Soldier of Fortune
Raven Software

Její příběh už samozřejmě nevychází ze skutečnosti, to by ostatně vzhledem k Mullinsově věku byla historická záležitost, a je rovněž přizpůsoben tradičnímu počítačovému megalomanství, takže se na místo "obyčejné" speciální pátrací akce po pohřešovaném členovi amerického kongresu dočkáme životního dobrodružství, ve které nejen že ztratíte parťáka, ale zachráníte svět a zničíte pár nukleárních hlavic. Tedy to, co děláme prakticky obden. Cesta za závěrečnou obrazovkou s nápisem "The End" je ovšem trnitá a tak se postupně podíváte do New Yorku, válečného Kosova, na mrazivou Sibiř, pak pro změnu do prosluněného Iráku a když budete dostatečně dobří, dočkáte se i Sudánu, Tokia a nepříliš německého hradu poblíž Hamburku.

Všechny zmíněné lokace jsou vyvedeny tak dobře, jak jen s daným enginem vypadat mohou a co je vůbec nejdůležitější - prostředí dýchá atmosférou. Vděčíme za to nejen nebývale kvalitním texturám a modelům postav, ale i skvělému designu úrovní a také ozvučení, které velmi úspěšně dodává například Kosovu stísňující pocit války odehrávající se pár desítek metrů od vás. Graficky tedy SOF rozhodně nevypadá nějak letitě, úspěšně konkuruje dobovým hrám a ve své třídě se minimálně vyrovnal v tomto směru zatím nejlepšímu Kingpinu, přestože má Raven Software ve své hře podstatně větší variabilitu prostředí. Programátoři tu a tam něco vylepšili a navíc přidali technologii GHOUL, díky níž je každá postava ve hře rozdělena na 26 lokací, které jsou různě náchylné na zranění. Trefíte-li se protivníkovi mezi oči, okamžitě se bezvládně skácí na zem, trefíte-li se mu do kolena, začne poskakovat a hlasitě dávat najevo své pocity. Celá tahle záležitost má nejen výrazný vliv na hratelnost (konečně může vyniknou vaše čistá práce s odstřelovačkou), ale také na atmosféru - samozřejmě to všichni trochu přihrávají a některé situace jsou trochu směšné (především to poskakování na jedné noze), ale takové jsou i akční filmy a buďme tolerantní. Jenže - padající končetiny a tříštící krev jsou sice moc pěkná věc, ale dobrou hru neudělají.

Co tedy dělá ze Soldier of Fortune kvalitní hru? Několik nápadů, o kterých jsem si jist, že již řadu vývojářů napadly, ale nikdo si je netroufl zrealizovat. Předně je to ohromná variabilita obtížností. Je jich tu pět, od směšně snadné, do naprosto nehratelné, kde jdete do slepé uličky, vyčistíte jí a když se vracíte zpět, zpoza zad se na vás vyrojí skupinka křepčících gangsterů. Obtížnosti se liší nejen počtem a odolností nepřátel, ale také maximálním počtem ukládání pozic v průběhu jedné úrovně, kapacitou vašeho batohu (u vyšších obtížností poberete třeba jen tři zbraně) a například i zmíněnou frekvencí znovuobjevování se nepřátel. Ti se díkybohu neobjevují jako v Doomu přímo před vámi a věřte nebo ne, pokud vás zrovna nenavštíví ze slepé uličky nebo zkrátka z prostoru, který jste vyčistili a kam se žádným způsobem dostat nemohli (zamčených dveří je tu spousta, takže se to zas tak často nestává), je to přínos. Na vašem stavovém pruhu je totiž jedno nové zařízení, které se jmenuje PADD (Personal Audio Detection Device) a které ukazuje vaši odhalitelnost okolím. Chováte-li se tiše jako myška a operujete-li noži a odstřelovačkou, pak se nemusíte ničeho bát (nehrajete-li tedy na hnusnou nejvyšší obtížnost), ale pokud kolem sebe rozhazujete granáty a rakety, nedivte se, že vás velmi rychle najde každá zvědavá stráž. Chtělo by to ještě trochu citu a vyladění, ale nápad je to dobrý a hře určitě prospívá, přestože jej odvážlivci pustivší se do vyšších obtížnosti budou nejednou proklínat.

Třetím velkým vylepšením je nový manévr. Vlastně dva. Nakouknutí za roh doleva a doprava. Marně vzpomínám zda už někdy v nějaké 3D akci bylo a pokud ano, jistě nebylo tak důležité jako tady, protože ve spolupráci s odstřelovačkou teď můžete vyčistit místnosti i celá náměstí dříve, než na ně vůbec vstoupíte a vyhnout se tak většině nebezpečných hromadných přestřelek. Tento a dva dříve zmíněné nápady poskytují hře to, čeho si na ní vážím úplně nejvíce. Totiž rozmanitost hratelnosti. Každá obtížnost vyžaduje trochu odlišný přístup a pokud budete jen trochu nápadití, můžete se skvěle bavit i na popáté. Nejlehčí obtížnost je dětsky snadná? Tak jí zkuste zvládnout jen se svými šesti noži. Druhá nebo pro otrlé střední obtížnost a stále pohoda? Jak by ne, když máte odstřelovačku. Nepoužívejte jí a naopak hru hrajte jako Doom. Hrr sem, hrrr tak a uvidíte zda to zvládnete. Předposlední obtížnost "Challenging" zase zkuste zmáknout v hlavní roli s odstřelovačkou (minimálně dvě třetiny protivníků musíte trefit do hlavy) a tu poslední už dohrajte jakkoliv. Dokonce si můžete natavit parametry podle vlastního uvážení a vytvořit si osobní obtížnost. Paráda. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit především akci s odstřelovačkou, která má šmrnc právě díky onomu plížení se a nakukování zpoza rohu.

Soldier of Fortune je skutečně jedinečný v mnoha směrech. Bohužel, v dalších je zase naprosto průměrný až podprůměrný. Například skriptování je sice skvěle provedené, ale oproti Half-Life a Kingpinu velmi řídké a totéž platí pro in-game animace. Skvělý příběh by si zasloužil větších vsuvek a závěrečná animačka je tak krátká a sterilní, až mi bylo do breku. A koneckonců - ani celková délka hry (8 hodin čistého času) není nijak oslnivá. To vše se však dá přežít - co mne však odrovnalo je umělá inteligence nepřátel. Kdekdo by možná řekl, že není vůbec, ale čas od času se jeden ze stovek nepřátel chová tak jak má a tak je mi záhadou proč zbytek ne. Snad jsou jen dočasně pominutí a vyléčí je patch, do té doby však pozor na ně - málokdy vás protivník následuje a když se rozeběhne, obvykle zůstane v místosti, kde jste na něj narazili (do chodby se bojí jako čert kříže). Dál? Pokud trefíte odstřelovačkou (nebo i jinou zbraní!) jednoho ze skupinky, je docela pravděpodobné, že zbytek zůstane jen tak stát a čekat na svou kulku. A najdou se dokonce i takové kuriózní situace, že budete obíhat stráž aby si vás všimla a udělala něco víc než zvedla na pozdrav ruku s pistolí. Nebýt AI, SOF by si zasloužil minimálně 85%. Škoda.

SOF je ovšem solidní střílečka, která má dost prvků na to, aby se velmi podstatně lišila od běžné 3D akce roku 1998 či 1999. Má licenci dobrodružného časopisu Soldier of Fortune, zahrajete si v ní se sktuečným žoldákem Johnem Mullinsem, díky skvělému systému obtížností a několika nápadům nabízí hned několik způsobů herního vyžití a v neposlední řadě se v ní setkáte se Saddámem Husajnem. Je to záruka nesmrtelnosti? Rozhodně ne. Tohle a všechno ostatní je ovšem záruka, že máte před sebou poměrně kvalitní 3D akci a solidně prožitý víkend. Nemohu vám s čistým svědomím doporučit koupi této hry - na pultech je pár lepších her, ale pokud vám jí půjčí kamarád, nebo... nebo jí třeba najdete na ulici, neváhejte.

Hodnocení: 75%

Dodatek k multiplayeru:
Multiplayer jsem v plné verzi neměl příležitost otestovat a tak jej nehodnotím, přesto pár slov. Je totiž zvládnut velmi solidně - obsahuje 13 map pro klasický deathmatch, 7 pro CTF a 8 pro tzv. RealisticDM, což je přesně to co napovídá název - realistický deathmatch. Mapy patří mezi hravější, žádné hardcore arény a najdete mezi nimi i kanceláře Raven Software. Podobně jako u ostatních dnešních her potřebujete unikátní klíč, chcete-li si však zahrát jen po síti, musíte nejprve v settings zaškrtnout políčko "LAN Only". 

LINKS:
http://www.ravensoft.com/ ... Oficiální stránka firmy Raven Software, výrobců hry
http://www.sofcenter.com/ ... Jedna z nejlepších fanouškovských stránek (pravidelné aktualizace)
http://www.soldier-of-fortune.com/ ... Oficiální stránka hry

V sekci "Tipy & Triky" najdete návod na Soldier of Fortune s tipy, radami a cheaty do hry

Bludr
08-05-2000