Bobřík mlčení v Toki Tori 2
Když už si pořídíte novou konzoli, chcete mít pocit, že to nebyly vyhozené peníze. S Wii U je to ovšem trochu potíž. Nepochybuju sice, že Nintendo na podzim vytáhne z ohně nějaká hodně zajímavá želízka, ale zatím to byla a je docela bída a po premiérových hrách jsem si zatím s chutí zahrál jen Lego City Undercover. A tak jsem alespoň utrácel v eShopu - pořídil jsem si tam Trine 2: Director's Cut, The Cave a nedávno taky Toki Tori 2. U té se teď chci na chvíli zastavit, z jednoho velmi specifického důvodu.
Základní info o hře se dozvíte třeba z oficiálního traileru, na Wikipedii, případně v recenzi Edge (7/10), celkový průměr Metacriticu je aktuálně 75%. Rozhodně bych to neviděl o moc výše, přesto mě Toki Tori 2 fascinuje. Fascinuje mě díky svému minimalistickému designu. Ve hře totiž kromě loga a credits nenajdete žádný text. Dozvíte se, že máte dvě základní funkční tlačítka (obligátní výskok chybí, je to písknutí a dupnutí - to umožňuje hodně originální design překážek, ale to je na jiné zamyšlení) a na zbytek přicházíte sami. Tutorial? Není. Cutscény? Chybí. User interface? Ani ťuk. Všechno se učíte za pochodu, ať už pozorováním okolí, nejrůznějších více či méně skrytých vodítek, případně metodou pokus/omyl. Design je úchvatně minimalistický, působí nenápadně a autenticky.
Nejsem si jist, jestli jsem někdy něco podobného hrál. Toki Tori 2 není bezchybná hra, postupem času se její struktura na můj vkus až příliš komplikuje, ale výše zmíněný koncept je jednoduše geniální. Vývojáře Two Tribes se o něm mimochodem krátce rozepsali na svém webu. Zmiňují se tu, že je příjemným bonusem tohoto přístupu fakt, že hru mají "lokalizovanou" do všech světových jazyků ;-). Zajímáte-li se o originální přístup k designu her, rozhodně doporučuju Toki Tori 2 vyzkoušet. Kromě Wii U vyjde brzy i na Steamu.