Část první, „Metro" Sobota, 17.45

Přestože jsem přišel o pět minut později, ve vestibulu metra nervózně postával jen Martínek s rukami v kapsách, snad aby mu někdo nescizil myš, kterou pracně leštil celou cestu vlakem z Plzně. Ano, Martínek není jen tak ledajaký quaker, když neváhal sednout na vlak, zaquakovat a po půlnoci se ještě vrátit pln dojmů zpátky domů. Už když jsme se scházeli, jsem naštěstí tušil, že věkový průměr celé skupiny, která se rozhodla sejít se na první Quake-Party, nebude zrovna nízký. Byl to právě Martínek, který si velice zakládal na tom, že je nejstarší i když to nebylo až tak přesvědčivé vítězství. Vzápětí totiž přiklusal Karel Šuhajda, z jehož zjevu je naprosto jasné o koho jde. Ano, slovutný Kasuha, mezi jehož první slova patřila pesimistická předpověď vlastního neúspěchu. Jak mu vyšla se dozvíte později. Dalším na řadě se stal, snad trochu nervózní, Fragger, který se již dost opozdil. Iihned mi vtiskl do ruky disketu s tím slavným demem Turbomana a ujistil mne, že „ten člověk rozhodně nepodvádí". Nu, nevěřil jsem, já hlupák. Nakonec (mého dvorního fotografa pominu) se ještě dostavil optimistický JP se svým kamarádem. JP si jistě pod vousy (ačkoliv žádné neměl) brumlal jak nás všechny rozdrtí, však si jistě všichni zaintresovaní vzpomínáme na jeho komentář v auditoriu na Mamediích, kde sebejistě prhlásil něco o nejlepším hráči Quaka. Chvilku jsme ještě čekali na Tesina (který se, jak jsem se později dozvěděl, bohužel nemohl dostavit z důvodu náhlého zrušní možnosti noclehu) a pak jsme šli ...

Část druhá „Herna" Sobota, 18.00

Po mírném bloudění, kdy byl Bludr paradoxně veden ostatními členy výpravy jsme v čele s Mirkem Dušínem (coto?) dorazili až k herně Maniac Club. Uvnitř již seděla zhruba desítka „dětí", a já byl hrdý kolik že lidí se na náš přišlo podívat. Po vstupu jsem byl rychle vyveden z omylu, kdy nás návštěvníci považovali za vetřelce, kteří jim svou rezervací zkazili dvě hodiny nevinné zábavy. To ještě nevěděli co budeme hrát, takže většina z nich učinila životní chybu a odešla vstříc svým domovům. Postupně jsme se zaregistrovávali do databáze uživatelů herny a mimo jiné také hradili poměrně nízký poplatek za dvouhodinové použití počítačů. Na úvod jsme si nedovolili ničit erární zařízení a tak si ti „čistotnější" z nás (přesněji Kasuha, Martinek a já) přinesli vlastní myši a ti „nejčistotnější" (Kasuha a já) dokonce i vlastní sluchátka. Kolegové ovšem zapomněli na zákony schválnosti. Murphy naštěstí zůstal s chřipkou doma, ale já jsem se přesto jistil, nezapomněl jsem na náhradní kuličku do myši.

Po zrhuba pětiminutovém nastavování ovládání, které jsem strávil s otevřenými ústy a nevěřícným pohledem na Kasuhův monitor jsme se konečně pustili do akce. Hru jsem spustil já, což mimochodem Kasuha později označil za jasný důvod mého vítězství (to však již měl dávno v sobě několik becherovek). Napoprvé jsem spustil DM2, známou „Klausovku" a po dvou minutách, které ostatní vyplýtvali postupnýím připojováním (zatímco já se perfektně nadopoval) začala akce naplno. To byla ta chvíla pro okolostojící čumili, kteří se do toho okamžiku smáli těm „frajerům, kteří si přinesli vlastní nádobíčko". V tu chvíli začali uznale glosovat naše manévry a jeden po druhém přiznali, že „by si to s námi o peníze nerozdali". První hru jsem nastavil na půl hodiny a nutno podotknout, že to byla patrně nejlepší hra z celé Quake-Party. Úroveň je totiž pro oněch šest hráčů optimální a skutečně nebylo potřeba přílišného hledání cílů. Omyl byl snad jen v tom, že klávesová část osazenstva úroveň takřka vůbec neznala, což se samozřejmě projevilo na kvalitě jejich hry. Někteří z nich jen zmateně pobíhali po úrovni s tu menším tu větším úspěchem, někteří zase částečně kampovali u strategických míst. Byl to tuším Fragger, který často hrdinně otevřel lávu v centrální místosti a „zatepla" skočil do teleportu :-). Co se týče výsledného score, zde jsem byl prakticky pořád na špici, možná jen díky těm několika „levným" fragům z počátku boje, ale časem jsem si vyvořil desetibodový náskok, který jsem si udržel až do konce. Druhý skončil Kasuha, opět s velkým náskokem před dalšími. Pokud si vzpomínám, byli jsme to jen mi dva, kdož pravidelně používali Quad Damage a možná právě v tom byl ten zakopaný pes.

Po půl hodině jsem přes menší námitky rozhodl spustit hru externí úrovně „death32a", která výtečným způsobem spojuje DM2, DM6 a DM4. Ještě jednou upozorňuji na to „a" v názvu úrovně - je to druhá verze, kterou podle svých slov neznal ani Kasuha. Liší se především propracovaným spojením vody. Zde se od úvodních minut strhl souboj o vítěství mezi mnou a Martínkem a většinou jsme se předháněli v akcích s Quad damage (jsou tu dokonce dvě), které umožnili zabít zpravidla alespoň tři protivníky a získat či dohnat tak potřebný náskok. Kasuha jakoby v úvodu zaspal, ale od poloviny matche se dostal před Martínka a tento stav vydržel až do samého konce. V této části hry jsem si já osobně zahrál stejně dobře jako v té úvodní - ostatní si však stěžovali na přespříliš velikou rozsáhlost úrovní, kde bylo skutečně nutné těch pět protivníků hledat.

Třetí a poslední velkou hru jsme uskutečnli tuším v DM5, která je pro mne velkou neznámou. Je to velmi rozsáhlá úroveň s poměrně špatně propojenými sekcemi. V počátcích to bylo opravdu zoufalé, většina bojů probíhala s jednoduchou brokovnicí, díky skoro absolutní absenci brnění to však byly souboje krátké. Později jsme se všichni zorientovali a kdo jen trochu mohl (já nejčastěji;-) kempoval u raketometu nad vodou (střídal jsem to s žlutým brněním a kousek vedle). Zde jsem naplno poznal sílu Kasuhy, jehož umění zacházet s kulometem bylo úchvatné a mnohokrát mne dostal ačkoliv jsem byl ozbrojen raketami. Občas někdo dischargnul do vody (největší výhru jsem zaznamenal asi já, tři fragy:-) a bylo fajn. Zde se výborně prezentovali i ostatní hráči a musím říci, že JP i Fragger nebyli jen kůly v plotě. Jak se hra schylovala ke konci, začínal jsem Kasuhu dohánět a v pravý čas jeho bloudění jsem zaznamenal pár levných fragů a vítězství udržel.

Díky zdržení nám po třech půlhodinovkách zbývalo již jen několik málo minut, takže jsme si dali jen tak pro legraci a na rozehřátí pětiminutové maso v DM4. I zde jsem, díky svému dřívějšímu vstupu, který mi umožnil zabrat raketomet, získal vedení, ale jinak to byla opravdu loterie, což poznal na vlastní kůži Kasuha, kteý tuším nevystoupil ani na stupně vítězů. Bohužel jsme ani z jedné hry nenahráli demo, což se příště určitě změní a taktéž jsme scoreboardy pouze fotografovali, takže je v tuto chvíli nemám k dispozici. V nejbližších dnech však všude koem najdete zajímavé fotografie výsledných scoreboardů či „frag"mentů Kasuhy, Bludra, Martínka ui všech ostatních ...

Část třetí, „Hospoda" Sobota, 20.30

Po skončení nahrávky jsme znavení vyšli do ulic a rozhodli se završit pouť v nějakém restauračním zařízení. Kasuha se sice nejprve bránil, ale později zůstal až do konce. Zavítali jsme k Holanům v Londýnské ulici a objednali si (top secret). Prodiskutovali jsme prakticky vše - Quake, id Soft, KasCam, Quake-CZ, Reapery, deathmatch hru a nakonec příjemný večer zakončili krátce před jedenáctou hodinou.

Ačkoliv byl na první Quake_party částečně znát kvalitativní rozdíl některých hráčů, dopříště to bude dozajista jiné a „hříšníci" slíbili zkusit štěstí s myší. Příští Quake-party se bude po dohodě konat na konci dubna na stejném místě a já jen doufám, že se setká se stejným ohlasem a bude alespoň stejně úspěšná jako ta první. Vždyť není důležité vyhrát, ale .....