Těžko říci, jestli jsem úchyl já, nebo je "chyba" na straně
Valve Software, Rogue Entertainment či někde úplně jinde. Kdo ví. Faktem
je, že oněch pár hodin, které jsem strávil u Half-Life mne a především
můj vkus vydatně ovlivnily. Přestože jsem totiž z OEM verze nebyl zdaleka
tak vykulený jako drtivá většina ostatních šťastlivců, kteří se se mnou
o dojmy ze hry podělili, dokázal jsem ocenit onu jedinečnou interaktivitu,
která v této podobě činí hru úplně odlišnou od současných 3D FPS stříleček.
S trochou nadsázky mohu konstatovat, že bylo obrovskou chybou hrát nejprve
Half-Life a teprve poté Ground Zero. Nyní se už totiž nedokážu vžít do
vkusu "Bludra před Half-Lifem" a budu nutně hodnotit tento mission pack
notně posilněn opiátem z OEM verze Half-Life. Tak tedy:
Rogue Entertainment již několik let spolupracují s id Software a jsou
onou pověstnou výjimku známému hernímu pravidlu "Na rozjezd jsou dobré
mission packy". Jejich prvním titulem byla totiž plnohodnotná hra, Strife,
Action-RPG na Doom technologii vydaná v Evropě pod křídly 3DO. Zde se okamžitě
projevil jejich talent, ovšem namísto další skvělé hry se pustili do oficiálního
mission packu pro Quaka 1, Dissolution of Eternity (viz recenze), který,
světe div se, následoval další mission pack, tentokrát pro Quaka II s názvem
Ground Zero. A právě kvůli němu se tu tak potím.
Oproti Reckoningu jsem očekával trochu vyzrálejší design a zábavu single-playeru,
překvapivě jsem našel stejně vyschlý pramen. 18 single-player levelů (oficiálně
se uvádí 14, bsp souborů však v paku naleznete 18) rozdělených do tuším
4 unitů sice dosahují kvality originálních misí, to však po více než půlroce
stačí jen málokomu. Pár výtečných nápadů tu je, kvalita je vzestupná, to
však spíše svědčí o naprosto nedostatečné hratelnosti začátku než o úžasném
konci. Zábavu naštěstí alespoň trochu zachraňují bezvadné zbraně (plazma,
ETF Rifle a skvělá motorová pila či proximity launcher), monstra
(finální WidowBitch je sice pěkná, opět však stačí zapnout nastřádané power-upy
a i na hard je k smíchu), power-upy (Quad nahrazen dual-damage) a tradičně
skvělá hudba Sonic Mayhem.
Na druhou stranu je třeba podotknout, že je Ground Zero evidentně vytvořen
spíše pro deathmatch, o tom svědčí obstojný počet 14 speciálně pro DM vytvořených
levelů různé velikosti. Všechny mi připomínají tvorbu Stana Uusvaliho (což,
pokud nemáte páru, není nic jiného než obrovská pocta) a byť jsem kromě
krátkého 1on1 testíku neměl příliž příležitostí okoštovat většinu z nich,
na první i na druhý pohled mají dost slušnou "replay value". Kvalitu deathmatche
navíc umocňují skvělé power-upy, přínos již zmíněné dual-damage je myslím
zřejmý každému, navíc jsou tu brýle, ve kterých vidíte soupeře opravdu
velmi zřetelně a mimo jiné i Anti-Matter bomba, která, když na to přijde
a dobře se použije, pomůže více než BFG.
Kromě obvyklých pravidel deathmatche je tu ještě modifikace "TAG", která
ostatně byla už u datadisku k jedničce. Není to nic eextra originálního,
jde v podstatě o klasickou formu "jeden NA všechny všichni NA jednoho",
což už tu jak známo dávno je (King of the Hill).
Na závěr mi dovolte konstatovat, že už i od mission packu očekávám více
než jen více toho samého co v originálu. Stereotyp jsme snad oželeli u
Reckoningu, který vyšel v květnu, dnes, kdy máme jen pár dní do vydání
skvělých původních 3D her to však nestačí. Pokud vám toto diplomatické
rezumé nestačilo a chcete alespoň vědět, který že je lepší, zda Reckoning
od Xatrixu či Ground Zero od Rogue, vězte, že je to přeci jen Ground Zero.
Oba však mají své vlastní výhody a oba jsou "průměrně nadprůměrné". Pokud
se nerozhodnete sami, počkejte pár měsíců, Activision snad stejně jako
v případě Quaka 1 začně bundlovat oba mission packy do sebe za cenu jednoho,
což je nabídka, kterou už doporučuji každému. Do té doby klidně hrajte
Age of Panic, 1964 - Echos of the Past a další skvělé single-player unity,
které sice většinou nemají nové zbraně a příšery, ale originalitou, výtečným
designem a hratelností oplívají také. |
|