Postřehy a aktuality
Právě hraju
Viděl jsem
Slyšel jsem
Četl jsem
Koupil jsem na iOS
Anketa
Login
Vyhledávání
Rubriky
Články
RSS
Nejčtenější
Co je Play Forever?
Dokonalý handheld
Do evropské premiéry PlayStation Vita zbývá necelý měsíc a mě to nechává celkem chladným. Už nepatřím mezi early adoptery, kteří bezhlavě platí šílené sumy za hardware bez her. Vitu si časem zcela jistě koupím a předpokládám, že už někdy koncem roku nabídne dostatek zajímavých her. Kdo ví, třeba i samotná konzole už tou dobou bude zlevněná, i když mi ani současná cena při premiéře na rozdíl od řady analytiků nepřipadá nijak přemrštěná. Ostatně, na papíře mi Vita připadá o dost zajímavější než 3DS. Jenže, jak známo, k úspěchu herního hardware je ze všeho nejvíc potřeba software.
Proč o tom píšu - včera Neo Geo náhle oznámilo nový handheld, který by (o detailech píše Kotaku nebo hezky česky High Voltage) měl vedle 2 GB interní paměti v základu obsahovat dvacítku starých Neo Geo her. Což je bez ohledu na celou řadu neznámých atributů (výkon? cena? další hry?) hodně lákavá záležitost. A taky krok směrem, kde bych rád přenosné hraní rád viděl. Myšlenku rozvedu...
Handheldy neboli kapesní konzole pro mě zdaleka nejsou jen povyražením na cesty - to zmiňuju proto, že mi řada známých (často náruživých hráčů) říká, že by handheld nevyužili, protože jednoduše necestují. Myslím, že to je nepochopení podstaty kapesních konzolí - pro mě jsou v první řadě zosobněním jakési herní svobody. Game Boy a jeho následovníky vytahuju nejen v metru nebo letadle, ale i na záchodě, na lavičce v parku, ve frontě na poště nebo kdekoliv jinde, u počítače při instalaci Windows, v posteli před spaním nebo třeba u televize při reklamní přestávce. Pointa je zřejmá - handheld můžete na rozdíl od PC a konzolí použít kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv. Stačí pár minut relativního klidu.
Zároveň je třeba říct, že mám v případě handheldů diamentrálně odlišné očekávání než u PC a velkých konzolí. Z výše uvedených důvodů tam nechci hrát rozsáhlé hry vyžadující souvislou celovečerní koncentraci. Až na výjimky mi tam také nevoní komplexní 3D grafika, daleko raději si pustím nějaké povedené retro. A co je zajímavé - na handheldu jsem hrám z nějakého důvodu ochoten leccos odpustit. Na PSP jsem například spokojeně dohrál několik Lego her, na které bych na PC nebo konzoli v žádném případě neměl trpělivost. A nedávno jsem na PS3 zklamaně odložil Rayman Origin s tím, že si ho užiju na Vitě. Že bych na Vitě vzal na milost to, co na PS3 není dost dobré? Nemyslím, spíš jde o tu výše popsanou specifičnost. A odtud už je kousek k představě dokonalého handheldu...
Hry, hry, hry. O ty tu jde především. Některé snahy o technologickou inovaci (jmenovitě například Street Pass) jsou až směšně naivní, jiné určitý vliv na hratelnost jistě mít mohou a často i mají (3D obraz, senzor pohybu, GPS atp.), ale řeknu-li to na rovinu, do značné míry vývojáře vyrušují od koncentrace na to hlavní - na ryzí zábavu. Jsou studia, která to chápou a díky bohu se objevují kvalitní hry ušité na míru kapesnímu formátu. Jenže nerostou jako houby po dešti a je jich málo (jako by jich mohlo vůbec být dost!), takže zábavu často hledáme v minulosti. Retro je zkrátka na handheldech jako doma.
Vzhledem k tomu, jak často se o mobilních telefonech v čele s iPhonem hovoří jako o vrazích tradičních herních handheldů, překvapuje mě, že se ještě nikdo v herní branži neinspiroval právě Applem. A tím se konečně dostávám ke svému vysněnému handheldu. Opravdu, stačil by mi hezký a kompaktní design, pár tlačítek (proti iPhonu by už tohle byla nezanedbatelná konkurenční výhoda) a jakási herní verze iTunes s legální emulací starých konzolí a prodejem tisícovek retro her ve stejné nebo jen o málo vyšší cenové hladině, než na kterou jsme zvyklí z AppStore - navrch k nim samozřejmě vývoj původních prémiových her a zpřístupnení přístroje garážovým vývojářům. Jen si tu nevyčerpatelnou studnu herního potěšení představte - tisíce her z desítek platforem počínaje prvními konzolemi přes automaty a 8bitové počítače až po Nintendo 64. Všechno hezky na jednom místě, s přehledným a intuitivním prodejem za rozumné ceny. To by v tom byl čert, aby tohle neudělalo díru do světa! Možná ne takovou díru, jakou udělal Apple s iTunes, ale pořád pěknou díru se zajímavým obchodním potenciálem.
O něco podobného se teď pokouší Game Gadget - strašně mu fandím, líbí se mi, ale obávám se, že jeho výrobce nemá dostatečnou sílu na to, aby podobný koncept dokázal na komplikovaném trhu prosadit. Má jí ale vůbec někdo? Představa, že si můžete na jednom přístroji vybrat takřka libovolnou hru vydanou v uplynulých třiceti letech, je ohromně lákavá, má však řadu zádrhelů - Sony a Nintendo svůj "back catalog" třetí straně neposkytnou a problémy budou dělat i další vydavatelé (o nevyjasněných právech například na hry z 8bitových počítačů nemluvě). Jestliže to měl Apple s iTunes složité, situace v herní branži je takřka neřešitelná. Je to daleko větší džungle, jsou tu nezanedbatelné náklady na portování a navíc si všichni po zkušenostech s iTunes a Steamem dvakrát rozmyslí, komu poskytnou svůj archiv. O chamtivosti některých, kteří se snaží dvacet let staré hry stále dokola prodávat za nesmyslné ceny, raději nemluvě.
Přitom je to vážně jednoduché. Můj vysněný handheld toho nemusí umět mnoho. Vlastně stačí jedna jediná věc: hry.
