Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Středa 02.01.2013, 23:26

Dohráno: The Walking Dead

Jsem v poslední době poněkud zaneprázdněný, ale vášeň pro psaní a touhu podělit se o názory pořád mám, tak to prozatím zkusím trochu jinak - stručně. Hodinu před silvestrovskou půlnocí jsem dohrál The Walking Dead a dlouho nad svým zážitkem přemýšlel. Je to pozoruhodná a v jistých směrech výjimečná hra, moc mě bavila, ale upřímně řečeno mi trochu uniká, proč se stala nejlépe hodnocenou hrou loňského roku na Metacritic a proč sbírá ceny pro nejlepší hru roku, včetně prestižní (přesněji řečeno hojně medializované) Spike VGA 2012. Zkusím to bez spoilerů...

Hratelnost je na poměry současných adventur jednoduše průměrná. Brzy zjistíte, že se o napětí stará výhradně příběh a v samotném hraní není ani ždibeček výzvy či invence. Možnost volby dalšího vývoje příběhu, jedna z klíčových featur hry, mi připomněla slavný normalizační Kinoautomat - také v něm byla možnost volby ve skutečnosti pouhou iluzí. Vývoj děje a svět The Walking Dead téměř nemůžete ovlivnit, místo toho ovlivňujete samotnou postavu hlavního hrdiny a to, jak jej vnímají ostatní členové skupiny. To co jsem teď uvedl není tak docela kritikou, The Walking Dead ze sebe díky bohu nedělá něco, čím není, ale je dobré si v rámci hratelnosti a větvení příběhu přiznat omezené ambice. Daleko víc mi vadil slabší rozjezd hry, její hluchá místa a některé dost otravné postavy, které nebyly napsané dostatečně věrohodně (dialogy, namluvení i motivace a zápletka obecně). V mnoha chvílích jsem proklínal Leeho trpělivost a v duchu si říkal, že bych dotyčnému idiotovi dávno prostřelil hlavu kulkou a všem by bylo líp. Těsně před rozehráním hry jsem absolvoval maratón seriálové adaptace (komiks jsem zatím nečetl, chystám se na něj) a i když i k ní mohu mít jisté výhrady (zejména v druhé sérii), kvalita dialogů a logiky chování postav je zjevně z jiné ligy.

Pozoruhodné je, že k jiným postavám ve hře nemohu mít nejmenších výhrad. Hlavní hrdina Lee Everett je napsán civilně, zajímavě a hlavně uvěřitelně, o postavě malé Clementine ani nemluvě - ta opravdu snese ta nejpřísnější měřítka (viz skvělé téma Game Informeru, povinná četba!). Ani k tolik diskutovanému finále nemohu říct křivého slova, pátá epizoda nakonec dozrála jako víno a závěr se i v mé osobní herní kronice nepochybně zařadí mezi památné herní momenty. Takže asi tak - nemůžu se dočkat další série (bude a nemyslím onu směšnou adaptaci od Activisionu), jen jsem cítil potřebu trochu přibrzdit to nekritické nadšení.

A hra roku? Já bych volil z tria Journey, Dishonored a Max Payne 3, které jsem buď dohrál nebo alespoň významně rozehrál, na další horké adepty jako Far Cry 3, Hotline Miami, XCOM nebo Fez se bohužel ještě nedostalo. V každém případě, 2012 byl velmi dobrý rok...