Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Čtvrtek 27.09.2012, 20:31

Zaujalo ve hrách: 26. září 2012

Je tu kompletní launch line-up na Wii U, alespoň tedy pro Severní Ameriku. Přes všechny skeptické názory, které na Wii U slýchám (viz i moje obavy v posledním odstavci nedávného článku), nelze Nintendu upřít silný line-up. Vzpomeneme-li na premiérové hry předchozích konzolí Nintenda (a nejen jeho), 23 her v první den je úctyhodné číslo. 6x se vytáhl Ubisoft, 4 hry vyšle do prodeje Nintendo a překvapivě i Activision. Co je důležitější, myslím že i kvalitou celkem obstojí a zajištěn je i přísun dalších zajímavých her až do března příštího roku. V tomto kontextu jen vzpomenu nedávný článek Kotaku, který docela bez okolků (tohle důrazné kladení otázek ve stylu Barbory Tachecí nevídám často) šil do Reggieho Fils-Aime a kritizoval absenci kvalitního softwaru na Wii od roku 2010. Reggie se bránil udatně, ale Kotaku tohle kolo vyhrálo - má samozřejmě pravdu. Jste-li na Wii U zvědaví, přečtěte si i malý rámeček v článku. Píše se v něm, že nejen služby jako Netflix, ale i Virtual Console a Wii hry nebude možné hrát na GamePadu, ale pouze na televizi. Spolu s oznámením, že bude eShop i originální hry pod regionovým zámkem, docela pešek.

Doufal jsem sice, že se budu mýlit, ale moje očekávání dokumentu Press Start o vzniku webu Polygonu se po shlédnutí prvních pěti cca 10minutových dílů potvrdilo. Je sebestředný a patetický, plný "dojemných" okamžiků, kdy bývalý editor Joystiqu Justin McElroy (ten mi lezl na nervy nejvíc) filozofuje do telefonu, nebo kdy sledujeme vyprávění maminky snaživého děvčete ze sales oddělení. Obojí jakoby nenuceně, ale zrovna ve chvíli, kdy natáčí kamera. To je mi náhoda! Teď když jsem to ze sebe dostal, musím ale jedním dechem dodat, že je to přesto zajímavý dokument. Stačí si odmyslet jeho prvoplánovitost a najdete tam celou řadu zajímavých záběrů ze zákulisí vzniku velkého herního webu. Třeba hned první část úvodního dílu nabízí precizně shrnutou a hlavně atraktivně prezentovanou historii herních médií.

Nejsem si jist, jak Press Start zaujme běžného zvídavého hráče, který si o hrách rád čte, u mě je zájem daný mojí profesní minulostí. K herním médiím mám stále vztah a k těm tištěným mě pořád něco táhne. Dovolím si u téhle příležitosti pár vět k tématu: tištěné časopisy už neodebírám, stále mě ale přitahuje forma uceleného časopisu a několik jich mám předplacených na iPadu (Edge, Retro Gamer a donedávna Nintendo Gamer, čas od času jednorázově koupím Games TM nebo PC Gamer atd.). Mrzí mě, že postupně zanikají (aktuálně skvělý Nintendo Gamer a po desítkách let také americký Nintendo Power), ale mám radost, že si vydavatelé nacházejí alternativu. Dobrý článek o tématu publikovalo nedávno MCV a výsledky britského vydavatele Future naznačují, že se třeba jednou opravdu uživí výhradně z digitálních prodejů časopisů (v jejich případě na Apple Newstandu). Jen je škoda, že žádají stejnou cenu jako na stáncích, ačkoliv neplatí za tisk a 30% poplatek Applu je rovněž nižší než podíl distributora tisk. A ještě drobnost - svůj papírový fetiš mohu ukojit řadou speciálních publikací nebo knih, hezký sumář aktuálních lákadel najdete tady.

Sloupek Game Informeru o tom, že by se herní branže měla inspirovat tím, jak filmová studia prodávají filmy na DVD (velmi populární jsou nejrůznější sběratelské edice a box sety), mi mluví z duše. Několik let staré hry, byť skvělé, je často obtížné sehnat a pro pozdně příchozí je trilogie v jednom balení za výhodnou cenu atraktivním zbožím. Zvláště ve chvíli, kdy vychází mediálně protlačovaný čtvrtý díl. Myslím si ale zároveň, že v poslední době v tomhle směru šli vydavatelé (v čele se Sony!) dost do sebe a přibývají další (EA s Mass Effect). A taky je třeba přiznat, že je vydání kolekce filmů Alfreda Hitchcocka poněkud jednodušší než vydání kolekce her Shigeru Miyamota.

Všude čteme o tom, že je v současnosti největší slabinou her jejich umělá inteligence a kdo hraje hry jen trochu seriózně (a nesmrdí jen u adventur), patrně s tím souhlasí. A tak se moc pěkně čte článek o soutěži v botech ve hře Unreal Tournament 2004. Metodologie byla poměrně zajímavá - boti se postavili do boje nejen s jinými boty, ale také s živými hráči, kteří zároveň měli označit, zda je ten který soupeř člověk nebo AI. Vítězný bot získal hodnocení "lidskosti" 52%, což na první pohled není moc. Jenže živí hráči získali hodnocení "lidskosti" v průměru jen 40%! A to už stojí za pozornost. Jádro pudla není ve skillu (jakýkoliv bot bez potíží trefí živého hráče se 100% přesností, to platí už od prvního Quaka), ale právě v tom, aby se choval lidsky. Uvěřitelně. Až tenhle problém hry vyřeší, bude nám hej.

Twitter digest:
@Memosis: Drzost warez scény na Androidu: 1) pár hodin po vydání naší hry fiktivní nákupy (vrácení do 15 min) a APK ke stažení na více než 50 webech
@sleeplesscode: Pro všechny PR lidi out there: třetí pokračování by byl čtvrtý díl, když chcete psát o trojce, tak je to druhé pokračování, druhé....
@TaAlzbeta: OK, stejně by se to k vám dřív nebo později doneslo :) Já jako Cortana z Halo 4: imgur.com/a/3xeVN.
@terrycavanagh: About 17 people have now seen the ending to Super Hexagon - roughly 0.04% of players. See! Told you it was possible!
@LukePlunkett: Every time I think video game fanboys are the worst, I look at phone forums, and my head explodes.
@JazzRignall: 30 yrs ago, Ultimate Play The Game (aka Rare) was founded. They're very likely Britain's greatest, most influential games developer ever.
@notch: Got an email from microsoft, wanting to help "certify" minecraft for win 8. I told them to stop trying to ruin the pc as an open platform. I'd rather have minecraft not run on win 8 at all than to play along. Maybe we can convince a few people not to switch to win 8 that way.. Tentokrát komentářů nebylo třeba.