Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Čtvrtek 30.08.2012, 16:32

Dohráno: Sound Shapes

V roce 2007 Jonathan Mak zabodoval na Nezávislém herním festivalu vynikající hudební střílečkou Everyday Shooter, kterou se mu podařilo během několika málo měsíců vytvořit doslova na koleni. Najdete jí na Steamu, ale také na PlayStation Network, kam si jí od Maka výslovně vyžádala Sony na základě populární festivalové prezentace. A zjevně byla spokojená, protože kanadskému mladíkovi zafinancovala i volné pokračování. A tak vznikla Sound Shapes, další z řady pohodových her, u kterých budete pohupovat hlavou do rytmu a u kterých spíše než svůj zrak potěšíte sluch.

V Sound Shapes se pohybujete zleva doprava a z obrazovky do obrazovky přesně tak, jak to znáte z milionu plošinovek. Jenže tu taky sbíráte speciální ikonky a těmi tvoříte hudbu. Čím víc jich seberete, tím lepší skóre na konci dostanete a co je ještě důležitější - tím lépe to všechno zní. Hudbu částečně složili přímo vývojáři, je tu ale celkem pět alb a vyslechnete si i nové skladby od Deadmau5, Jima Guthrieho (ozvučil hru Sword & Sworcery a taky stojí za soundtrackem k Indie Game: The Movie) a především Becka, jehož dva zpívané tracky pro mě byly absolutním vrcholem hry (jeden jsem si sem dovolil vložit). Zatímco v hlavním režimu nejde až tak o výzvu a hratelnost, jako o zážitek z poslechu a pohledu (u jednotlivých interpretů se liší nejen hudba, ale i osobitý vizuál), posléze se odemkne extrémně obtížný režim Death Mode (úspěšné řešení tu bohužel zcela závisí na náhodě, tohle mě hodně zklamalo) a především se můžete pustit do navrhování vlastních úrovní, což znamená, že současně skládáte i muziku.

Bez hudby je Sound Shapes jen docela obyčejná a vlastně celkem nudná plošinovka s pěknou barevnou grafikou, která vám vydrží dva večery. Do kategorie majstrštyků jí vystřeluje právě ozvučení a komunitní potenciál. Lidová tvorba tu sice nebude natolik rozšířená jako u Little Big Planet, protože vyžaduje poměrně značný hudební sluch (sám jsem přes veškerou snahu a intuitivnost editoru nebyl schopen vytvořit cokoliv, za co bych se nemusel stydět), přesto tu lze očekávat značnou přidanou hodnotu. Děje se tak ostatně už teď, po pár týdnech od vydání, i když mám zatím dojem, že jsou levely často až příliš obtížné. Doufám také v další DLC od jiných etablovaných hudebníků. Sony už naznačila, že s nimi počítá, ale neměla by otálet - byla by škoda, kdyby tahle hra (za jednu cenu dostanete verze pro PS3 i Vitu) upadla v zapomnění.


Doporučená četba: Hodně zajímavé Q&A s vývojáři. Zaujalo hlavně zmínkou o editoru, který byl inspirován přístrojem Tenori-On. Ten pro své živé koncerty používá např. Björk. * Sedmiminutová video prezentace level editoru. * Recenze Polygonu a Edge (8/10), z československých doporučuju tu na Sectoru (7/10).