Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Zaujalo ve hrách: 16. dubna 2012
Musím znovu připomenout jeden z nejlepších textů týdne na novém blogu Michaela Abrashe, který po letech v Microsoftu a id Software zakotvil ve Valve. První pocit, který jsem při čtení měl, byla závist - jak sakra může excelentní programátor tak čtivě psát? Abrash krátce popisuje svou kariéru v Microsoftu a id Softu, ale podrobně se věnuje právě životu ve Valve. Spoustu z jeho postřehů už se dříve někde objevilo, jiné nikoliv - absence jakékoliv organizace a managementu (stoly mají kolečka, aby si je vývojáři mohli snadno přesouvat), naprostá důvěra týmu, transparentnost a především kreativita, která je důsledkem téhle firemní kultury. Abrash pak hovoří o své vlastní práci a i to je vzrušující čtení, jakkoliv zní jako sc-fi. Nebo možná právě proto. Pokud máte tento týden čas jen na jeden článek, měl by to být tenhle!
Eurogamer vzpomíná na magii malých nezávislých obchůdků s hrami. I já ze svých dávných cest do Londýna pamatuju v článku zmíněný obchod CEX v zapadlé uličce poblíž Oxford Street, kde jste po úzkých schodech sešli do suterénového retro ráje. Obdivoval jsem staré konzole za výlohou, myslel jsem si na Nomad (robustní handheld Segy, do kterého se strkaly cartridge z Genesis/Mega Drive a který dokázal AA baterie vysát během 30 minut) a když jsem tam pak pro něj po dlouhém rozhodování jel, už byl suterén zaplněn filmovými DVD. Obrečel jsem to. Nezávislé herní obchůdky ale měly své místo i tady u nás - ještě dávno před Aukrem v nich bylo možné koupit (a prodat) za výhodné ceny kdejaký skvost a dlouho před diskuzními fóry se tam setkávaly partičky hráčů, diskutovaly o hrách a vyměňovaly si rady. Možná jich ještě pár existuje (nedávno jsem byl v Prestu ve Zlatnické ulici a zdálo se mi, že to ten genius loci ještě mělo), ale většina moderních obchodů dnes dva roky starou hru v regálu považuje za zbytečný luxus. Pěkná vzpomínka.
Další vzpomínka se týká automatových heren. Nedávno ohlášený dokument o japonských hernách (tam naštěstí nejde o vzpomínku - tamním hernám se daří skvěle) inspiroval Ars Technicu k článku o amerických hernách, které až na několik výjimek postupně vymizely, aby se teprve v posledních letech začaly díky nadšencům a retro módě začaly tu a tam znovu objevovat (totéž se díkybohu stalo i u nás, ale to jistě všichni víte). Sám často vzpomínám na první herny v Praze, které jsem vymetal opravdu hodně usilovně a dodnes si většinu z nich pamatuju včetně jejich "obsahu" (jen namátkou: největší byla v tehdejším Paláci Kultury, menší byly třeba v Jungmannově ulici a na Výstavišti kousek u haly, později se přidal Laser Game atd. atd.). Zajímavý byl také fenomén coin-opových maringotek na poutích, který bohužel taky definitivně vymizel - kdykoliv jedu kolem nějaké poutě, zvědavě hledám, jestli tam náhodou nestojí nějaká zapomenutá maringotka s automaty. Bohužel. Tohle by stále za podrobnější vzpomínku...
Preview The Witness už jste předpokládám četli několik, tady je dlouhé čtení o Jonathanu Blowovi na serveru The Atlantic. Je to fajn profil a vítaná oslava nezávislých her, ovšem nejen mě štve opakované tvrzení autora textu, že byl Braid první a jedinou inteligentní videohrou. Blow je talentovaný vývojář a já mu držím palce, ale nebyl a není zdaleka sám! Jinak dva zábavné postřehy z textu. V přednášce prý Blow přirovnal vývojáře FarmVille k Berniemu Madoffovi, v jakési online diskuzi na internetu pak prohlásil: "Hráči chválí hry za jejich návykovost, ale nezavání to trochu Stockholmským syndromem?" Znovu tu také padlo, že Blow do vývoje The Witness investoval (s výjimkou auta za 150 tisíc dolarů) všechny peníze, které vydělal na Braidu, což měly být zhruba dva miliony dolarů. Hru jsem ještě neviděl, nic nezpochybňuju, ale tyhle sumy mi z našeho levného kraje připadají šíleně přepálené. Kam se těch 40 milionů korun asi podělo?
