Jan Modrák: Osobní deník (nejen) o videohrách

Všeobecné | Sobota 21.07.2012, 14:32

Týden s 3DS XL 1/2

Handheldy jsou prima. Ať vzpomínám, jak vzpomínám, spokojen jsem byl prakticky se všemi, které jsem kdy měl. Nejvíc zcela jistě s Game Boyem (a později GBC, GBA a GBA SP), ale doslova stovky hodin mi do očí svítily i oba displeje Nintenda DS či PSP a teď se mi snaží zničit zrak i 3DS a Vita. Sáhl jsem si mimochodem i na obskurnější kousky - před mnoha lety jsem sice marně toužil po Nomadu (přenosný Mega Drive, obrovský krám s děsivou spotřebou), ale zato jsem vlastnil Lynxe, NeoGeo Pocket, Game Gear i N-Gage. O svém pozitivním vztahu k přenosným konzolím jsem se vypsal tady, teď bych rád napsal pár slov o novém obézním modelu 3DS. Vezmu to ale trochu zeširoka...

Předně bych měl přiznat, že byl můj názor na 3DS dlouho poněkud rezervovaný. Poprvé jsem ho měl poprvé v ruce kdesi na výstavě a samozřejmě jsem si s ním pohrál i v době, kdy byl čerstvě na trhu. S nákupem jsem se ale tentokrát rozhodl počkat. Ze tří důvodů - kvůli vysoké ceně, nedostatku her a také kvůli 3D obrazu. To první se od té doby jak známo vyřešilo, když Nintendo pod tlakem mizerných prodejů promptně výrazně zlevnilo. Dnešní doporučená cena oficiálního distributora je 4690 korun, ale celkem běžně lze 3DS pořídit skoro o tisícovku levněji a aktuálně je v Datartu dokonce v akci za luxusních 3390 korun. Herní nabídka má sice daleko k tomu, abych jí označil za bohatou, ale uznejme, že tu je pár killer titulů, že si alespoň dvě tři dobré hry vybere každý, že i nabídka 3DS eShopu není vůbec marná a že na dveře buší několik dalších velmi nadějných her plánovaných k vydání do konce roku.

Jen ten třetí problém v podobě 3D obrazu nezmizel. Ten spíš vyšuměl. Osobně mi 3D obraz nikdy k srdci nepřirostl a tohle lákadlo Nintenda jsem od počátku ignoroval. Prostorový obraz vnímám bez potíží a bez bolesti či únavy, jen v něm zkrátka nevidím nic zajímavého, což platí vedle 3DS i pro 3D televize a do značné míry i pro 3D kino nebo IMAX. Z těchto případů mi navíc 3DS vychází nejhůř - zatímco u prostorového obrazu v televizi a kině jistý přínos (daný "vnořením" do děje) vnímám, u 3DS jde jen o gimmick. Přístroj je navíc nutné držet ve stejném úhlu a v podobné vzdálenosti, což mi ve spojení s drobným zpožděním při ostření očí kazí tu svobodu, lehkost a přístupnost, které si na handheldech tak cením. Čas už myslím ukázal, že se tahle featura 3DS neujala, vývojářům se jí nepodařilo uchopit skutečně zajímavým a sugestivním způsobem a už vůbec jí nedokázali zakomponovat do hratelnosti.

Troufám si dokonce říct, že většina hráčů 3D obraz vypíná. Z jeho vychvalování vycouvalo i Nintendo a velmi správně se začalo koncentrovat na propagování her a také dalších vlastnostní 3DS. Jeho sociální funkce StreetPass vůbec není marná a také tradiční slabá online podpora je už minulostí. Zkrátka a dobře, vloni před vánoci jsem si 3DS koupil a ani v nejmenším nelituju. A tím se dostáváme do srpna 2012, kdy má (konkrétně v sobotu 28.) evropskou premiéru zvětšený model XL. Jeho doporučená cena je 5690 Kč, reálně jej ale půjde sehnat o několik stokorun levněji (viz předobjednávka na GameHouse za 5289 Kč) a vsadil bych se, že cenu před vánoci někdo stlačí pod pět tisíc. Rozdíl proti původnímu modelu (obzvláště když vezmete v potaz tu extrémně výhodnou akci Datartu) je to ovšem stále velký, takže tu máme několik otázek. Jak moc dobrý je nový XL model 3DS? Jsem-li rozhodnut si 3DS koupit, po kterém modelu sáhnout? A v neposlední řadě - mám-li původní model 3DS, měl bych přemýšlet o upgradu na XL? Odpovědi zítra.