Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Středa 17.10.2007, 16:58

Klub elitních hráčů

Před měsícem jsem tu doporučoval film King of Kong - už jste ho viděli? Měli byste! Po pár týdnech jsem si nicméně uvědomil, že také v České republice existuje ekvivalent Twin Galaxies. Nejde sice o organizaci, nýbrž malou komunitu, ovšem rekordní výkony ve hrách sleduje neméně pečlivě. Jmenuje se Emux a funguje už od roku 1999, kdy se pár hráčů rozhodlo vzájemně soutěžit v několika hrách a poměřovat své výkony. Dnes tu takto soutěží přes dvě stovky retro maniaků a utkávají se ve více než tisícovce různých her - především starých automatovek, ale i desítek titulů z Mega Drive, Amigy nebo ZX Spectrum. Psal jsem o tom nedávno článek do Score a před pár dny jsem konečně našel čas si to vyzkoušet na vlastní kůži. Nezbývá než konstatovat, že jde o naprosto úžasný projekt, který by neměl uniknout pozornosti žádného retro fandy, který si alespoň občas pustí emulátor MAME.

Cílem je samozřejmě dosáhnout co nejvyššího skóre nebo se dostat ve hře co nejdále, přičemž se hraje na výchozí nastavení (tedy zpravidla obtížnost "normal") a vždy lze použít jen jeden jediný kredit. Systém byl během let dotažen takřka k dokonalosti. Stáhnete si obslužný program, ketrý obsahuje upravenou verzi emulátorů, na konci hry uložíte obrázek a jako důkaz jej spolu se záznamem hry pošlete na server emux.esero.net, kde se váš výkon okamžitě objeví v databázi. Zní to docela složitě, ale ve skutečnosti je to díky maximální automatizaci dětsky snadné. Systém hlídá regulérnost všech příspěvků (podvodníci se najdou všude) a nabízí řadu dalších vymožeností včetně přehrávání rekordních záznamů. A že je na co koukat - na jediný kredit (!!) tu jistí šílencí dokázali otočit Final Fight, Metal Slug nebo R-Type. Nebo vydrželi třeba ve hře Kicker hrát 543 minut.

Samozřejmě nemám vedle místních borců nejmenší šanci, ale zábavné je už jen snažit se dosáhnout v nějaké staré oblíbené hře průměrného výsledku a dostat se třeba do první desítky. Možnost poměřit síly s ostatními je pochopitelně úžasná, ale celé to má ještě jedno, pro mě možná zásadní kouzlo. V emulátorech totiž automatové hry díky možnosti nekonečného vhazování mincí ztratily své kouzlo. Jakmile můžete kdykoliv vhodit další minci, vytrácí se veškerá soutěživost. Tady jste nuceni hrát na jeden jediný kredit a já si to znovu užívám stejně jako před lety, kdy jsem po škole přišel se stokorunou v kapse do herny, chtěl tam vydržet až do večera a předvést se před ostatními nějakým úctyhodným výsledkem. Díky za Emux!