Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Syrový Tomb Raider Anniversary
Tomb Raider Anniversary je za mnou. Ne ve smyslu, že bych hru dohrál, ale že jsem jí přestal hrát a odinstaloval. Což neznamená, že bych jí považoval za špatnou... ale popořádku. Myšlenka oprášit starou slavnou hru mi není vůbec cizí a existují desítky her, u kterých bych za podobně vyčůraný přístup vydavatele s radostí plácal po zádech (ostatně, jsem přesvědčen, že profesionálních komerčních remaků bude přibývat). V případě prvního dílu Tomb Raidera jsem navíc o to radši, že jsem ho před oněmi jedenácti lety vlastně pořádně nehrál. Předchozí díl Legend mi ale učaroval, takže jsem si na Anniversary brousil gamepad. Těšil jsem se, že poznám, o čem to ti pamětníci Lařiny prvotiny tak básní.
Inu, poznal jsem. Je úctyhodné, jak skvěle herní mechanika prvního Tomb Raidera funguje i po těch dlouhých jedenácti letech (asi se shodneme, že se od roku 1996 změnilo mnohé). Pokud si odmyslím zbytečné akční sekvence, samotná podstata hratelnosti je stejně zábavná jako tehdy (viz moje dvě videa na YouTube), ale něco se přeci změnilo. Za prvé to je význam příběhu. V Legend prakticky každá úroveň obsahovala cutscény a protože byla celá zápletka na úrovni, mělo to říz, což mi v Anniversary maličko chybělo. Za druhé jsme se změnili my, hráči. Před deseti leti jsme ochotně dlouhé hodiny bez jakýchkoliv indícií a rad řešili složité hádanky s frustrujícím a repetitivním řešením, dnes už je to nad naše síly. Mějte mě za sraba, ale po čtyřhodinovém maratónu v páté úrovni (navíc z nemalé části v jedné obrovské místnosti) jsem Anniversary s úlevou vzdal. Paranoidní strážci pokladu si tam postavili tak absurdní a šílené překážky, že jsem se z Řecka raději vrátil domů (v době mého hraní ještě nebyl k dispozici návod). Nebyla to vůbec špatná hra a pokud jsem zrovna půl hodiny nepřemýšlel nad dalším krokem, tak jsem se skvěle bavil, ale věru nemám čas hrát jednu hru čtyřicet hodin čistého času (pokud předpokládám, že jsou následující zhruba stejně rozsáhlé a komplikované). Na Hrej tomu říkají "plná ryzí hratelnost" a mají samozřejmě úplnou pravdu, jen se mi dnes z té ryzí hratelnosti nebezpečně zrychluje tep - v roce 2007 na ní už nejsem zvyklý a očekávám od her větší spád, filmovější styl a (kulantně řečeno) tolerantnější pojetí hratelnosti.
Je ironií, že to není vůbec chyba tvůrců hry - vytvořili žádaný remake prvního dílu a logicky ho zacílili na pamětníky a věrné znalce série. Kdyby ho snad zjednodušili nebo zkrátili, patrně by jim zástupy naštvaných fanoušků podpálily kanceláře a je otázkou, zda by v takovém případě vůbec šlo první díl předělat. V případě realizace Tomb Raider Anniversary je tedy vše v nejlepším pořádku. Jen si dejte pozor - je to návrat do roku 1996 se vším, co k tomu patří.
