Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Pátek 16.09.2005, 14:18

Historie herní žurnalistiky

Jako první jsem z mých starších článků psaných pro SCORE zvolil k publikaci na blogu téma o historii českých herních časopisů. Psal jsem ho u příležitosti deseti let existence SCORE (vyšel v lednu 2004) a mým záměrem bylo tehdy místo obvyklého shrnutí historie daného časopisu přispět trochu odbornější "sondou", která by mladším čtenářům ukázala tradici herní žurnalistiky (pokud to tak tedy vůbec jde nazvat) a představila jim její zajímavé a mnohdy vtipné počátky. Řekl bych, že to je jeden z mých lepších článků - kromě úmorného pátrání mi tehdy hodně pomohly vzpomínky Jakuba Červinky a Lukáše Ladry.

Podobně jako hry samotné vzaly i herní časopisy srdce svých čtenářů útokem. Brzy se staly modlou tisíců fanoušků, kteří téměř každý den vyhlíželi v trafikách nové číslo a články svých hrdinů znali téměř nazpaměť. Aniž bychom chtěli sami sobě gratulovat (koneckonců nejde ani v nejmenším o naši zásluhu), herní časopisy přispěly k boomu počítačových her v naší republice snad stejnou měrou jako hry samotné.

Nemáme tušení, kolik ze čtenářů SCORE se může pochlubit kompletní sbírkou deseti ročníků, ale soudě podle vašich dopisů jich málo určitě nebude. Dokonce si troufáme tvrdit, že většina našich čtenářů i přes naše desetileté výročí dobře ví, co je to Excalibur, a někdy zaslechla jméno Andrej Anastasov. To je výmluvné samo o sobě - kolik z nich si pamatuje Ohníček včetně jména jeho šéfredaktora? Herní časopisy zkrátka od jejich vzniku obestírá zvláštní aura a punc kultu. Čtenáři jednotlivých titulů se navzájem nenávidí tak jako nesmiřitelní fanoušci Sparty a Slavie a stará čísla opatrují jako své největší poklady.

Právě teď je ten pravý čas na jedno velké a pro zbytek čtenářů šokující přiznání. SCORE není středem vesmíru a nejenže není jediným herním časopisem na našem trhu, dokonce mu ani nepatří prvenství. A protože historii samotného SCORE jsme se zevrubně věnovali už v jubilejní stovce, nyní je pravý okamžik na připomenutí historie české herní žurnalistiky jako takové.

O počítačích začaly časopisy jako Elektronika nebo Amatérské rádio psát prakticky současně s jejich vznikem. Záleží ovšem na tom, co si představujeme pod pojmem počítač - šlo tehdy spíše o návody na jejich sestavení z elektronických součástek a později také o mikropočítače, které vznikly v Československu, např. PMD85 nebo IQ151.

Postupně se v časopisech začaly objevovat výpisy programů, které si mohli čtenáři sami přepsat do svého počítače (pokud byl tedy kompatibilní s programovacím jazykem Basic), a výjimkou nebyly ani trojstránkové výpisy změti čísel ve strojovém kódu. Zatímco dnes dostanete s časopisem plnou hru i demoverze na CD a máte postaráno o dlouhé hodiny zábavy, tehdy hráči museli nejprve dlouhé hodiny trávit přepisováním výpisů, aby se poté mohli pobavit u her ve stylu Space Invaders (raketka i ufoni byly ovšem písmenka a celé se to hýbalo po znacích) nebo Had.

Ano, právě to byly skutečné začátky herní publicistiky! V té době sice už existoval Sinclair a na něj komerční hry, ty však byly produktem kapitalismu a samozřejmě se tu o nich psalo jen velmi omezeně. A založit si vlastní časopis nebo dokonce vydavatelství? Pokud se divíte, že to nikdo neudělal, zeptejte se rodičů - to tehdy bylo pochopitelně vyloučené! Sinclair, později ZX Spectrum a další 8-bitové počítače se ovšem utěšeně rozšiřovaly (přestože jejich koupě byla velmi komplikovaná a i v Tuzexu se objevily až teprve pár let před změnou režimu) a s nimi i stovky her. Veškeré informace se ovšem tehdy získávaly v klubech zastřešovaných Svazarmem a jakákoliv publikace byla velmi obtížná. A o počítačích i hrách, které vznikly na západ od našich hranic, to platilo trojnásob.

Přesto několik málo knih a časopisů vyšlo - v roce 1988 (možná to bylo ještě dříve) byly vydány pod záštitou Zenitcentra dvě knihy, Počítačové hry od Františka Fuky (věnované výhradně hrám pro ZX Spectrum), na začátku roku 1989 pak v nakladatelství Mladá fronta jednorázový magazín rovněž nazvaný Počítačové hry, kde se objevily mj. články jako Nekonečné množství životů na počítačích Atari, Něco pro začínající piráty nebo Jak hrát konverzační hry. Zajímavá éra, co říkáte? Brzy však přišla revoluce a s ní i příslib lepších zítřků.

Pro hráče ale revoluce nastala teprve v roce 1991, kdy hned na počátku ledna vyšlo, v reakci na obrovský úspěch herní přílohy časopisu PCM, první číslo Excaliburu. Z obsahu vybíráme například recenze her Elitea Lotus Esprit Turbo Challenge či třeba návody na Pyjamaramu a první díl Space Questu. Revolucionáři tehdy byli vydavatel Martin Ludvík, šéfredaktor Lukáš Ladra a mj. také redaktor Jakub Červinka, který je herním časopisům dodnes věrný a šéfuje DTP oddělení SCORE. Do redakce velmi brzy přišel i Jakubův spolužák ze školy Andrej Anastasov a kult byl na světě - více o zajímavých počátcích Excaliburu najdete na jiném místě tohoto článku.

Vzpomínky na počátky Excaliburu máme všichni jistě jen ty nejlepší, ale jak to ve skutečnosti vypadalo? První vydání stálo 18 korun, mělo 32 stran a kromě obálky bylo černobílé a graficky z dnešního pohledu primitivní. A pověstný humor? Ve skutečnosti byly články striktně popisné a upřímně řečeno v zásadě velmi primitivní - do zábavných a vtipných recenzí se stejní autoři vypsali až po mnoha měsících v okamžiku založení SCORE. Jenže tyhle ani další nedokonalosti nikomu nevadily. Důležité bylo, že tu vůbec nějaký časopis o hrách existoval! Hráči hltali každé číslo bez ohledu na to, zda měli doma Atari 800 XL, o kterém se v Excaliburu snad nikdy neobjevila ani řádka, nebo v redakci mnohem  preferovanější Amigu. Všichni hráči Excalibur milovali a netrpělivě očekávali každé další číslo.

A právě v tom byl jediný skutečný problém Excaliburu. Vydavatel Martin Ludvík zřejmě nepatřil mezi nejosvícenější podnikatele a zhruba po prvním ročníku to šlo s frekvencí vydávání z kopce a výjimkou nebyly ani tříměsíční mezery mezi vydáním jednotlivých čísel. V listopadu 1993, 35 měsíců po jedničce, vyšlo teprve 20. číslo a bylo zároveň posledním číslem, pod kterým byli podepsaní Jan Eisler a Andrej Anastasov, kteří vzápětí Excalibur opustili a rozjeli SCORE. Excalibur vycházel i nadále, a ačkoliv byl líhní mnoha kvalitních redaktorů včetně pozdějšího šéfredaktora SCORE Tomáše Mrkvičky, jeho kvalita byla velmi kolísavá a postrádal dlouhodobou koncepci (velmi často se měnil layout, hodnotící tabulky, rozsah časopisu, jeho cena a jeden čas dokonce vycházel jako týdeník) - není divu, že poslední číslo vyšlo již před několika lety.

Zde je ovšem třeba říci, že Excalibur nebyl zdaleka jediným a do určité míry ani prvním herním časopisem počátku 90. let. Prvenství patří slovenskému magazínu FIFO věnovanému zpočátku výhradně počítačům Sinclair a ZX Spectrum. První číslo vyšlo hned začátkem roku 1990, tedy celý rok před Excaliburem, a i když nebyl obsah ryze herní, hrám jako Dizzy nebo Last Ninja 2 byla věnovaná celá polovina z 30 stran prvního čísla. FIFO se na trhu udrželo až do roku 1993, a i když z jeho stránek na rozdíl od Excaliburu nebylo nikdy cítit fanatické nadšení pro hry, odvedlo velký kus práce a mělo četné příznivce. Dalším zajímavým počinem byl ryze herní Bit (10/1991 až 12/1994), který vycházel rovněž ve slovenštině pod ?záštitou? vlastně vůbec prvního oficiálního distributora her, bratislavské firmy Ultrasoft. Nu a aby byl výčet alespoň trochu kompletní, musíme zmínit i četné časopisy, které se hrám věnovaly více či méně okrajově - sem patří například Amiga Info nebo ZX Magazín.

Na závěr této lekce z dějepisu se však musíme ještě jednou vrátit k nakladatelství PCP (Popular Computer Publishing) v čele s vydavatelem Martinem Ludvíkem, které se vedle Excaliburu snažilo prosadit i hráčské noviny Hráč (ano, opravdu šlo o noviny - vyšla však všehovšudy dvě čísla), o mnoho let později uvedlo na trh časopis Joystick specializovaný výhradně na návody (rovněž pouhá dvě vydání) a také vlastně založilo Level se záměrem trochu narušit vzrůstající nadvládu SCORE a konkurovat mu ze dvou stran. Level však byl brzy prodán jiným majitelům a dřevní éra herní publicistiky se stala definitivně minulostí. Brzy se na stáncích o přízeň začaly přít tři profesionální magazíny - SCORE, Level a Gamestar a zanedlouho přišly i plné verze her na CD... ale to už je na jiný příběh.

Řada starších čtenářů považuje časy Excaliburu a první léta existence SCORE za zlatou éru herních magazínů. Důvodů je celá řada. Trh je nasycený, je tu internet, změnily se hry a změnili jsme se my a změnili jste se i vy, čtenáři. Jak bude ale vypadat SCORE za dalších deset let?

Vložený infobox 1:

Legenda Excalibur

Excalibur je legendární meč krále Artuše. Český magazín o počítačových hrách nedělá této legendě ani v nejmenším ostudu. Jak jste si mohli přečíst v hlavním článku, první jeho číslo se na stáncích objevilo v lednu 1991. To už byl ale důsledek diskuze několika lidí v tehdejším Amiga klubu (odtud také tehdy trochu odvážné zaměření především na 16-bity), obzvláště Martina Ludvíka a Lukáše Ladry. Právě v jejich hlavách nápad na herní časopis vznikl a také několik měsíců zrál.

Zatímco prvně jmenovaný byl vydavatelem, Lukáš Ladra se stal šéfredaktorem a první čísla dal dohromady prakticky bez výjimky právě on, stejně jako právě on vymyslel název magazínu, herní tabulky a kultovní označení kvality titulů pomocí deštníku a meče (ostatně, o několik let později stejný Lukáš Ladra vymyslel i název SCORE). Jak nám sám řekl, nebylo to tehdy vůbec jednoduché a s tvorbou dnešních časopisů měl vznik prvních Excaliburů pramálo společného. ?Lámalo se u Martina Ludvíka na jeho Atari ST a obrovský problém byl především s obrázky. Ty se fotografovaly a do počítače převáděly pomocí nekvalitní, složité a drahé litografie.? Screenshoty byly černobílé doslova a do písmene. Žádné odstíny šedi, pouze černá a bílá - není vůbec divu, že jich bylo v prvních číslech skutečné minimum. Barevná byla pouze obálka, jejíž koláž sestavoval z různých materiálů Lukášův otec.

Obrázky z prvních Excaliburů nebyly zrovna věrnou kopií svých předloh (zde Lotus Esprit a Elite). "Típání" přímo přes počítač tehdy neexistovalo - obrazovka se fotografovala a převod byl velmi komplikovaný.

Lukáš vzpomíná i na tisk časopisu, který provázela dnes už dávno nepředstavitelná anabáze. ?Nesmíte zapomínat, že socialistické manýry byly tehdy v lidech i firmách stále pevně zakořeněny. Excalibur mnohdy čekal v tiskárně na vytisknutí i déle než týden a sám jsem je tam několikrát chodil přemlouvat, aby se do toho konečně pustili. A aby toho nebylo dost, vytisknuté časopisy jsem pak ještě pomáhal roznášet do prodejen. Ani PNS nebyla tehdy nejpružnější a o placení to platilo dvojnásob.?

Samozřejmě že ani redakce nebyla tehdy dokonalá a šlo v první řadě o hráče a teprve potom o redaktory. ?Mým snem a cílem bylo udělat časopis jako německý PowerPlay, jediný časopis, který se u nás tehdy dal sehnat. Ale to byl opravdu nereálný sen.? Lukáš kritizuje především počínání Martina Ludvíka, který podle jeho slov nebyl schopen zajistit chod časopisu z pozice vydavatele. ?Měl jsem pocit, že snad ani nemá zájem na tom, aby Excalibur vycházel jako měsíčník, a jeho fungování tehdy v mnoha směrech spíše brzdil. V jeden okamžik naše trpělivost přetekla a s ostatními jsme se ho pokusili přesvědčit, aby nám časopis prodal. Bohužel bez úspěchu. Kdyby se to tehdy podařilo, všechno mohlo být úplně jinak a Excalibur by byl určitě někde úplně jinde...?

Lukáš Ladra se zásadně nefotografuje - vlevo však vidíte jeho kresbu tak, jak ho viděl v roce 1992 jeho otec. Na dalších obrázcích vidíte proslulé grafické hodnocení, které reflektovalo název časopisu.

Lukáš Ladra brzy redakci nadobro opustil a jeho články se až na pár výjimek neobjevily ani nikde jinde. Ačkoliv na hry nezanevřel (byl velmi úspěšný v Magic the Gathering a dodnes se intenzivně věnuje EverQuestu a občas i otravuje v redakci), otěže Excaliburu tehdy převzalo pověstné duo Eisler & Anastasov, které ovšem nedlouho poté, právě před deseti lety, založilo SCORE.

Vložený infobox 2:

Jak to bylo jinde

Ačkoliv herní časopisy pochopitelně vznikaly jako houby po dešti před mnoha lety na celém světě a přestože vůbec první časopis věnovaný počítačovým hrám vznikl pravděpodobně ve Spojených státech (Computer Gaming World v roce 1981), daleko bližší a zároveň i zajímavější je britská scéna, odkud se tu a tam nějaký ten výtisk zatoulal i do tehdy uzavřeného Československa, i když to se ještě mnohem častěji dělo s časopisy německými (v 16-bitové éře např. s PowerPlay či Amiga Joker). Ty byly dokonce v Praze k dostání ve specializovaných prodejnách se zahraničním tiskem (za téměř 200 korun).

Crash, ZZap!, Your Sinclair, Ace. To jsou čtyři zřejmě nejslavnější britské herní tituly (kterých postupně vycházely v posledních dvaceti letech doslova stovky). Psalo se především o ZX Spectrum či Commodore C-64 a později i o Amize. Zatímco ?seriózní? počítačové časopisy existovaly již na začátku 80. let a občas se i v nich nějaká ta řádka pro hráče objevila, na první nefalšovaný herní časopis se muselo čekat až do února 1984, kdy vyšlo první vydání později kultovního časopisu Crash, který se ve své nejslavnější éře dostal na obdivuhodný náklad 100 tisíc exemplářů. Internet je plný fanouškovských stránek věnovaných zmíněným časopisům a podobně jako u nás i v Anglii čtenáři se slzou v oku vzpomínají na jejich neutuchající nadšení a jedinečný smysl pro humor. Jejich tehdejší redaktoři ovšem zároveň s úsměvem vzpomínají na komplikované fotografování obrázků z her v temných místnostech, výrobu, která v počátcích paradoxně probíhala takřka bez počítačů, či plně černobílý tisk.

Teprve v září 1985 se něco málo o hrách mohli dočíst i hráči ve východní Evropě (v Polsku totiž vyšel první Bajtek s recenzí hry Atic Atac doplněnou dvoustránkovou mapou) a do premiéry herního časopisu v Československu zbývalo ještě několik nekonečných let.

Vložený infobox 3:

Špatný vliv

Média ovšem nejsou jen časopisy, ale také rozhlas a televize. A světe div se, jakkoliv se počítačové hry do povědomí široké veřejnosti dostávají teprve v posledních letech, už před deseti lety, někdy v roce 1994, se na televizní stanici Nova začal vysílat pořad Špatný vliv.

Špatný vliv ve skutečnosti nebyl až tak úplně špatný - šlo o relativně profesionálně natočený pořad převzatý z Velké Británie (v originále Bad Influence). Bohužel Nova zřejmě chtěla ušetřit a vysílala rok starou, a tedy neaktuální sérii, a co hůř, pořad byl věnován především konzolím Sega a Nintendo, které u nás byly v té době rozšířeny jen minimálně. Počítače dostaly jen omezený prostor, a tak není divu, že bylo vysílání po dvou sezónách pro nízkou sledovanost ukončeno. A to i přes dobré nápady v čele se seznamem cheatů Datablast, jež bylo možné přečíst pouze při nahrání pořadu na kazetu a následném pauznutí. I moderátoři Violet Berlinová, Andy Crane a obzvláště odborník přes cheaty Nam Rood byli výborní a aktuální GamePage, vysílaný už několikátým rokem na České televizi, by se mohl v lecčems inspirovat.

Vložený infobox 4:

Tohle opravdu napsali?

?Při hrách od Lucasfilmu si doopravdy připadáte jako při sledování filmu na videu. Hlavního hrdinu jenom tak trochu postrkujete do akce a on sám chodí, sbírá předměty a na jiných místech je používá. Autor využil dokonale filmového zpracování hry a použil v programu tzv. cutsceny." - Lukáš Ladra se rozplývá v recenzi na Maniac Mansion, Excalibur č. 1

?Kuřákům doporučuji při hře kouřit, popelník je však nezbytný. Mohlo by se totiž stát, že od nedopalku chytne koš plný výpisů z tiskárny. Pak byste mohli být od hraní vyrušeni příjezdem hasičů. Vyžadovali by přístup do bytu, a pokud byste dodrželi první bod tohoto povídání (nikoho nevpouštět do bytu), prokopli by vám dveře a asi by vás na chvíli od hraní zdrželi. Pak by vám do bytu kdekdo lezl a zdržení by bylo přímo úměrné velikosti díry ve dveřích." - Lukáš Ladra radí jak zemřít při hraní, Excalibur č. 11

?Nejbližší léta budou asi patřit cestovním videohrám jako Gameboy a Lynx. Mezitím snad dojde ke zlepšení a především zlevnění systému virtual reality (hráč má na hlavě helmu s 3D projektorem, plasticky vidí prostředí a může manipulovat s objekty). Myslím, že do roku 2000 budou existovat podobná zařízení v domácím provedení s realistickou grafikou v reálném čase." - František Fuka o budoucnosti, Excalibur č. 4 (1991)

?Malé počítače nejsou ideálním nástrojem totalitarismu, ba právě naopak, uživatelské programy odsouvají programovací jazyky do pozadí a činí z nich něco jako součástky, grafika i zvukové efekty nastolují právě humanistickou revoluci ve špičkové technice, a to nejenom tím, že ji estetizují, ale především že do ní vnášejí hravost a otevírají v ní prostor pro laický živel.? - Bohumil Blažek zdůvodňuje, proč jsou hry pro děti dobré, Počítačové hry (1989)

?Právě jsem zasáhl dva Neandrtálce svými kameny a teď si běžím pro zvláštní bonus - tedy body k dobru, který hodně pomáhá. Všechny základny na téhle úrovni jsou kluzké, což vypadá jako ve skutečnosti. Hudba je na každé úrovni jiná a to hru zlepšuje, je to opravdu přitažlivé a taky to hned chytne. Jak postupujete, stává se hra stále těžší. Jsou tu jiní dinosauři, spousta různých padouchů, a tak se nebudete nudit. A taky je na tom dobré, že to má možnost hry ve dvou, třeba s kamarádem.? - Úryvek z recenze hry Joe & Mac Caveman Ninja, pořad Špatný vliv

Článek byl původně publikován v lednu 2004 ve SCORE 120.