Jak dopadlo rande s PlayStation 4
Bohužel jsem se ke komentáři středečního oznámení PlayStation 4 pro zaneprázdnění a nemoc dostal až teď, s týdenním zpožděním, ale odstup se v tomto případě docela hodil. V první chvíli jsem byl dost rozčarovaný, nicméně postupem času jsem některé věci dokázal ocenit a minimálně ideologicky teď hodnotím prezentaci jako vydařenou. Začít bych ale měl asi spíš tím, že se moje prognóza v podstatě naplnila ;-). Naplnila se v tom, že lidi byli nasraní. Je otázkou, zda kvůli svým nerealistickým očekáváním (jak jsem předpokládal), nebo kvůli neschopnosti Sony ukázat alespoň ten plastový obal PS4, se kterým by si očekávaný next-gen produkt fanoušci a zákazníci dokázali asociovat. Myslím, že to byla z pohledu marketingu chyba, ale ruku na srdce - co by to fakticky změnilo?
To zásadní, co podle mě na konferenci padlo, byla vize. Nikoliv konkrétní produkt, ale vize budoucnosti světa PlayStation, který nabídne sociální funkce zdokonalující herní zážitek (streamování, sociální sítě, "spectating" nástroje, predikce nákupů aj.) a především robustní cloudovou službu, která PlayStation 4 (ale i 3, 2 a 1) dostane na Vitu a vlastně i na jakýkoliv jiný displej včetně vašeho mobilního telefonu. Je to sebevědomá vize, ale nezapomínejme na to, že v ní snad až příliš často padalo spojení "it is our long-term goal" a že Sony historicky ne vždy splnila své sliby (osvěžte si paměť). Tím si ale nechci nechat zkazit sen o cloudové službě, která nabídne (ideálně v rámci předplatitelského modelu) kompletní archiv her z všech tří předchozích generací PlayStation. Dokážete si snad představit něco lepšího? Lze tohle vůbec nějak trumfnout? Jistě tu je pár velkých otazníků a mnozí si evidentně neuvědomují, že jim jejich zakoupené PS3 hry budou u next-genu k ničemu, ale celkově se mi tato vize zamlouvá (ač ne všechno sám využiju - sociální funkce budu z velké části ignorovat), zvláště s vědomím všeho pozitivního, co si o Gaikai pamatuju. Jen bych byl kvůli sobě i kvůli Sony rád, kdyby to byla vize roku 2014 a nikoliv vize roku 2017.
Hry? Nechci znít cynicky, ale začít nemastnou plošinovkou Knack možná nebylo úplně nejrozumější (Mark Cerny byl ale jinak fantastický a Cliff Bleszinski to na svém blogu popsal trefně: "He was like an American Molyneux last night with his ability to keep you hanging on every sincere word."). Z oznámení portu rok starého Diabla III si taky žíly trhat nebudu a Dave Cage už mi svým opakovaným poukazováním na technologii jako na brzdu uměleckého vyjadřování ve hrách leze na nervy - podmínky se postupem času zlepšují, ale někdo to zkrátka umí a někdo ne. Zrovna Cage to ostatně umí a dokázal to už před sedmi lety ve Fahrenheitu). Third-party hry jako Watch Dogs nebo Destiny mi tam připadaly poněkud nepatřičné (zahrajeme si je nejen u konkurence, ale také na současné generaci konzolí) a jinak to bylo tak půl napůl - Killzone: Shadowfall se líbilo, ale opravdové trumfy si Sony evidentně ještě nechává v rukávu. Z hlediska samotných her tak bylo asi nejdůležitější prozaické oznámení PC architektury a 8 GB RAM.
Co dál? Ovladač těžko komentovat, dokud ho nebudeme držet v ruce (ale jako jo), Move a kamera mě osobně vůbec nezajímají, další věci už po týdnu asi nemá cenu komentovat, i když třeba ta přístupnost a jednoduchá funkcionalita (suspend/resume během vteřinky, na něco takového si po třech letech života s tabletem zvyknete hodně rychle) u mě rozhodně body získaly. PlayStation Meeting tedy s odstupem hodnotím docela pozitivně. Bylo to hodně šťavnatých slibů, a to zatím stačilo. Brzy ale přijde chvíle, kdy bude Sony muset představit fakta. A s fakty říct i to hlavní - kolik za to bude chtít peněz. A pak, pak půjde opravdu do tuhého...