Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Dohráno: Max Payne 3
A další ostudný restík! Max Payne 3 jsem na PlayStation 3 pokořil už někdy na začátku června a moc mě mrzí, že jsem se k dojmům z dohrání nedostal dřív. Je to jedna z těch her, o jejíchž kvalitách, nejrůznějších souvislostech, případně i kontroverzních aspektech se toho hodně napíše, takže zážitek dokončením hry zdaleka nekončí. Jistě, to není nic nového pod sluncem a všichni si jistě vzpomeneme na školní léta, kde barvitá vyprávění o hrách (často ovšem zveličovaná nebo zcela smyšlená) patřila k věci. Vzpomínám na spolužáka, který jako jeden z mála ve třídě vlastnil Amigu a každé pondělí nám zaníceně vyprávěl o nových pařbách, které sehnal a o víkendu hrál. Že se pak realita při návštěvě diametrálně lišila? Co na tom, stejně jsme hltali každé slovo a představivost jela na plné obrátky. V dnešní onlinové době a dospělém věku mi tenhle požitek nahradilo čtení nejrůznějších inspirativních článků, analýz, blogů a třeba i obyčejných internetových diskuzí. Ale to jsem odbočil. Tři měsíce po dohrání je na podobnou četbu už trochu pozdě, ale pokud jste si dali na čas, s chutí se pusťte do článků vypíchnutých v posledním odstavci.
Ke hře už tedy jen stručně. Líbila se mi. Ze všeho nejvíc příběh a jeho hlavní hrdina. Měl jsem podobné pocity jako při sledování filmů mého oblíbeného Michaela Manna (Nelítostný souboj, Collateral, Zloděj...) a bez nadsázky tvrdím, že má scénář hry parametry špičkových hollywoodských thrillerů. Znáte ten pocit, kdy chcete ve hrách přeskočit cutscénu a vrhnout se zase do hraní? Tady jsem to měl často přesně naopak - nejednou jsem chtěl přeskočit herní segment, zase čučet na cutscénu a poslouchat Maxův depresivní opilecký monolog. Výborný scénář. Excelentní soundtrack a ozvučení vůbec. Skvělý a neokoukaný setting. Výrazný střih (RIP Tony Scott). Herně už, pravda, trochu "obyčejnější", ale hlavně díky bojovému systému a vyladěnému ovládání celek fungoval. Fakt, že Rockstar rezignoval na stylizaci a zasazení předchozích dílů, jsem neřešil - je to legitimní otázka, ale přenechám ji jiným, mě to nemrzelo. Co mě mrzí víc, to jsou slabší než očekávané prodeje. Moc rád bych si totiž dal s Maxem další rundu...
Doporučená četba (většina následujících článků obsahuje spoilery): Fantastický článek od obyvatele Sao Paula, který popisuje, jak věrně je město ve hře zobrazeno. * Krátký "behind the scenes" článek s fotografiemi přímo na blogu Rockstaru. * Pochvalné hodnocení ozvučení hry, které vyzdvihuje jeho filmovost. Tady je pak neméně zajímavý text, který na ten předchozí reaguje a částečně nesouhlasí s jeho závěry. * Pohled pod pokličku příběhu hry, kde autor článku našel historický a rasový podtext. Možná trochu přehnané, ale zajímavé. * Pochvala dialogů, která se dá shrnout slovy "méně je někdy více". Rozhodně souhlasím. * A další článek o příběhu - o něco kritičtější, ale velmi inspirativní. Nad učenými termíny jako "ludonarrative dissonance" obvykle nechápavě kroutím hlavou, ale text teorii srozumitelně vysvětluje. Něco na tom je. * Pár blogových dojmů kolegů českých blogerů (Michal Jonáš a Adam Homola) a recenze na Eurogameru (9/10), Games.cz (9/10). * Ze zahraničních textů doporučuji "Wot I Think" na RPS a názorový sloupek Eurogameru. * A ještě perlička - nevím nakolik obvyklé to je, ale podvodníci v multiplayeru MP3 jsou nucení hrát proti sobě. Dobrý nápad, lepší než striktní ban.
