Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Sobota 18.06.2011, 15:04

Zaujalo ve hrách: 18. června 2011

Pustil jsem se do Duke Nukem Forever a obávám se, že mě případné dohrání bude stát hodně přemáhání. Moje pocity shrnuje úryvek z recenze v Edge: "A game that lets you throw a paper plane from the top of the Hoover Dam but then struggles to apply depth-of-field effects competently enough to allow you to see who you’re actually shooting at half the time." Většinu času mám pocit, že je design na úrovni patnáct let starého Duke Nukema 3D, přesto je to místy zvláštním způsobem zábavné. Pro zajímavost ještě komentář Andreje Anastasova na jeho Facebooku: "Závazně zde prohlašuji že Duke Nukem Forever rocks like hell! Škoda že už nepíšu, to by byla pořádně úchylná recenzička a pěkně kulatá 9/10." Andrej se pak rozčiluje nad kritickými recenzemi a přemýšlí, že si založí blog. Jakkoliv se s jeho názorem na DNF (a nejen na něj) neztotožňuju, to by mohlo být zajímavé čtení ;).

Událostí týdne je ovšem vydání remaku Zeldy, první těžkotonážní hry na 3DS. Ač jde o remake, je to zásadní hra a zahrát by si jí měl opravdu každý - malého displeje přenosné konzole je na tuhle hru trochu škoda, na druhou stranu je nová verze značně vylepšená. A nejen graficky. Nevím do jaké míry je tady potřeba doplňovat vzdělání, zfouknu to několika odkazy - Edge se ve skvělém starším článku v rámci série Time Extend vrací k fenoménu téhle hry, IGN připomíná deset věcí, které jste o Ocarině nevěděli a vynikající recenzi nové 3DS verze zveřejnil Game|Life. Pro znalce hry je ale nejlepším článkem nový díl Iwata Asks, kde je mj. řeč o původních záměrech vývojářů (first-person pohled, tlačítko pro výskok). Já si Zeldu s radostí zahraju, jakmile si 3DS někdy na konci roku koupím - nevěřím sice, že Nintendo ještě letos konzoli zlevní, ovšem vydání Super Maria, Paper Maria a Cave Story patrně odolat nedokážu.

Minule jsem se tu s despektem vyjadřoval k promarněné šanci na konkurenci AppStore v souvislosti s Nintendo eShopem. Na předraženosti trvám, ale musím uznat, že Super Mario Land a Donkey Kong za ty čtyři dolary prostě stojí. První je úžasná minimalistická plošinovka, kterou dohrajete za 30 minut, ale budete jí hrát stále dokola (vracím se k ní minimálně dvakrát ročně), druhá je fantastická logická arkáda, které byla předlohou dnešní sérii Mario vs. Donkey Kong (GBA/DS). Hry jsou sice dostupné jen v původní černobílé grafice, ale pokud na 3DS nemáte co hrát, za kvalitu této dvojice her ručím! A pokud 3DS nemáte, dejte si to přes emulátor třeba i na PC.

K tématu tlaku na recenzenty ze strany vydavatelů se vyjadřuju nerad. Je to hodně ohraná písnička - děje se to dnes a denně a několikrát do roka se nějaká ta kauza objeví. Vydavatel má v sázce příliš mnoho peněz, aby se recenzenty nepokoušel ovlivnit (čímž to rozhodně nechci omlouvat), nedílnou součástí práce médií je naopak tomuto tlaku odolat. Tečka. Poslední případ s agenturou The Redner Group byl česky medalizován třeba na Games.cz, ale 2K z toho vyšla příliš neposkvrněná a příběh by se měl říct celý - Tom Bramwell z Eurogameru totiž reagoval tvrzením, že jsou u 2K na blacklistu a třeba DNF si museli na recenzi koupit sami. To rychlé umytí rukou (= výpověď agentuře) bylo tedy od 2K poněkud pokrytecké. Za sebe musím říct, že jsem se ve své kariéře v českých herních médií s přehnaným tlakem vydavatelů nesetkal. Nejhorší situace nastala paradoxně jen pár měsíců po mém nástupu do Score, kam jsem jako mlíčňák psal článek o fungování pirátské scény - vedení JRC to tehdy mylně pochopilo jako otevřenou podporování pirátství a bylo z toho hodně dusno :). V té době občas k nějakým problémům docházelo (spíše než o hodnocení šlo ale o recenzování z pirátských verzí a porušování embarg - jistí lidé to tehdy považovali za běžnou součást své práce), později to ale vymizelo a dnes mi u nás připadá nebezpečnější přehnané přátelíčkování se s PR zástupci, které slabší/mladší/nezkušenější povahy nedokážou oddělit od své práce. Ale už řadu let recenze nečtu, takže mě neberte za slovo.

Poslední postřeh se týká dlouho trvajícího sporu o značku Edge. Aktuální vývoj skvěle shrnuje parádní článek na RPS - popisují se tu detailně praktiky Tima Langdella, který svá tvrzení dokazoval například falešnou obálkou časopisu Edge (o kterém tvrdil, že jej v USA skutečně vydával) nebo 5,25" disketou, na které byly soubory z roku 1991 vytvořené ve Windows 95. Skvělé čtení!