Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Spi sladce, PlayStation 2
Sony minulý týden oznámila, že po dvanácti letech a stopadesáti milionech prodaných kusech končí s výrobou PlayStation 2. Zaslouží si to krátkou vzpomínku, ačkoliv popravdě nemůžu říct, že by pro mě PS2 byla nejoblíbenější, zásadní či srdcovou konzolí. Tou je Nintendo 64, moje vůbec první vlastní konzole, která mi v době, kdy jsem byl beznadějně posedlý first-person střílečkami, otevřela dveře do úžasného světa konzolových her. Her, které sice stály přes tři tisíce korun (taková byla tehdejší realita české distribuce Nintenda), ale nabídly mi něco, co jsem na PC do té doby nikdy nezažil. Záhy poté jsem se ale dostal také k PlayStation, brzy jsem se přichomítl k Oficiálnímu PlayStation Magazínu a velmi rychle jsem se stal konzolovým "univerzálem", který žádné platformě nestranil a z každé si vyzobal ty nejlepší hry. To mi zůstalo dodnes a i když je to relativně nákladná varianta, považuju jí z pohledu herního fajnšmekra za jedinou správnou.
Střih do posledních měsíců minulého tisíciletí. PlayStation 2 přišla na trh rok po Dreamcastu, který dokázala (nutno říct že bohužel) během několika měsíců zašlapat do země. Ani další soupeři, ať už papírově výkonnější Xbox nebo levnější GameCube, jí nedokázaly být rovnocenými soupeři, a tak byla bitva téhle konzolové generace rozhodnutá ještě dřív, než vůbec začala. PS2 dokázala spolehlivě stavět na skvělých základech postavenýcgh předchozí PlayStation - hodně bodů získala díky DVD přehrávači, velký díl práce odvedl skvělý marketing (první vzpomínka sice patři úchylné reklamě Davida Lynche, já bych ale zdůraznil zejména aktivity kolem fotbalu), hlavní zásluha na tom, že je PS2 se 150 miliony prodanými kusy zdaleka nejprodávanější domácí herní konzolí, nicméně patří hrám.
Premiérová nabídka byla poměrně chudá a na kvalitu si hráči museli počkat skoro rok, pak ale Sony konkurenci zostudila nekompromisní nabídkou first-party i third party exkluzivit. Ta dokonale reflektovala proměnu hráčské populace - neignorovala hardcore segment, současně ale dokázala úspěšně oslovit i mainstream, načež pak Sony v pravou chvíli uvedla na trh lifestilové a sociální hry, kterými o pár let předběhla dobu. Ve sbírce mám několik dalších konzolí, většina je ale zabalená a schovaná někde v komoře nebo ve sklepě. PlayStation 2 mám dodnes připojenou k televizi na chalupě a zůstane to tak až do chvíle, kdy mě zradí její údajně nespolehlivý laser. Prach na ní sedat nebude, to mi věřte. Ještě alespoň pár let si chci udržet vzpomínku na dobu jednoúčelových přístrojů, kdy se herní konzole obešly bez prohlížeče internetu (a v prvních letech i online podpory jako takové), integrace Facebooku, sbírání trofejí a digitální distribuce filmů. Na dobu, kdy herní konzole sloužily jen ke hraní her. Nestěžuji si na dnešní konzole, to ani v nejmenším, ale je to krásná vzpomínka.
Pro detailnější připomenutí éry PlayStation 2 doporučuju skvělý článek Eurogameru z roku 2010.
