Okouzlený Larou...
Byl jsem na horách a teď jsem zahlcen povinnostmi, takže se na blog nedostává moc času (ne že by bylo o čem psát). Docela se těším na uzávěrku, abych pak mohl konečně v klidu a pořádně vyzkoušet Kmotra, Oblivion (čtete správně) a Tetris DS. V jednom případě jsem ale neodolal - nahrával jsem do SCORE Live nějaké záběry z nového Tomb Raidera a už jsem u něj zůstal. Ta hra mi učarovala a nemůžu se od ní odtrhnout. Je to takový nenáročný kousek, který má daleko k dokonalosti - střílecí části mě docela nudí, jízda na motorce je doslova ubohá a příběh vlastně taky za moc nestojí. Přesto zafungovala jakási chemie, díky které mě hra intenzivně přitahuje. Ostatně, na Laru je moc hezký pohled - nepamatuji si, že bych se v nějaké hře sám od sebe zastavil, kochal se okolím a hledal ideální úhel jak do něj natočit svou postavou. Někdy je to až kýč. Ostatně, posuďte sami:
Tenhle obrázek pochází ze samotného počátku hry (jen jsem Laru převlékl) a s víceméně průměrným nastavením grafiky. Nádhera, co? Když tak nad tím přemýšlím, ta zmínka o chemii má něco do sebe. Tomb Raider: Legend (mimochodem vůbec první díl, který jsem dohrál dál než do první úrovně) mě kromě jiného okouzlil svou atmosférou. Má své chyby, ale prostě si nemohu pomoci. Je to jako s ženami...