Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Neděle 26.06.2011, 20:39

Zaujalo ve hrách: 26. června 2011

EA prý koupila PopCap, informoval na základě svých (obvykle spolehlivých) zdrojů TechCrunch. Informace dodnes nebyla potvrzená, ale má se za hotovou věc. Co k tomu říct? Reakce analytiků jsou poměrně opatrné a podobně jako v případě Nintenda na E3 i tentokrát následoval pokles akcií. Kriticky se k spekulovanému svazku vyjádřili také ve sloupku na GI.biz (vyžadovaná bezplatná registrace), kde jej řadí po bok předchozích vyšroubovaných nákupů a označují současnou situaci na herním trhu za bublinu, která dříve či později splaskne. Nadšeně s nimi souhlasím, jsem vášnivý kritik sociálních her a jejich současné ocenění považuju za přemrštěné. Srovnání PopCapu s předchozími investicemi je ale neférové, ať už jde o necelých 800 milionů dolarů za Playdom v případě Disneye, nebo o 400 milionů dolarů za iOS vývojáře Ngmoco v případě DeNA. PopCap je firma z úplně jiného ranku, má hned několik hodnotných IP (beat it, Rovio!), vydává hry na všechny myslitelné platformy, nejde o rychlokvašku (založeno v roce 2000) a její příjmy jsou stálé (v roce 2010 to bylo přes 100 milionů dolarů) - více viz tento článek Forbesu. Je milarda dolarů hodně peněz? Jistě, obzvláště pro EA. Je to ale bláznivá suma naprosto mimo realitu? Nemyslím. Bude ovšem důležité, zda se EA podaří udržet jedinečnou firemní kulturu, která v PopCapu vládla a díky které firma produkovala malé množství velmi úspěšných her. Co si budeme povídat, historicky s tím EA nemají nejlepší zkušenosti (Origin, Bullfrog, Westwood).

Že má Portal 2 moc pěknou hudbu (zdarma ke stažení) a zvuky si asi všiml každý, ale dost možná jste při hraní nezaznamenali, že je zvukový design interaktivní poněkud komplexnějším způsobem, než jsme byli ve hrách dosud zvyklí - zajímavě to popisuje (a na několika ukázkách demonstruje) Dan Bruno na svém blogu. Jistě, tohle se nehodí zdaleka do každé hry, ale Portal 2 je důkazem, jak moc to může zážitku pomoci. V komentářích tam mimochodem kdosi odkázal na už pár měsíců staré video, ve kterém je do řady starých her implementován moderní zvuk. Jen kvůli Pac-Manovi (start kolem 2:05) to stojí za to slyšet! ;)

PC hry už nějaký čas nakupuju prakticky výhradně digitálně, hodně utrácím i na iTunes, XBLA nebo PSN. Všude jsem se cítil "bezpečně", ale teď se mi zdá, že je stále na místě opatrnost - výčet úspěšně napadených serverů je až děsivě dlouhý a ačkoliv nikdo nepřišel o zaplacené nákupy, mnohdy došlo na velmi citlivá data včetně čísel platebních karet. Není to náhodou vítr do plachet konzervativním zastáncům fyzických kopií her? Možná. Rozhodně ale stojí za to pozorněji vybírat subjekty, kterým své informace svěříte a zejména ty informace mnohem lépe chránit i na své straně. Zahanbeně přiznávám, že jsem dlouhá léta operoval s několika málo různými hesly nepříliš vysoké obtížnosti. To už se změnilo a jestli si z téhle lekce vzali ponaučení i další zákazníci, provozovatelé služeb a rovněž tvůrci legislativy, pak můžeme hackerům poděkovat. Jejich další a další úspěšná napadení ale spíše nasvědčují tomu, že se firmy začnou problematikou bezpečnosti zabývat až v okamžiku, kdy se jich to přímo dotýká. Komu není rady...

Insert Coin, jeden z nejlepších seriózních herních blogů se po dvouleté přestávce vrací s nepravidelnými příspěvky. Píší sem například Christian Nutt (editor témat na Gamasutře), Leigh Alexander (sloupkařka Edge), Tim Rogers (dopisovatel z Japonska pro Edge, Kotaku, Wired aj.), Brandon Sheffield (šéfredaktor magazínu Game Developer) a další, takže doporučuju rychlý příhoz do RSS. Parta začala devítidílným manifestem k zatuchlé herní žurnalistice - jsou to převážně osobní, ale dost trefné postřehy k současnému stavu herních médií. Pokud nemáte volné dvě hodiny na čtení, přečtěte si alespoň sedmou část, která celou problematiku sumarizuje poměrně stručně a srozumitelně. Obvykle mě tyhle analytické intelektuální články nechávají chladným, herní média si takovou pozornost nezaslouží (prostě je buď čtu, nebo nečtu), ale Insert Coin je vskutku inspirativní čtení, které při nečekaném restartu nemůžu než nadšeně doporučit. Long live and prosper!

Věřte nebo ne, já se na to hraní Duke Nukem Forevera začínám normálně docela těšit! Vyhecovala mě recenze na Kultuře kriplů - dočíst jí bylo pro mě bylo utrpením, je plná neuvěřitelných perel, počínaje srovnáním s Half-Life 2 ("Místy jsem měl pocit, že i HL hraju, vážně.") až po úžasnou argumentaci stran technické stránky ("Lidé by si měli uvědomit, že ne všechny hry musí mít textury na maximum."). Autorovi rozhodně neupírám právo na názor, zrovna u DNF mě vůbec nepřekvapuje, že si hra nachází řadu nekritických příznivců (a to nemyslím vůbec zle), zasloužil by si ale mnohem důstojnější obhajobu. Stejně tak mě mrzí reakce Tlamiczky pod zmíněnou recenzí (pokrytci?) a na Twitteru. Nemohli bychom diskutovat trochu méně hystericky a více věcně? Nevšiml jsem si, že české recenze hře vyčítají pouze technické zpracování, ty na EG a TG mi naopak připadají docela smířlivé. Snad v příštím týdnu přidám svých dvacet centů...