pokud jde o onen základní koncept krytí. Na tomto originálním způsobu boje a kontextovém ovládání je totiž hra do značné míry postavena a já si nebyl úplně jistý, zda to bude stačit. Nakonec se ukázalo, že je to pilíř dostatečně pevný, a když už se čas od času jeho základy otřásají, vypomůžou jiné nápady. Gears of War je jako střílečka hodně osobitá a rozhodně nemá mnoho společného s běžnými hrami tohoto žánru na PC. Je tu naopak jeden zásadní společný prvek s Halo - přesně vypočítaná hratelnost je postavena na gradaci a tvůrci se nerozpakovali nechat hráče dlouhé minuty bloudit prázdnými kobkami, aby je "připravili" na následných intenzivních patnáct vteřin. Zatímco v běžných hrách je odpor nepřátel postupný a víceméně stálý, zde na vás nastupují ve vlnách. Na jedné straně je z toho trochu cítit kalkul (dostanete se na náměstí s řadou panelů a vraků jako stvořených na krytí, takže je jasné, že právě tady k něčemu dojde), na straně druhé to opravdu funguje. Alfred Hitchcock prohlásil: "There is no terror in the bang, only in the anticipation of it." Gears of War je dalším důkazem, že tahle základní filmová technika může spolehlivě fungovat i ve hrách. Ani tady mě ty dlouhé procházky kobkou nenudily, i když jsem se (vlastně paradoxně stejně jako u Hitchcockových hororů) sám divil, co všechno jsem schopen podstoupit a co všecho mě může pobavit.
Zároveň musím ale přiznat, že jsem byl v určité části hraní lehce rozladěn. Po počátečním nadšení u mě následovala zhruba dvouhodinová část (což v přibližně osmihodinové délce není zas tak málo!), kdy jsem si nebyl jist, jestli má smysl pokračovat. V takovou chvíli pomůže atmosféra, prostředí, grafika i vynikající hlášky. Na rozdíl od Martina jsem neměl nejmenší potíže se zosobněním se s hlavním hrdinou, právě naopak (s ohledem na Laru Croft mi kritika neschopnosti sžití se s hrdinou připadá nepatřičná). Jen jsem měl asi trochu více trpělivosti překonat onu možná kapku slabší část, po které se najednou začnou nenápadně objevovat nové nápady. Jde o takové zdánlivě nepodstatné prvky (slepý nepřítel, nové zbraně, zajímaví bossové, hra se světlem/tmou, jízda vozem atd.), ale vesměs jde o docela originální nápady a jejich přísun je natolik plynulý, že v kombinací se syrovou akcí zajišťují neustále se vyvíjející hratelnost a tedy stálý a špičkový požitek. Když k tomu připočtu chytré ovládání z kategorie "easy to learn, hard to master" (neměl jsem s ním nejmenší potíže, před koncem hry ale najednou dostaly souboje úplně jinou dimenzi, jako bych se ze zkušebny dostal na koncertní pódium), Gears of War opravdu má co nabídnout a je ve svém žánru zásadní hrou.
Přesto bych mu dal 90% jen se zavřenýma očima a v základních tezích víceméně souhlasím s recenzí na Tiscali a jejich 85%. Nejde o onu slabší část hry, nejde ani o směšnou AI parťáků (odmyslíte-li si dialogy, jejich přínos je nulový) a čert vem průměrného finálního bosse (sice dost tuhého, ale jeho předchůdci byli mnohem zajímavější). Hře chybí "něco", co ze skvělé hry udělá nezapomenutelnou. Nebo jak trefně píše sám CliffyB, něco co rozlišuje tisíce nádherných modelek od jediné Scarlett Johansson. Je mi líto, ale pro mě osobně "to" Gears of War nemá. Na druhou stranu, můj vztah s touto hrou zdaleka nekončí - chci si s někým zkusit kooperaci na Hardcore obtížnost a rozhodně hodlám pár večerů strávit multiplayerem. Možná, že právě tam se "to" vynoří...
