Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Úterý 26.01.2010, 15:14

3D bublina

Nevím, jestli to tak máte také, ale na úrovni technologií prožívám u jistých inovací dočasné pomatení smyslů. Byl to kdysi dávno například přechod z 8bitů na 16bity, nainstalování první zvukové karty, nástup 3D akcelerátorů, ale třeba i digitální distribuce prostřednictvím iTunes a Steamu, případně právě teď televizní příjem v HDTV kvalitě. Tahle euforie má zpravidla dost podobný průběh - nekritické nadšení nad věcmi, které by mi jinak nestály za pozornost. První týdny na Amize jsem hrál naprosto všechno a obdivoval grafiku i u nejohavnějších titulů, s prvním SoundBlasterem jsem znovu oprášil celou sbírku dávno dohraných nebo naopak nikdy netknutých her, abych poslouchal "nádhernou" hudbu a "realistické" zvuky (nedivte se), teď zase pro změnu konsternovaně přepínám těch zhruba deset HD kanálů a slintám u historických dokumentů, které mě jindy nudí.

Samozřejmě je to jen dočasná "mentální indispozice", po které nezbytně následuje vystřízlivění. Různé inovace byly různým způsobem významné, ale s trochou nadsázky myslím můžeme říct, že na každou skutečnou revoluci (jakou byl ve hrách třeba nástup 3D grafiky v půlce 90. let) připadá pět inovací řekněme evolučních a na každou z nich minimálně dalších pět novinek, které jsou slušně řečeno slepou cestou, třeba jako "virtuální realita" VFX1 (starší čtenáři si jistě vzpomenou). Společným jmenovatelem všech těchto inovací je snaha výrobců vyvolat v nás dojem, že se bez nich neobejdeme, ačkoliv ve skutečnosti jejich novinku často vůbec nepotřebujeme. A peníze se sypou.

Podobně se nyní dívám na modlu posledního roku a jasný hit letošního CESu, 3D zobrazení. Přijde mi, že tentokrát média na vábničku skočila obzvláště snadno, jako by se jim snad nová "revoluční technologie" hodila do krámu. Tohle je takový typický článek s nepochybně pravdivým obsahem, kde si ale autor ušetřil práci a místo zamyšlení nad skutečnou užitečností představované technologie sáhl po bulvárním titulku. Hry prý čeká 3D revoluce! No nevím, já si pod slovem "revoluce" představuju něco úplně jiného. 3D obraz, jak jej představila Nvidia a Sony (plus spousta dalších firem, ale zůstaňme v oblasti videoher), podle mého názoru nikdy nenahradí konvenční zobrazovací metody a i když to ani žádná ze zainteresovaných firem nahlas nevykřikuje, divadélko kolem tohoto trendu je podstatně větší, než by mělo být.

Pro mě osobně prostě 3D obraz není "next big thing", ale spíše takový menší "gimmick" - jednou za rok si možná zajdu na 3D film do kina, s chutí si 3D brýle nasadím někde na výstavě nebo u kamaráda, ale o novém monitoru budu uvažovat až tehdy, když ho budu opravdu potřebovat a 3D brýle si pořídím po zralé úvaze až v případě, že to bude mít skutečně hmatatelný přínos pro moje vnímání videoher. A aniž bych teď chtěl zabíhat do technologických podrobností, nezdá se mi, že by to v blízké budoucnosti vůbec bylo možné - omezení jsou otravná (i když máte štěstí a nebolí vás z toho oči, pořád musíte mít na nose brýle) a 3D efekt považuju ve většině případů za nevýrazný až matoucí. O pořizovacích nákladech nemluvě.

Je mi jasné, že nemalá část hráčů považuje prezentaci hry a její vizuální zpracování za klíčové pro ponoření se do hry, pro mě jsou v tomhle směru nesrovnatelně důležitější atributy jako příběh, atmosféra nebo vizuální styl a skoro bych řekl, že i ovládání. Technické zpracování jistě pomůže (stejně jako si v kině dokážete stejný film užít lépe než na notebooku), ale ze špatné hry dobrou neudělá.

Celá tahle technologická evoluce má samozřejmě řadu dalších souvislostí. Například jsem zaznamenal erudované názory, podle kterých grafický výkon už prostě nemá dál kam stoupat (podotýkám, že jsem v tomto směru laik, klidně si na mě v komentářích smlsněte) a výrobci grafických karet a konzolí jednoduše nemohou počítat s nekonečným vylepšováním, zvláště když s tím souvisí i razantně stoupající náklady na vývoj a jeho ekonomická neudržitelnost. Ale prodávat musí, takže si hledají nové cestičky a z nouze dělají ctnost. Na nás je, napočítat do deseti, nechat prozatím peněženku v kapse a pořádně si rozmyslet, jestli jejich "revoluční novinku" opravdu potřebujeme.

PS: Pod článkem na Bonuswebu kdosi zavzpomínal na Magic Carpet (rok 1994!), který měl vedle podpory řady tehdy "revolučních" VR headsetů v krabici i obyčejné papírové brýle na prostorový obraz a dokonce šel přepnout i do stereogramového režimu. Bez ohledu na to, že tehdejší 3D bylo ve srovnání s dneškem hodně primitivní - kdyby ten 3D obraz opravdu byl tak úžasným přínosem, vážně by na Magic Carpet vzpomínalo jen pár pamětníků?